Reklama

Reklama

Soumrak

  • Japonsko Tasogare Seibei (více)
Trailer

Obsahy(1)

Samuraj Seibei je čerstvý vdovec, kterému zůstaly na starost dvě dcery a stará matka. Nepatří k nejvyšší šlechtě, dluží, kam se podívá a jeho postavení není nijak uspokojivé. Přestože má prvotřídní výcvik pro boj s mečem, netouží po slávě bojovníka a vyhovuje mu práce skladníka. Jeho hlavní starostí je rodina, které věnuje veškerý volný čas a vůbec se chová pro své okolí velmi výstředně, pročež je vystavován posměškům. Přezdívku Soumrak si vysloužil za to, že po službě nechodí pít jako ostatní, ale rovnou cestou domů, starat se o dcery a nemocnou matku. Jako samuraj však zcela podléhá příkazům svého pána a ten jeho meč spát nenechá.
Nejen netradiční pohled na život nižších samurajů a jejich reálný život v polovině 19. století, kdy se staletý feudální systém pomalu blíží ke svému zániku, skvělý scénář (adaptace románu Šuheje Fudžisawy) a zkušená režie dovedly tento film až k nominaci na Cenu americké akademie za nejlepší zahraniční film. Velkou měrou se na působivém obrazu "podivínského samuraje" podílí především představitel hlavní role Hirojuki Sanada, jehož polohy oddanosti, přemýšlivého odstupu i pevné síly v situaci, kdy je třeba splnit úkol, jsou naprosto přesvědčivé. V tomto netradičně pojatém samurajském příběhu nemluví zbraně, ale srdce. Netradičně a působivě.
Soumrak (Tasogare Seibei, 2002) patří k režisérovým největším mezinárodním úspěchům. Kromě nominace na Oscara získal film dalších 37 cen a 6 nominací na mezinárodní a národní ceny. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (111)

akisha 

všechny recenze uživatele

Bože, pro člověka tak chorobně netrpělivýho, jako jsem já, byl tenhle film, kdy "dobrý den" je scéna o deseti minutách, složená z několika nesmělých pohledů, asi stovky až dvou úklon, kleknutí a zase zvednutí, pořádná zkouška nervů. Neočekávala jsem od toho bitkaření, naopak jsem čekala přesně to, co jsem dostala. Doják na konci byl jako bonus. Jedná se převážně o one-man-show Hirojuki Sanady, což je ten typ herce, u kterýho si říkáte, jaká je škoda, že je teď obsazován hlavně do vedlejších rolí bitkařských japonců, protože to je obrovské mrhání jeho talentem. Takhle krásně a citlivě vystihnout "malého velkého člověka" který netouží ani tak po slávě a už vůbec ne po krvi, ale po klidu a spokojenosti svojí rodiny, to vážně klobouk dolů. I Rie Mijazawa jako kamarádka a první láska z dětství je výborná. Zvláštně krásný, melancholický zážitek. ()

alchac 

všechny recenze uživatele

Velmi netradiční samurajský film, který dává silně vzpomenout na Seppuku už jenom tím, že Iguchi Seibei v mnohém připomíná jak postavu Hanshira Tsuguma, tak Motome Chijiiwy. Na rozdíl od Seppuku se však Tasogare Seibei věnuje otázce života samuraje a samurajskému kodexu jaksi jemněji a nepřímo. Řešení konfliktu pak nehledá v konfrontaci s neodvratitelným osudem, který pro ustřední postavy znamená zkázu jejich dosavadního způsobu života, ale ve vnitřním smíření. Pokud chcete nahlédnout do duše samuraje jinak než způsobem Akiry Kurosawy, pak nelze než doporučit právě tento snímek. ()

Reklama

VasaX 

všechny recenze uživatele

Spolu s Mibu gishi den filmová ukázka skloubení bushidó a povinnosti a lásky otce rodiny. Soumračný je skvělý charakter, jeho příběh je bohatý a v kontextu feudálního Japonska i kouzelný, ač strastiplný. Výprava i výkony jsou více jak adekvátní, příběh je poutavý, svou dlouhou metráž (přes dvě hodiny) krásně zaplní a řekne vše, co by měl říct. Romance, drama, akce, poetičnost... mohl bych dostat další takový, prosím? Nikdy není dost lekcí o tom, jak být správným samurajem (resp jeho romantickým ideálem), a to především v srdci a duši. ()

