Manderlay

Jak píše Dadel, podruhé už to tolik nefunguje. Zvláště proto, že Manderlay se drží stejných "hlavních" bodů jako Dogville, i když cesta mezi nimi je samozřejmě jiná. Herci (a nejen Grace a její otec) mi více vyhovovali v Dogville. Konec je však opět úžasný, titulky možná ještě lepší a hlavně to je kratší :-) 85 % (12.07.2005)

Dogville bol o snahe utvoriť spoločné dobro zdola (hrdinka sa z vďaky podriaďuje želaniam obyvateľov obce), Manderlay je o slobode nariadenej zhora. V oboch prípadoch ide o limity vytvorenia fungujúcej komunity. Dobré úmysly tentoraz stroskotávajú na naivite šíriteľov dobra, neznalosti a neochote komunikovať o nutnosti zmien s tými, ktorých sa týkajú. Napriek zhode formy a príbuznosti deja s predchodcom, má film originálnu variáciu scenára rútiaceho sa v minimálnych kulisách do trpkého konca. Lars von Trier, vychovávaný v duchu salónneho ľavičiarstva Západu, si dnes kladie pochybovačské otázky o správnosti šírenia myšlienok solidarity cestou sociálnych konštrukcií, ktoré skôr, či neskôr ľudí zviažu do otroctva. Zároveň (vzhľadom na myšlienkový základ) intelektuálsky vkusne nakopáva boľavé miesta americkej demokracie. (05.10.2006)

Zdaleka ne tak úderné a nacuckytrhající jako Dogville. Rozdíl vidím nejen v síle příběhu, ale i v efektu strohé formy - v Dogville tak mrazivě kontrastující s košatostí myšlenky. Opakovaný "vtip" už zkrátka není vtipem. I tady Grace učiní zkušenost, ale tentokrát ji to nestojí kůži, jen rozčarování z marnosti svého snažení a je s podivem, že po tom všem dokázala mít ještě víru v lidi a chtěla jim pomáhat. Děvenka se zvláštním jménem - Bryce Dallas Howard - v hlavní roli se mi moc líbila. (22.09.2006)

Diváka, který už stihl zhlédnout Dogville, podoba pokračování příběhu Grace při její cestě napříč Spojenými státy nepřekvapí, natož aby ho šokovala, ale pro neznalé je třeba připomenout, že k běžnému filmu má tohle dílo kultovního režiséra hodně daleko. Je velmi výrazně ovlivněné divadlem převáděném do podoby televizní inscenace. Režisér vlastně oproti svému prvnímu snímku trochu ubral na experimentálních choutkách, takže jeho Manderlay je méně abstraktní než Dogville, je to zkrátka klasické divadlo nezatížené avantgardní manýrou. Tentokrát Lars von Trier rozehrává svůj příběh kolem komunity černochů, která na americkém jihu žije v podmínkách faktického otroctví, které bylo jinak už před 70 lety v USA zrušeno. Idealistická Grace pokračuje ve svém sporu s přízemně realistickým otcem, který se živí příznačně gangsteřinou, a pokusí se z osady Manderlay vytvořit příkladně fungující komunitu, která pracuje bez ohledu na barvu pleti a původ. Jenže, jak už to chodí, ideály při střetu s realitou utrpí nejeden šrám. Ve filmu mi chyběla přítomnost Nicole Kidman, i když Bryce Dallas Howard určitě není žádné dřevo, přišla mi v tomhle případě o poznání méně výrazná než její předchůdkyně. Jinak jde o myšlenkově hutný kousek, kde filozofická základna a provokativní dialogy představují největší přednost von Trierova filmu. Ten sice směřuje primárně ke kritice rasismu, jenže jím vyprávěný příběh a jeho podobenství se dá aplikovat nejen na osud černošské menšiny, ale i na celou černou post-koloniální Afriku. Otrok nepřestane být otrokem jen proto, že dostane formální svobodu, ale tím, že má odvahu a možnosti přestat být otrokem. Konec konců, dalších 70 let od vyprávěného příběhu už černošská menšina v USA získala nejeden úspěch a její elity slušně zbohatly, ale výrazná část černé komunity dál setrvává v ghetech a to už zdaleka není jen problém rasistických zákonů nebo nepřízně většinové společnosti. To je problém nedostatku vůle a podléhání vlastnímu pohodlí. Celkový dojem: 90 %. (21.06.2010)

