Vanilkové nebe

Hned na začátek musím říct, že na „Vanilkové nebe“ se chci podívat ještě minimálně jednou – ale pochybuji, že se moje hodnocení změní. A pokud ano, pak jen směrem nahoru. Proč?Vysvětlení je snadné – „Vanilkové nebe“ je prostě silný film. Není jednoduchý a mnoho lidí může znechutit jeho závěr, ale to nemění nic na tom, že byste si „Vanilla Sky“ neměli nechat ujít. Když přeskočím výborný scénář a přesnou práci Camerona Crowea na režisérské stoličce, nezbývá mi nic jiného než vyzdvihnout obsazení filmu a výkony hlavních představitelů. Tom Cruise, Penélope Cruz, Cameron Diaz, Jason Lee a Kurt Russell – ani jednomu z nich nemám co vytknout. Je ale ještě jedna věc, kvůli které je „Vanilkové nebe“ tak dobrým filmem – a tou je atmosféra. Těžko popsatelná, intenzivní a nesmírně živoucí. Nejúžasnější okamžik pro mě ale nastal až po skončení filmu, kdy jsem si uvědomil, o čem „Vanilkové nebe“ vlastně je. Správněji bych měl říct, čím pro mě je. Je jednoduchým poselstvím...Poslouchejte dobře od samého začátku a možná i vy uslyšíte “Abre los ojos!“ (19.10.2005)

Přiznávám se, že už dlouho jsem u nějakého prvoligového hollywoodského fimu tolik netrpěl. Neskutečně natahovaná rozplizlost, která po stopadesátéosmé variuje omšelé tápání mezi realitou a snem a šíleně nudí. Cruiseova postava mě ani trochu nezajímala, protože Crowe jí nedokázal zajímavěji vykreslit a udělat z ní víc než plochého zmatence, navíc nepříliš dobře zahraného. Výsledné tři hvězdičky jsou hodně na těsno - a dávám je překvapivě hlavně kvůli tolik vysmívanému závěru, který podle mého dává filmu onen hlubší rozměr a osvětluje zmatenost některých scén (ovšem odhaluje i jejich prvoplánovou zběsilost). Crowe si prostě vybral dovolenou... (13.06.2004)

Zajímavé dílko. Prvních zhruba devadesát minut se v podstatě neděje nic mimořádného. Začnete poznávat Tomovu postavu, jeho život, jeho holkou do postele, Cameron Diaz, navštívíte jednu party, na které se na okamžik mihne i Steven Spielberg a Tom i Vy se zde seznámíte s Penelope Cruz. Zcela nevázaný a nenáročný děj, hodný příjemného úvodu nějaké odlehčené romantiky. Poté se v několika okamžicích přehoupne do ukázkového dramatu. Zbytek filmu již pokračuje v naprosto chaotických a velmi působivě zpracovaných rovinách, v níž se prolínají sny a realita tak zpřeházeně, že jsem byla totálně ztracena a přestávala jsem stíhat a poznávat, jaká linie právě probíhá. Celková pointa je velmi zajímavá a nečekaná, ale jakoby zcela plynně naváže na předchozí děj, takže jsem jí nebyla jakkoli šokována. Skvěle navybíraný soundtrack dává Vanilkovému nebi ten správný "snový" nádech. (30.04.2011)

Musím uznat, že přes téměř permanentní pocit vyumělkovanosti a hereckého přehrávání má tento snímek i řadu kladů. 1. Snímek VANILLA SKY ve mně (především ve své 2. polovině) dokázal vyvolat pocit zvědavosti, jak to vlastně celé dopadne. 2. Film považuji za dojemný (a myslím to v tom nejlepším slova smyslu). 3. Filmu sluší geniální soundtrack (Underworld, Leftfield, Radiohead, Sigur Rós, U2 etc.) A ještě jedná noticka k přehrávání ve VANILLA SKY. Při uplatnění presumpce neviny jsem ochoten uznat, že možná (ale skutečně jen možná) je možné v určitých sekvencích brát přehrávání jako "umělecký záměr". Nic to však nemění na tom, že 1. zde stále zůstává onen zbytek filmu, u něhož jsem to přehrávání prostě nezkousnul, a 2. mě to během snímku neustále rušilo. Shrnuto a podtrženo: Ze snímku jsem měl podobný pocit jako ze snímku PLÁŽ, a to: nelituji času stráveného u tohoto snímku; není to špatný snímek, ale na můj vkus je to vše až příliš vyumělkované. (13.02.2004)

Crowe diváka až moc mate překombinovaným příběhem, aby ho na konci naopak způsobně povodil za ručičku. Ale stejně mi jakýmsi záhadným způsobem tenhle sympatický pokus o "lynchovinu" kápl do noty. Nápaditou režií, skvělým soundtrackem a překvapivě také Tomem "Přehrávám jako prase" Cruisem, který se zde vzdal svých obvyklých hereckých manýr a potvrdil, že v Croweových filmech hraje jako o život (Jerry Maquire). Příjemně strávené dvě hodinky..... (21.06.2005)