Slon

Van Santův pohled na obyčejné žáky, jedné obyčejné školy, kde nakonec dojde k velké tragédii. Režisér vyloženě neodsuzuje, jen chladně vypraví, co se mohlo odehrát v hlavách nijak výrazných mladíků předtím, než se odhodlali k jednomu z největších masakrů na americké střední škole. Gus Van Sant nepřichází s ničím novým ale i tak z jeho pohledu mrazí. (05.09.2023)

Nebudem nikomu vnucovať presvedčenie, že ide o umeleckú výpoveď. Film je to rozhodne chladný a z určitého pohľadu nemajú ukážky zo života pár študentov význam, lenže na mňa to fungovalo. Za prostoduchými obrázkami totiž cítiť osudy - presne to, čo mi chýbalo pri podobne realistických ladených UNITED 93 alebo THE ASSAULT. Vedel by som si to predstaviť v poetickejšej rovine (viac vážnej hudby, viac záberov na oblaky...), ale inak som spokojný... (19.03.2016)

Jedním slovem zkrátka úžasný snímek, který ne každý správně pochopí a hlavně skousne jeho osobité stylové provedení. Mnoho lidí si stěžuje, že film je pomalý a úmorně zdlouhavý. Mně osobně utekl naopak neskutečně rychle a přál bych si, aby byl ještě o minimálně hodinu delší. Fantastická kamera s nekonečnými záběry bez jediného střihu, které se jednotlivě prolínají a směřují k velkolepému finále. Samotná střelba však už tolik oko diváka nenaplňuje a dala se určitě zpracovat lépe, ale o tom až tak tento film není. Jeho brutalita a odkaz směřuje trochu jiným směrem. Každopádně pokud jste si někdy pročítali materiály ze dne 20. dubna roku 1999 z města Columbine, tak vám scénář střelby ( střelba začíná v knihovně, bomby v jídelně... ) včetně prostorů školy přijdou velmi povědomé. Rád bych tento film doporučil i mému širokému okolí, ale z důvodu první věty co jsem napsal, si tento film nechám hezky pro sebe jako takový my little secret pleasure... (26.09.2014)

Po formální stránce se nic originálního nekoná. Tarantinovsky roztříštěné a nelineární vyprávění tu bylo už mnohokrát. Van Sant ze začátku diváka ukolébává, aby ho pak o to silněji chytil pod krkem. Ale přeci jenom, ty záběry sledující studenty při chůzi a při různé činnosti byly na můj vkus až příliš dlooouuuhéééé a neměly žádnou výpovědní hodnotu. Van Sant nic neřeší, nic nevysvětluje, nepídí se po příčinách onoho hrůzného činu, pouze až dokumentaristickým stylem ukazuje události toho dne. Ten film je studený jako psí čumák a je otázka, jestli je takový přístup správný. A nedá se mi zastavit u samotné scény masakru. Oceňuju, že se Van Sant vyhnul lacinému ukazování naturalistických momentů zabíjení, ale podle mně to režijně nezvládl. Téměř žádný křik, studenti jen tak pobíhají sem a tam. Postava jednoho ze svědků, černocha Bennyho přijde do třídy, kde leží zastřelený student a u něho stojí dívka jakoby nic, založené ruce, žádné slzy, žádné emoce, žádný šok. Benny ji doprovodí k oknu a ona z něho vyleze úplně v poklidu, Benny se potom sebere a jde se nechat v klidu odprásknout. Copak takhle se lidé chovají ve vypjatých krizových chvílích, kdy jim jde o život? Ani náhodou....PS: Nejvíc mně stejně zamrazilo při scéně, kdy pošťák přijde se zásilkou, ve které je funkční samopal a vydá ho nezletilým děckám jen tak na podpis. Amerika a její zákon na volné držení zbraně je fakt na palici. (31.08.2004)

Výborný film, ve kterém nejde o zachycení nějakého děje, či nové odvyprávění masakru na Columbine. Jde především o tom JAK je to natočeno, styl přitahuje pozornost především na formu a dlouhé jízdy sledující chodící protagonisty tomu jen pomáhají. Gus Van Sant má mou poklonu, je jeden z mála autorů, kteří experimentují s vyprázdněnou narací....velmi zajímavém kinematografickém pojetí filmu. Více takových filmů! - - - Formálně jde o očividnou poctu Bélu Tarrovi a především jeho snímku Satanské tango. Van Sant jednak využívá pro Tarra typický steadycamový záběr, který sleduje týl postav při chůzi, obohacujíc ho o perfektní práci s hloubkou ostrosti. Trajektorie postav tvoří síť nejen prostorovou, ale primárně časovou, ve které se podobně jako ve zmíněném Satanském tangu osoby navzájem střetávají a propojují. Opět ale lze říci, že je to povýšeno na daleko důležitější prvek, než jen jako jakési ozvláštnění narativní struktury, protože ten způsob jakým do sebe jednotlivé perspektivy zapadají a navzájem se obohacují buduje podstatnou mírou napětí (nehledě na to, že film zachycuje vlastně jen posledních několik minut před masakrem roztáhnutých na délku celého filmu - což jen umocňuje pocit fatálnosti celého "prologu"). Gus Van Sant také přebírá kapitolovou strukturu a oddělenost jednotlivých lidských osudů, jenž do sebe v průběhu filmu postupně zapadají. - - - U Elephanta jsem si teprve uvědomil kolik nepopsatelné živočišné zvrácenosti lze najít v klasické vážné hudbě. Dost možná v tom vězí genialita těchto skladeb, které jsou bezesporu nádherné, ale přesto mají v sobě i jakousi pohlcující "temnou energii"... (29.01.2008)