Pravidla boje

Napodruhé byl Spartan určitě o dost lepší, hlavně kvůli většímu pochopení děje. Ten i jiné aspekty filmu si nejsou nepodobné seriálové 24ce, ta má pro smůlu Spartanu ale navrch. Zaprvé v postavách, Kilmer je sice perfektní, ale všichni ostatní jsou hodně nevýrazní, snad jen Bell nám fajnově ukaže, že neumí hrát jen investigativní středoškolačku. Parádních zvratů se také dočkáme, ale já si nemůžu pomoci, u takových špionážních thrillerů mám rád, když jsou více, přestože šablonovitě, podmaňovány údernými zvukovými efekty nebo hudbou. Syrovosti zde příliš neholduji. Příběh, kamera a vůbec obrazové zpracování filmu je ale super, a já ačkoli jsem chtěl nechat původní 3*, tak Spartanu tu slabší čtyřku rád přihodím. (14.09.2006)

Nejdřív se mohutně pátrá po zmizelej holce kterou asi v půlce filmu najdou mrtvou. Jenže pak titulní hrdina Scott (tradičně nesympatickej Val Kilmer) zjistí, že možná tak uplně mrtvá nebude. Takže na vlastní pěst pátrá dál a ... prostě nuda. Těžkopádně odvyprávěnej a rutinně zrežírovanej příběh postrádající fungující scénář, akci i napětí. (27.05.2011)

Thriller pro intouše. Mamet zde použil stejné postupy jako ve svém pozdějším počinu, filmu Redbelt, kzerý znovu resuscitoval žánr bojového filmu. Jako etablovaný divadelník píše Mamet především brilantní dialogy, ale rovněž jako režisér má svůj výrazný rukopis. Jeho přínos pro žánr spočívá v civilním a věcném ztvárnění žánrových klišé. Tato snaha by nebyla sama o sobě nijak objevná, vnášení realistických prvků do žánrových podívaných je dnes ve filmu všeobecný trend. Mamet však na rozdíl od svých kolegů nepřidává tyto prvky zvnějšku, ale zevnitř, skrze psychiku a motivace svých postav. V případě Spartana má důkladně nastudovánu situaci v tajných službách nejen z hlediska faktů, ale především z hlediska charakterů lidí, kteří v oboru pracují. Výsledkem je nadupaná akce místy připomínající policejní reality show. Hlavní role se suverénně zhostil Val Kilmer, který předvádí kreaci opravdového drsňáka. Tvrdí chlápci typu McClaina vedle něj vypadají jako fantazijní projekce gaučových povalečů. (11.01.2010)

Scott (Val Killmer), velitel výcviku tajných agentů, je tentokrát přímo osobně pověřen novým úkolem. Má najít Lauru, dceru vysoce postaveného politika, která se zapletla s drogovými dealery, a měla být unesena arabskými obchodníky s bílým masem. I když je po pár dnech její tělo vyloveno z moře, Scott těmto zprávám nevěří a sám pokračuje v pátrání, které jej zavede až do Dubaje. Zde zjišťuje, že by v celém případu mohl být zapleten i Lauřin otec a jeho agenti ... Val Killmer do nás pálí jeden film za druhým - naštěstí Pravidla Boje patří k těm lepším. Jedna v roce 2004 Val Kilmer neměl ještě těch 30 kilo přes váhu (pak mu je tajného agenta těžko uvěřit), a navíc samotný příběh tohoto filmu se vcelku povedl (ponechávaje stranou myšlenku, proč je ta holka tak důležitá, že se za ní agenti ženou přes půl světa). Potěšila i vcelku velká role Williama H. Macyho - ačkoliv jako záporáka jsem jej viděl snad poprvé.. (21.05.2012)

Zápletka pripomína Taken, len je to v odosobnenom chladnom špiónskom prevedení bez väzieb hlavného hrdinu k unesenej. Má to strašne pomalé tempo. Zaoberá sa to viac postupmi tajných služieb a neskôr do toho ešte primiešajú otravnú politiku. Akčných scén je minimum. Pár kratučkých prestreliek. Technicky sú prevedené kvalitne oldschoolovo, ale natočené sú fádne. Kilmer ako hlavný hrdina - vytrénovaný zabiják tajných služieb pôsobí uveriteľne v teréne, ale veľa sa o ňom nedozvieme a prakticky mi bolo jedno jak dopadne jak jeho misia tak aj on, čo v kombinácii s uspávacím tempom je problém. Ale je to jeden z posledných filmov v ktorom vyzeral ešte dobre a zároveň jedna z posledných jeho zručne natočených sóloviek. Fanúšikovia pomalých špiónskych detektívok budu spokojní. 5/10. (19.08.2020)