Slon

Je mi jasný, o jak vážné téma jde. Viděl jsem o téhle "akci" i jiný snímek (nejspíš film, dokument nebo něco podobného) . Sorry, ale tohle? Buď jsem nepochopil pointu tohoto filmu, něco mi něco uniklo a nebo nevím. Jinak si nedokážu přestavit, že bych měl dát filmu 4* za to, že 3/4 stopáže filmu zabírají záběry chůze dětí zezadu a zbytek je nesmyslné žvatlání o všedních teenagerovských věcech. Jediné co stojí za zmínku je poslední přibližně desetiminutovka, kde se konečně něco děje, ale že by to bylo nějaké veledílo, to se taky nedá říci. Já prostě nemůžu jinak. Ať si říká kdo chce, co chce. Ať má tento film klidně samé čtyř a pěti hvězdy, já musím dát odpad, protože tak špatnej film, kterej mě nebavil a projel jsem ho asi tak za půl hodiny, jsem už dlouho neviděl. (22.04.2013)

Za prvé chcem napísať, že netradičná skladačková, mozaikovitá forma pohrávajúca si s časom a vracajúcim ho neustále späť, je zaujímavým ozvláštnením rozprávania. Pokiaľ by sme videli ten istý príbeh vyrozprávaný klasickými metódami, jeho naliehavosť by tým neutrpela. Poteší však fakt, že takto nie je film doslovný. Ale aj tým občas je, pozerať sa na dokument o nacizme v tv je tak trochu pokus navŕšiť dôvody, prečo k daným udalostiam došlo. Elephant ale nie je psychologickou drámou, tie príčiny skratu budú zakorenené hlbšie v mysliach postáv ako nám režisér prezentuje, jemu išlo skôr o kritiku súčasných spoločenských neduhov a my tak vidíme, že ich je toľko, že sa z nich asi nikdy nevymotáme. Elephant je masaker ako na plátne, tak metaforicky, skutočne treba vedieť, do čoho leziete. Toto je nezávislý depresívny film vo svojej najčistejšej forme. A podľa mňa jednoznačne must see film, i keď si o ňom môžete po skončení myslieť čokoľvek. (26.02.2015)

Viem presne čo chcel týmto filmom G.V.Sant povedať, ale neviem, či práve tento pohľad bol práve najšťastnejší výber. Ukázať študentov a chod školy ako takej z všemožných pohľadov bolo fajn, ale po hodine som už toho mal dosť a v duchu som si vravel, že by sa už konečne mohol začať črtať nejaký príbeh. Po čase začalo byť jasné o čo pôjde. Masaker v závere je síce poriadne oživenie, ale vzhľadom na predchádzajúce minúty by som si vedel predstaviť aj drsnejšiu depku. Navyše samotný záver, kde si má divák domyslieť, ako detskí ozbrojenci skončia, to mi tiež nesedelo. Iba na jedno pozretie. 60%. (24.08.2010)

METAKRITIKA KE KRITIKÁM ELEPHANTA - předně: nevím, proč se zde několikrát objevuje pojem „tarantinovsky nelineárního“ vyprávění spolu s rčením, že „to už tady přece bylo“ – neplést si pojmy s dojmy: Tarantino nelineární vyprávění nevymyslel, to zde bylo už dávno před Tarantinem, akorát ho velmi rád využívá. Co takhle např. Rashomon? – tam „to“ bylo taky. Takže pokud chce někdo banalizovat formu takovými výroky, měl by brát na vědomí i z toho plynoucí reakce. Dále postoj k relevantním a nerelevantním (nebo nadbytečným) záběrům a celkovému „chladnému přístupu“ – Gus Van Sant natočil rok před tím jeden ze základních snímků tzv. vyprázdněné narace (Gerry) a zde se pokusil tento přístup dále rozvíjet. Kritika dlouhých a redundantních záběrů a znemožnění pociťování empatie k postavám je tudíž zcela vně zvoleného diskurzu: kritizovat film Karate tiger kvůli nadbytečnému násilí, které někoho nemusí bavit, je úplně stejně mimo mísu. To není kritika jednoho filmu, ale celého žánru nebo zvoleného formálního přístupu a jestliže někdo odmítá celý přístup, nemá smysl, aby se zabýval jedním filmem, který to potom zbytečně odskáče. Co se týče věrohodnosti a nevěrohodnosti chování lidí v krizové situaci: mě osobně chování šokované dívky nečinně stojící nad mrtvím tělem chlapce nevěrohodné nepřipadalo. I když jsem se do podobné situace nikdy nedostal, nemyslím si, že drásavě hektické srdcervoucí klišoidní scény, známé z masové produkce, jsou pravděpodobnější a psychologicky lépe korelující – chcete-li. Je ovšem jasné, že zanechávají silný dojem „pravosti“ – proto zřejmě to odmítání chladného přístupu, který na nás tak nějak nesprávně a podivně působí. Naopak introvertní a zcizující pohled Elephanta nám umožňuje nevšední podpovrchový přístup k animovanému konfliktu. Ponořením se do na první dojem nesouvisejících a nadbytečných záběrů vyvstává akt nepochopitelného násilí s mnohem větší naléhavostí. Stačí pouze letmý záběr na chlapce vniknuvšího na dívčí toalety s automatickou zbraní v ruce a předchozí scéna se rázem stává fatální, neboť se v ní nemuselo stát vůbec nic, ale stalo se TO právě TEĎ. Nesouhlasím s názorem, že film končí u zobrazovaného násilí a neobsahuje katarzi. Katarzi nenajdeme na konci snímku, jak jsme tomu navyklí u řeckých dramat a dalších klasických vyprávěnek, stejně jako jí nepředchází žádná katastrofa ani krize, ale všechny tyto fáze navzájem prostupují celým filmem a transformují se tak do jednoho organického celku – zde je pak odůvodnění toho „tarantinovsky nelineárního“ vyprávění. (08.05.2007)

Dokonalý kontrast -mezi nudnými a všedními problémy několika děcek a naprosto (auto-)destruktivním, ujetým a nárazovým činem dvou bezradných mladíků-dává tomuhle filmu výjmečnou atmosféru...G.Van Sant vše jen tiše pozoruje-bez komentáře, kudrlinek,názoru či slepého moralizování..a právě v tom je ta síla, když si uvědomíte, že všechno to napětí, šok a zmar pramení čistě jen ze situace-né z umu vypravěče ale z nečekaného činu,který během pár sekund naprosto převrací životní hodnoty všech zůčastněných..........žvatly, žvatly žvatly..hahaha..kecy, nuda..hihihi.(a najednou) =BANG=....................................................................................?? (27.02.2010)