Jirka_Šč 

všechny recenze uživatele

Krystalicky čistý příběh o samuraji z poloviny devatenáctého století, který je mnohem víc než samurajských filmem příběhem o rodině a o štěstí, které přináší obyčejný život. Dokonalý film, ve kterém se mi líbil snad každý obraz. Oceňuji poselství, že přestože můžete být považován za nešťastného podivína, může být váš život naplněn. Do konce jsem netušil, jaký bude závěr. ■ Po druhém vidění se utvrzuji v nejvyšším hodnocení. A pokud je možné hodnotit režiséra na základě jednoho viděného filmu, tvrdím, že je Yôji Yamada geniální režisér, točící stejně kvalitně jako Akiro Kurosawa, jenže jinak, než Akiro Kurosawa. Určitě je plus, že tento film režíroval ve svých sedmdesáti letech. Životní skušenosti a fakt, že evidentně ví, co chce na plátno dostat, jsou velmi důležité. ■ "Umění číst pravděpodobně nikdy nebude tak užitečné jako šití. Vědomosti z knih však umožňují člověku myslet. Ať se svět kolem tebe jakkoli změní, pokud je člověk schopen myslet, přizpůsobí se. A to platí jak pro chlapce, tak pro děvčata." Asi nejlepší definice, jakou jsem kdy na toto téma ve filmu slyšel. ()

Flipnic 

všechny recenze uživatele

Neuvěřitelně nádherný příběh samuraje, který se potýká s mnoha problémy, snaží se být zodpovědným otcem, nemá manželku, protože mu zemřela a občas je okolí pro posměch. Celý svůj tvrdý úděl snáší bez výčitek či sebelítosti, štěstí nachází ve svých dvou dcerách. Z počátku filmu o něm nikdo v okolí netuší, jak výborný šermíř je. Když se dostane do nevyhnutelné konfrontace, seřeže protivníka dřevěným mečem ... Od té chvíle je na něj pohlíženo již jinak, ovšem jen z toho pohledu, jak jeho schopností využít ... V ničem ve svém životě necítí nepřekonatelný problém, jeho prioritou je jeho rodina. Jedinné, čeho se nejvíce bojí je paradoxně smrt eventuálního protivníka v boji. V poslední části filmu je však donucen již s pravým mečem zasáhnout v zabarikádovaném spuchlém domě nepřemožitelného šermíře. V té chvíli vidíme jeho neuvěřitelný vnitřní boj a vzdor vůči tomu, co se může a má stát. Co je pro něj horší? Bude jeho rodina bez otce? Nebo musí prolít cizí krev, vzít někomu život, někomu, koho ani neznal? Absolutně DOKONALÉ drama, které do 3/4 stopáže stojí na neuvěřitelném hereckém výkonu bývalého akčního béčkaře Henryho Sanady, ve finále se pak nádherný film změní až v horrorové drama, kdy se ve stuchlém domě setkává jako by s vlastním svědomím, bolestí, temnotou a vnitřní samotou, která je zhmotněna vyšinutým popíjejícím samurajem, který si chce povídat ... V tu chvíli se dá atmosféra vyloženě krájet, divák ani nedutá a s bázní sleduje, co se může každou vteřinu stát a jak film dopadne. Musím uznat, že od chvíle kdy je donucen k souboji jsem měl oči plné slz. Ve finále filmu jsem brečel jako malé dítě ... Úžasně zpracovaný film se pomalým tempem nese a postupně graduje. Henry Sanada dokazuje jak svoji stále neuvěřitelnou fyzickou průpravu (ale o souboje ve filmu vůbec nejde), tak zejména umění herectví. Zřejmě nejlepší seriozní japonský film, jaký jsem zatím viděl ... ()

Galerie (21)

Reklama

Reklama