Texaský masakr motorovou pilou

Veľmi znepokojivo zobrazené bezútešné prostredie plné vyšinutých buranov, kde sa nemáte na koho obrátiť s prosbou o pomoc. Leatherface - narozdiel od zvyšku rodiny - naozaj naháňa strach a to skoro tak, ako v origináli z r. 1974. Brutalita je tu samozrejme mnohonásobne drsnejšia, pre bežné publikum možno až šokujúca. Len ma mrzí, že záver tu narozdiel od '74 verzie neprichádza tak náhle a nečakane, no na druhej strane musím priznať, že záporák to už lepšie schytať ani nemohol. S radosťou by mu dal 4*, len keby som ho nevidel s dabingom... (24.10.2004)

Jestli je definice hororu: pějme píseň dokola a motto: v nemocnicích je nedostatek dárcovské krve, tak tenhle Masakr není problém. Ale pro mě horor představuje plnohodnotný žánr a tyhle podobné slátance nesplňují podmínky, ačkoli si nehrají na Ačkové filmy. Kdeže jsou opusy ze 70. a 80. let, kdy si vystrašení diváci lámali čelisti o sedačky a prchali z kina. Filmy jako Texaský masakr způsobí max. to, že diváci se stanou imunní vůči násilí a brutalitě. Atmosféra už pro ně nebude měřítkem strachu. Chudinky červené krvinky. Nispel by měl jít kopat plynovody na Ukrajinu. (20.04.2006)

V Texasu je nějak rušno. Koncem sedmdesátých let tam začal řádit v jedné mýdlové opeře vychytralý naftařský sukničkář J. R. Ewing, ještě o něco dřív se ovšem dívky v upnutých tričkách strachovaly o svůj život, když se po okolí proháněl psychopat s kanibalskou rodinkou po boku. Alespoň tak o události vypráví Marcus Nispel, stejně jako před ním legendární Tobe Hooper. Vycházel ze skutečného případu bývalého zaměstnance jatek, v jehož domě policie našla 33 obětí, které mimo jiné likvidoval i motorovou pilou. Hooper roku 1974 s ultralaciným hororem solidně zabodoval, Nispel vzal několik sympatických teenagerů a natočil současný módní horor. A dalo by se napsat, že jde o horor dvou polovin. Zatímco v první se daří slušně budovat atmosféru texaského horka a je velmi solidně natočená (kamerové filtry, nápadité úhly snímání, výborné představení vedlejších vyšinutých postav), druhá je jen připitomělým pobíháním ve tmě (ač třeba s démonicky osvícenou barabiznou). Sic nabízí, stejně jako první polovina zajímavé kulisy, už jen ale natahuje stopáž o propálenou naftu v zapnuté motorovce. Nebo co se do ní lije. Mordy mladých jsou slušné, ale často mimo hlavní pozornost kamery. Ač to samozřejmě v roce 2003 mohlo vypadat tak, že leckdo odvracel zrak. Mě osobně víc bavili (kromě mokrého trička Jessicy Biel) členové rodinky, u které byl zřejmě incest naprosto běžnou zábavou. Jsou totálně mimo, takže hlavní zabiják, který si přikrývá znetvořený obličej cizí kůží, je vlastně takové přerostlé dítě. Michael Bay je cítit!! (13.09.2015)

Oproti puvodnímu Hooperovu filmu z roku 1974 postrádá Nispelův remake onen syrový a odosobněný, téměř dokumentární styl, kdy kamera jen nezaujatě sleduje dění a kdy se vypravěč staví k páchaným zrůdnostem naprosto neutrálně. V tomto se právě ukrývá síla o třicet let starší předlohy. Na druhou stranu nové zpracování disponuje poutavou vizuální stránkou, která částečně vynahrazuje chybějící dokumentárnost. Dokonce ani nevadí občasný skluz ke klišé (startování auta) či samoúčelná efektivnost (scéna s klavírem), protože jsou podány velice vkusně. O napětí taky není nouze, takže doporučuju! (25.05.2004)

Takže teďka to vezmu matematicky. Jedna hvězdička je jasná, to za úvod a úvodní titulky jež se dle mě opravdu povedly a retropohledy do údajně zkutečných útrob dřevorubco-řezníkova domku. Další hvězdička je za několik scén, ve kterých je opravdu mrazivé napětí, takové jež celulitidou nedotčenou pleť promění v husí kůži, skvělá kamera jež je plus další hvězdička, tak ta tyto scény ještě silně umocňuje. Nevím jestli bych si pobyl ve výklenku za zdí, kdyby ve vedlejší místnosti běhal masový vrah s motorovkou. Dalším plusem je samotné provedení domu pana kožené tváře, ve dne nic moc betonáž, ale v noci jakoby trůn depresivní nálady. Ale teď mínusy. Poslední přidělenou hvězdičku mažu za absolutně nepřehledný scénář. Čím víc jde do tuhého, tím hůř se držíte nitě příběhu. A mírným mínusem je i úplný závěr, který by snesl něco více šokujícího. Ale furt tisíckrát lepší než předchozí zpracování. (22.06.2004)