Slon

Elephant je natočen s chladným odstupem. Pár lidiček, jejichž osud bude za pár hodin zpečetěn, je nám představeno jménem a lehce naznačeno, co jsou zač, ale tím to končí. To je v pořádku, nestojím o citové vydírání a o připoutání k postavě, kterou mi záhy někdo zastřelí, k postavě, která je vzácná už tím, že je to prostě člověk. Odtažitost je ale dovedena až na samu hranici. Křik, hysterie, panika, cokoli emocionálního ze strany obětí či vrahů, jakýkoli přirozený akcent .... to vše asi považoval Gus van Sant za přiznání postoje nebo za slabost a nechtěl se namočit. (05.02.2007)

Dokonalý kontrast -mezi nudnými a všedními problémy několika děcek a naprosto (auto-)destruktivním, ujetým a nárazovým činem dvou bezradných mladíků-dává tomuhle filmu výjmečnou atmosféru...G.Van Sant vše jen tiše pozoruje-bez komentáře, kudrlinek,názoru či slepého moralizování..a právě v tom je ta síla, když si uvědomíte, že všechno to napětí, šok a zmar pramení čistě jen ze situace-né z umu vypravěče ale z nečekaného činu,který během pár sekund naprosto převrací životní hodnoty všech zůčastněných..........žvatly, žvatly žvatly..hahaha..kecy, nuda..hihihi.(a najednou) =BANG=....................................................................................?? (27.02.2010)

Rozporuplné. A rozhodně zajímavé. Film jako takový nevyniká ničím. Je naprosto rutinní, obyčejní, všední. Sledujeme několik výňatku z každodenního života náhodných studentů na střední škole. Nemají na sebe žádnou návaznost, jen se v jednom dni sympaticky proplétají a ukazují jednotlivé typy charakterů. Možná spíš jen povrchně nastiňují, protože tady nezáleží na tom, jak se postavy cítí nebo jaké jsou. Celý den totiž nenasvědčuje ničemu, co by se mohlo stát. A najednou bum. Proč to udělali? Co je k tomu vedlo? Zde se ale žádné otázky ani odpovědi nedočkáte. Protože ani žádná zdánlivá není. Mužeme se jen tiše domnívat, čemu ten hrůzný čin předcházel. Jen v náznacích tu znázorněno několik možných variant, které ale nejsou nikterak rozvětvené či ukotvené v zdánlivě nesmyslném příběhu. Možná byl nesmyslný stejně jako čin, který přišel po něm. A měl vůbec nějaký smysl? Svou výpovědí se film řadí někde mezi Let číslo 93 a Bowling for Columbine. Polodokumentární chladný film bez emocí, který svým provedením a následným vyvrcholením dokáže vyvolat velice silný sugestivní dojem. Nic víc, nic míň. Máte nad čím přemýšlet. Dlouhých záběrů na oblaka je tu až nepříjemně mnoho... (10.08.2009)

Nebudem nikomu vnucovať presvedčenie, že ide o umeleckú výpoveď. Film je to rozhodne chladný a z určitého pohľadu nemajú ukážky zo života pár študentov význam, lenže na mňa to fungovalo. Za prostoduchými obrázkami totiž cítiť osudy - presne to, čo mi chýbalo pri podobne realistických ladených UNITED 93 alebo THE ASSAULT. Vedel by som si to predstaviť v poetickejšej rovine (viac vážnej hudby, viac záberov na oblaky...), ale inak som spokojný... (19.03.2016)

Jenom stručně budu film charakterizovat. Dramatický efekt ano, ale styl filmu je podán takovým zplošťujícím způsobem, že nevysvětluje ani nekomentuje. Mně tady chyběl alespoň nějaký zacílený psychologický rozbor, který by mohl vyvážit dějovou výstavbu. A některé scény jsou vypočteny jenom na efekt. Nejzřetelnější je to právě ve střelbě do lidí. (05.06.2011)