Hanebný pancharti

Příjemně starosvětský válečný film s krásnou hudbou. Tarantinovi tleskám za hrátky s jazyky a přízvuky. Na ty je tu kladen veliký důraz a Němci tu mluví německy, Francouzi francouzsky a když si mezi sebou dvě národnosti nerozumí, tak mají tlumočníka. To mě v dnešní době plné anglicky mluvících nacistických Cruisů hrozně potěšilo a navíc z toho vyplyne spusta vděčných filmových momentů, ať už je to nechápající vystrašená Melanie Laurent na nacistickém obědě či italsky mluvící Brad Pitt. Ano, je to chvílemi trochu roztahané, ale Aldo Raine je megasympatickej a Hans Landa je asi nejlepší nacista filmového plátna. (03.09.2009)

Tak tento film šel absolutně mimo mě a bylo to pro mě spíš jedno strašlivě dlouhý a nudný utrpení. Minimum akce, dialogy natáhlý a blbý jak z nějaké polívkové opery a upřímně nechápu, proč všechny své tři sympatické postavy z celýho filmu nechá QT uprostřed tak hloupě umřít? - kdyby někdo nevěděl, tak mám na mysli Gedeona Burkharda, Michaela Fassbendera, Tila Schweigera, kteří bohužel moc prostoru nedostali a to co dostali bylo to nejzářivější z celýho snímku. Pitt celej film vysunuje výbojně bradu kupředu (naprosto dokonale to popsal Saturnin Vyzývám kohokoliv z tisíců čtenářů, aby přistoupil k zrcadlu a vysunul bradu kupředu. To, co tam uvidí, nebude mladý muž s výbojným výrazem ve tváři, nýbrž jakási přiblblá opice.). Ano, možná je v tom filmu milion drobných odkazů na drobnosti z jiných filmů, ale to jde mimo devadesát procent diváků, kteří si o tom možná přečtou v nějakém vzletném rozboru a podiví se: "Fakt? Toho tam bylo tolik? To jsem nevěděl..." Parchanti jsou únavnou pozlátkovou masturbací kdysi nadějného režiséra a scénáristy, který zapomněl, že netočí pro sebe, ale pro ostatní... A lidé jej v tom bohužel utvrzují. Schválně jsem si pročetl asi třetinu komentářů zde. Neuvěřitelné množství lidí film hodnotí slovy, že takovej prostě Tarantino je. Byla to prý sice nuda na ultimo, ale přesto Tarantino a proto za tři hvězdy a víc... Vzpamatujte se prosím, opravdu chcete, aby točil něco takového? Kdybych se na to měl podívat podruhý, asi bych začal uvažovat o něčem zkrouceném, špagátovém a ve tvaru šibeniční smyčky houpající se nad schody, abych se tomuto paskvilu vyhnul. Je to legrační, ale přijde mi, že Uwe Boll natočil stejnej počet slušných filmů (Rampage, Postal, Far Cry, Tunnel Rats, Ve jménu krále), jako Tarantino (Gauneři, Pulp fiction, 4 pokoje, Jackie Brown, Kill Bill). A to ne tím, že by byl lepší režisér nebo scénárista, ale protože Boll nezapomíná na diváka a jeho touhu se u filmu bavit a ne umírat nudou, zatímco Tarantino zbožšťuje párky... Bohužel tu je stále jakýsi mainstream a ten mění většinu rozumných lidí na nemyslící želatinu (Boll prostě odpad, Tarantino prostě cooooool)... A na závěr, když pominu všechny ostatní nelogický hlody tohoto filmu, vysvětlí mi někdo, jak uprostřed árijský druhý světový po celým Reichu hledaná židovka může získat uprostřed Paříže biograf a ještě mít jako dveřníka černocha? (22.07.2010)

Předchozími filmy se Tarantino klaněl všemu možnému, tímhle se poklonil především sám sobě. A vůbec ne zle! Kontroverzní filmař sice nezapře svoje trademarky, ale Pancharti vyznívají tak nějak usedleji, rozumněji a uměřeněji než jeho otravné žánrové onanie v minulosti. Mám-li vybrat postavu, které jsou podobní nejvíce, byl byto bezesporu Aldo Raine (Brad Pitt). Hanebníci disponují šarmem, cynismem, přímočarostí a vyprávějí rozvleklým jižanským akcentem. Dialogy a jednotlivé situace se neuvěřitelně táhnou, ale zároveň perfektně vytvářejí napětí mezi postavami, které každá další replika může rozetnout v prudkou a krátkou přestřelku. Pancharti nejsou kupodivu snímkem akčním, spíše konverzačním. Co vytknout? Že na neskutečné ploše neudělají nic víc, než odříkají banální partyzánskou historku, předestřou komiksově chytlavé postavy a pokloní se podvratné moci filmu. Srovnám-li to s předchozími Tarantinovými filmy, je to hotový epos... Pro mě osobně zřejmě nejlepší snímek krále filmového pulpu. (17.08.2009)