Je to skvelá umelecká dráma od Larsa von Triera, ktorá je pokračovaním vynikajúceho Dogville. Má veľmi dobrý príbeh o Grace, ktorá sa po predchádzajúcich udalostiach spolu so svojim otcom a jeho gangstermi dostane až do Alabamy, kde narazia na poľnohospodársku usadlosť, v ktorej aj sedemdesiat rokov po zrušení otroctva stále používajú otrokov. Grace sa to pomocou sily rozhodne zastaviť a pomôcť tunajším otrokom začať žiť plnohodnotným spôsobom, ale postupne si uvedomuje, že to nie je až také jednoduché. So spracovaním som mimoriadne spokojný, tentoraz som si už nepotreboval na nič zvykať, keďže film formou pokračuje v štýle Dogville, takže som bol plne pripravený. Film síce funguje na dosť odlišných princípoch, než tomu bolo v predchádzajúcom prípade, v prvom rade sa o hlavnú hrdinku prakticky vôbec nedá obávať, keďže ona má moc a môže robiť, čo uzná za vhodné, film už nemá takú hustú atmosféru a ani som nepocítil výraznejšiu gradáciu, film sa väčšinu času drží na tej istej vlne, ale to nie je vôbec žiadny problém, keďže má zase to svoje. Táto tématika ohľadom otroctva a otrokov, ktorí majú prvýkrát v živote začať fungovať podľa seba, bez akéhokoľvek nátlaku a možných trestov už od začiatku ponúka veľký potenciál a ten sa aj podarilo naplno využiť, takže dej je po celý čas veľmi zaujímavý, bez jediného hluchého miesta a je skutočne radosť pozerať na tú snahu pomôcť teraz už bývalým otrokom, no všetkým to skôr spôsobuje mnoho problémov, keďže hlavná hrdinka sa na celú situáciu pozerá len z toho najjednoduchšieho hľadiska. Opäť je tu ideálny výber postáv, takže ma bavili prakticky všetci a ani tentoraz nechýba zaujímavý záver, takže som skutočne veľmi spokojný. Herecké obsadenie je skvelé, Bryce Dallas Howard síce nie je až tak kvalitná herečka, ako Nicole Kidman, ale zvládla to veľmi dobre a skutočne ma bavila, len mi po stránke charakteru a prístupu k jednotlivých situáciám prišla ako niekto úplne iný, takže som po celý čas pristupoval k filmu, že vlastne sledujem inú postavu, no to samozrejme úroveň filmu nijak nekazí. A k tomu plno výborných vedľajších postáv, ako Danny Glover, Isaach De Bankolé, Willem Dafoe, Udo Kier a vlastne aj všetci ostatní. Réžia a technická stránka sú opäť vynikajúce, zaujalo ma, že tentoraz sú kulisy o dosť bohatšie, ale to je to najmenej, hlavne, že tá celková kvalita je po všetkých ohľadoch veľmi vysoká. A opäť sa mi páčila aj hudba. Dogville bolo pre mňa úplne nečakané a veľké prekvapenie, preto som sa tohto filmu neobával, ale zároveň som ani nečakal, že aj po druhýkrát by som mohol byť nadšený, no stalo sa. Dogville bol síce o trochu lepší, ale nie je to veľký rozdiel, aj Manderlay je skvelý film a o plnom hodnotení určite nepochybujem. 86% (30.09.2013)