Rocky Horror Picture Show

Susan Sarandon skoro nepřetržitě ve spodním prádle, vilný transvestita, zámek zrůd, tlustý motorkář, puritánství naruby a dobrý vkus dostávající jednu facku za druhou. Výlet do nejpodivnějšího hradu v okolí zkrátka dopadl tak rozporuplně, jak se dalo čekat. Songy většinou fajn a chytlavé, ale děj, na který jsou navěšené, nesnesitelně bizarní a jakýmkoli naznačením zápletky vždycky mimo. A nejlepší píseň samozřejmě Touch-a, Touch-a, Touch-a, Touch Me. (24.10.2010)

Není v historii kinematografie zase tak moc filmů, o kterých by se v první řadě dalo hovořit jako o kultovních. Rocky Horror Picture Show toto poměrně úzké pojmenování ale bez debat naplňuje. Pestrobarevný žánrový pelmel, který si utahuje nejen z klasických (béčkových) hororů a sci-fi, ale i sám ze sebe, přičemž neustále ironicky pomrkává na diváka (jednotlivá muzikálová čísla jakoby parodovala a zároveň reflektovala předešlou pasáž - systematické narušování klasičnosti). Jak jinak si vysvětlit typickou a doslova profláklou zápletku o píchlé pneumatice, blízkém a tajemném panství či hradu s ještě tajemnějším (a v tomto případě ulítlejším a extravagantnějším) majitelem a následném večírku plném bizarních postav, převleků a situací. [==] Obecně si nedokážu představit, že by film vznikl v jiném desetiletí než právě v 70. letech, kdy extravagance, nejrůznější experimenty a hlavně určitá uvolněnost či vyprázdněnost formy (citelná zejména v tehdejším hollywoodském filmu než opětovně v 80. letech s ohledem na zesílenou kontinuitu „zklasičtěla“) hrály prim, respektive dosáhly vrcholu. (25.11.2014)

Ujeté, barevné, a pro mě až příliš muzikální. Ano, vím, je to sice muzikál, ale čím se začala navyšovat intenzita hudebních vystoupení, začala jsem přemýšlet nad tím, jak by "Rockyho hororová filmová show" vypadala, kdyby se jednalo o klasický horor. Tima Curryho a jeho nezaměnitelný obličej si stále pamatuji jako geniálního klauna Pennywise, s bílým obličejem, červenými vlasy a nosem. Myslím, že "zmalovaný" obličej mu vskutku svědčí:) Má tendence k ďábelským úsměvům a šíleným kreacím. Jeho postava je zde rozhodně tou nejvýraznější. Film má rovněž velmi působivé úvodní titulky. (22.12.2011)

Nie každá klasická kultovka môže zaujať každého. Nie každý, kto uzná kvality takejto kultovky, ju dokáže aj pozitívne ohodnotiť. Picture show je film, ktorý išiel úplne mimo mňa, je určený pre diametrálne odlišné publikum a ja ho nechcem zatracovať, ani spochybňovať jeho popkultúrny dosah. Taktiež nebudem fanúšikom Meata Loafa tvrdiť, že jeho hudba je strašný gýč, keď oni ho milujú a majú svoju subjektívnu pravdu. Takže hor sa na ďalší filmový kult, ktorý som ešte nevidel a uvidíme, možno zaujme viac. (25.06.2012)

OK, takže tady máme další mnou nepochopený kult. Odporná sedmdesátková hudba vytrvale ničící moje uši sice tu obrazovou úchylnost hezky podtrhuje, ale současně stvořila pro mne téměř nekoukatelné dílo. RHPS je úchylné přesně tím hnusně úchylným způsobem, pro který nemám ani pochopení, natožpak slabost. Tim Curry je ve své roli sladkého transvestity z transexuální planety Transylvánie navíc až nepříjemně přesvědčivý... Celkově je tenhle snímek jedním z nejméně opakovávatelnějších filmových zážitků, za což mu ty dvě hvězdy dám. Ale můj vkus je někde jinde. (15.02.2009)