Folk flest bor i Kina
Utopia - Nobody is Perfect in the Perfect Country
Utópia, najviac ľudí žije v Číne
Obsahy(1)
Kdo vlastně žije v Norsku, v této na první pohled úplně dokonalé zemi? Odpověď na tuto otázku můžete najít v překvapujícím filmu vyprávějícím osm příběhů inspirovaných osmi politickými stranami, které napsalo šest scenáristů a natočilo devět režisérů. Vše se odehrává během magických čtyřiadvaceti hodin před norskými volbami při benzinové pumpě, jež patří jistému Lassemu. Toto místo je jakýsi mikrokosmos, reprezentující celou norskou společnost: v této řídce osídlené zemi velkých vzdáleností se každý, kdo chce volit, musí zastavit pro benzin a natankovat. Lasse si sice vydělává na živobytí prodejem benzinu, ve skutečnosti by ale chtěl být pilotem. Teď ho však čeká neuvěřitelných čtyřiadvacet hodin... Absurdní komedie o maličkostech a jejich obrovských důsledcích. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (76)
Norská povídková politická satira. Odrazuje vás to? Tak se nenechte odradit. Přišli byste o svěží, zajímavý, nádherně ironický film, který si v každé z povídek bere na mušku jednu z norských politických stran. Jednotlivé povídky můžete chápat jako výstižné alegorie jednotlivých stranických ideologií (strana práce aneb kam vede solidární jednání bez promýšlení důsledků) nebo jako vtipné a někdy dojemné příběhy ze života. Pro všechny příznivce politické nekorektnosti a taky pro odpůrce dobročninných sbírek ;) ()
Snímok je celý presiaknutý originalitou a naoko absurdnými scénami, ktoré však popritom vždy vyjadrujú vecné jadro problému. Je zosobnením typického severského myslenia so všetkou svojou špecifickosťou (škoda, že nerozumiem všetkým nuansám). Mala to byť komédia, ale divák sa teda moc nenasmeje. Miestami možno aj hej, ale vždy je to taký zamrznutý úsmev. Krásny príklad sú dedkovia, ktorí spievajú internacionálu a pritom sa pomaly topia v bahne. 8 poviedok, 8 politických strán, 8 tém s myšlienkovým presahom, ďalšia severská parádička. 88/100 ()
Ten, kdo mě zná, tak ví, že mám severské filmy ráda a tudíž jsem se s mírnou zvědavostí pustila i do tohoto zajímavého filmového experimentu. Středobodem všech příběhů se zde stává benzínová pumpa s prodávající postavičkou Lassem, jehož osobní příběh se prolíná všemi ostatními. V obsahu se sice píše, že všech osm příběhů má politický podtext, který jsem sice občas zaregistrovala, ale rozhodně jsem ho cíleně nehledala. Téměř vždy je pro mě film skládající se z více příběhů těžko hodnotitelný a nejinak je tomu i tady, protože ne každý z příběhů mě zaujal. Některé příběhy jsou absurdní až snové, některé smutné, jiné úsměvné a satirické atd. V komplexním hodnocení se nakonec přikláním k horší čtyřce ve srovnání s jinými podobně povídkovými filmy. ()
Když dědci padali do bažiny a zpívali, tak jsem se fakt řehtal, ale zbytek rozhodně veselý není. Spíš smutný. A ve výsledku zdaleka ne tak objevný, jak se tady píše. Ano, Utopie utrpěla mou percepcí, protože jsem si ji pustil hned po Interstate 60, kde se každý jiný film z vnitřního hlediska zdá být extrémně vyčpělý a prázdný, ale špatný film to není. 70% ()
Norské volební osmero, které obsahuje spoustu známých postřehů - třeba, že lidé se mění, touží po rodině, potřebují společnost a taky lásku. Zároveň jsou ale lhostejní, slepí, ztracení a bez domova... i když, pravda, většina jich žije v Číně, to ovšem neznamená, že se nemůžeme norskou optikou ve společenském zrcadlení zlídnout i my - pobavit se, i tak trochu popřemýšlet, kam vlastně sami patříme - VĚTŠINA nebo jen NĚKTEŘÍ?... Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Galerie (4)
Photo © CinemArt
Reklama