Na film jsem se netěšila, a tak jsem si tak trochu tajně říkala, že když se na něj netěším, mohl by mě bavit. Omyl, nebavil. Nebo dobře; pár scén opravdu bylo dobrých, ale zbytek filmu, zbytek těch 140 minut? "Proč zívám? Proč se otáčím po ostatních? Proč přemýšlím o tom, co mám umět zítra do školy? Moment, co tu vlastně dělám? Aha! Koukám na film... o čem že je tem film?". Netvrdím, že herci nehráli dobře, naopak, někteří zahráli prvotřídní psychouše, ale to mi nestačí. Z tohohle filmu jsem naprosto ospalá, neuspokojená, ba co víc, i trochu znechucená. A není to těma scénama, kde někoho mlátí - to jsem si i dokonce říkala, že jestli mu tou basetbalovou pálkou tu hlavu neroztříská, tak tomu dám o hvězdičku méně... Vysvětlete mi, prosím, co je na tom filmu tak dobrého! Já tam fakt nic nevidim, když nepočítám pár scén a fakt, že se opravdu používalo několik jazyků. Kdybych ten film neviděla, o nic bych nepřišla, ve svém životě bych nebyla o nic ochuzena, naopak si připadám, že ten film mě obral o dobrých 140 minut, a to není zanedbatelná dávka času. Takže prostě víc tomu nedám, i kdyby mě na kolenou prosili!! X-D (27.01.2010)

Tarantino ve veliké formě a zároveň snad zatím nejvíce nakloněný divákům. Své znalosti filmové historie (a "historie") sice rejža vystavuje na odiv i zde, ale tentokrát nepotřebujete s šíleným děckem z videopůjčovny držet krok, abyste se zatraceně dobře bavili (byť samozřejmě nemáte šanci nasmát se tolik co on sám). Všechny Tarantinovy trademarky jsou zde zkrátka přítomny, a bylo už o tom nabušeno spoustu úhozů a popsáno mnoho papíru, proto jenom vypíchnu, proč se mně osobně zachtělo jít do kina víc než jednou, a proč stále pošilhávám po DVD. Předně jsou tu vynikající postavy, a považte, včetně Diane Kruger a Eli Rotha výtečně zahrané. Samozřejmě umřete smíchy z Brada Pitta, budete se uchechtávat Tilu Schweigerovi, a za srdce (případně jiné orgány) vás bude brát oslnivá Mélanie Laurent, ale stejně zůstanete nejvíc nakřivo z Christopha Waltze, který létá z jedné polohy do druhé rychleji než míček ve finále mistrovství světa ve stolním tenise, a stejně tak dokáže měnit i tempo a způsob svého chování. Noch einmal k francouzské krásce - David Bowie, rudé šaty a mistrovská kamera vám vyrazí dech a budete škemrat o ten správný plakát ještě daleko víc než u Kill Billa (btw tam šlo o tři velmi "bad bad" girls a jednoho boye seřazené před kaplí zády do kamery, muhehe). No a pak je tu ještě ta skupinka malých rolí typu nacistických pohlavárů, která je taky dost vydařená, byť ve zcela jiném duchu než zbytek osazenstva (všichni by mohli obstát v testu reálnosti, ale takoví Adolf s Josefem jsou prostě karikatury). A stejně na něco zapomínám, i když se ještě otřu o opět perfektně vybranou hudbu a v různých odstínech černé barvený humor, protože je tu toho prostě spousta. Aby také ne - dvě a půl hodiny je víc než slušný prostor. A ke cti pana Tarantina je nutno podotknout, že vám to tak opravdu nepřijde, a snesli byste to určitě ještě o něco delší. Takže je jasné, že do toho půjdu a řeknu, že tohle je zatím nejlepší Tarantino. 90% (28.03.2010)