Taras Bulba

Gogolova látka zaplevelená hollywoodským patosem a cirkusovou estetikou. Taras Bulba se v podání Yula Brynnera stává výrazněji zahranou a živelnější obdobou Vinnettoua Pierra Bricea. Předvádí postoje ala Duce, dává na odiv svou mužnot v chlastu, oblbování žen, zápasení a jizdě na koni, mocně se směje, do každého gesta vkládá sílu a hlasitě mluví. Ostatní kozáci mu zdatně sekundují, pokud kozák zrovna nebojuje, tak tančí kozáčka, skáče, metá kozelce, zpívá, balancuje nad jámou s medvědem a oslavuje svobodu se prohánět na koňském hřbetě či ženské. Velkou část filmu jsem si připadal jak na nějakém středověkem inspirovaném jarmarku, jenž je vděčnou příležitostí pro rodinný výlet. Pokud ovšem rovnou nejde o ten zmiňovaný cirkus. Do onoho jarmarečního hemžení neustále hraje hudba inspirovaná zřejmě šavlovým tancem. Opravdové utrpení, sledovat to. +++++ Příběh se obrací v poměrně plytkou romantickou tragédii - láska k ženě rozděluje Tarasovu rodinu a soupeří s láskou ke stepím. Ale smrt je méně mocná než obliba HW happy endů, proto přichází odpuštění Andrejovi (udělal to přeci z lásky a děsně nerad) a zlo je poraženo (kdo je dobrý a zlý poznáte velesnadno, jen u pár postav byste mohli pochybovat, kdyby je Taras Bulba poznámkou nezhodnotil). HW oblíbené propojení milostné linie s "pracovní" linií tak nachází další svůj výraz., který ovšem v samém závěru zadrhává. Zadrhává proto, že Gogol sám ve vyprávění pokračoval - scénář mu zřejmě nechtěl být nevěrný, ale ani jej nechtěl následovat. Máte-li rádi velké koňské komparzy, určitě vám Taras Bulba má co nabídnout. Tolik ořů v trysku jsem snad ve filmu ještě neviděl. (11.10.2014)

Pseudohistorický cajdák. 1)  Tvůrci vytvořili z filmu produkt zaměnitelný s jinými dobovými westerny, kterých tehdy vznikaly spousty v Hollywoodu i v Evropě. Nechybí naivní prvoplánové dialogy jak z mizerného komiksu. Taras: There's only one way to keep faith with a Pole. Put your faith in your sword and the sword in the Pole._____ 2)  Americké děti mohou jít klidně spát. V Kyjevě to vypadá jako v Disneylandu a všude se mluví anglicky - kozáci i Poláci. Zřejmě aby zvýšili povědomí o tom, že je to cizina, tak mši nechali tvůrci běžet ve staroslověnštině. Poprvé v životě jsem viděl ruskou Kalinku zpívat anglicky. A to se její autor Larjonov narodí až někdy bratru za necelých tři sta let. Kdo by to řekl?_____ 3)  Z herců mě zaujal 42letý Yul Brynner (Taras Bulba), jehož postava musela být neobyčejně plodná, protože ve svých pěti letech se jí narodil zcela nevhodně obsazený 37letý Tony Curtis (starší Tarasův syn Andrij) a po dalších čtyřech létech i 33letý přitažlivý Perry Lopez (mladší Tarasův syn Ostap). To jsou mi věci._____ 4)  Jako lokace posloužily Universal Studios (polská akademie a město), kalifornský Golden Oak Ranch (exteriéry milostných scén) a okolí argentinského města Salta (masové bojové scény s pomocí argentinské armády)._____ 5)  Výstižný koment: Subjektiv**. (12.11.2023)

Americkí filmári v minulosti obľubovali ruskú literatúru, o čom svedčia mnohé filmy, ktoré boli v Hollywoode nakrútené podľa diel ruských autorov. V roku 1962 došlo na Gogoľovho Tarasa Buľbu, predtým boli sfilmované napr. Tolstého Vojna a mier (1956), či Dostojevského Bratia Karamazovovci (1958), tri roky po Buľbovi dostal filmovú podobu aj Pasternakov Doktor Živago (1965). Hollywoodská verzia Gogoľovho príbehu o záporožskom kozákovi Tarasovi Buľbovi a jeho dvoch synoch Andrejovi a Ostapovi bola nakrútená v argentínskych exteriéroch. Záporožskí kozáci sú najprv spojencami Poliakov v boji proti Turkom, vzápätí však povstanú proti Poliakom resp. poľskej šľachte, ktorá ich utláča. Mladší Buľbov syn sa však zaľúbi do krásnej Poľky, zradí vlastnú krv a pridá sa na stranu nepriateľov kozákov – Poliakov. Tarasa Buľbu stvárnil jeden zo „siedmich statočných“ Yul Brynner , v úlohe jeho syna Andreja sa predstavil len o 10 rokov mladší Tony Curtis. Film končí smrťou Andreja, ktorý zomiera rukou vlastného otca, ktorý nevie stráviť zradu svojho mladšieho syna. Príbeh však pokračuje ďalej, Ostap sa dostane do poľského zajatia, je popravený, Taras pokračuje naďalej v boji proti Poliakom, dopláca však na svoj zlozvyk – fajčenie, vracia sa na bojisku po stratenú fajku, padne však do zajatia a je zaživa upálený na hranici. (08.02.2011)

Tedy to je tak volné zpracování, že je to spíše exploatace. Převzata jen jedna zápletka a titulní hrdina. Barevné, holywoodské(v tom nejhorším slova smyslu), povrchní, občas tak srandovně pateticky "vlastenecké", že by to mohli točit i sověti. Dobové reálie dostaly pěkně zabrat. Ty barvité polské zbroje, ty snad byly převzaty z docela jiného kusu nebo rovnou z cirkusu. O existenci kukuřičných lánů na Ukrajině 16. století by se také dalo s úspěchem pochybovat. Ani ty bitevní scény nejsou kdovíjak výtečné. Ještě, že to neskončilo stoprocentním happyendem. Jediné, co tento film vytahuje aspoň na slabé 3 * je Yul Brynner. To je tedy (typově) Taras, jak má být. Vždycky mi vadilo, že na ilustracích V. Rady (jehož dílo mám jinak rád) vypadá Taras jako břichatej strejda. (08.01.2011)

Yul Brynner se na podobné role hodil a dokonale to potvrzuje i v tomto počinu, kde se o hlavní prostor dělí s taktéž skvělým Tony Curtisem. Gogolovu předlohu jsem nečetl, tudíž nebudu porovnávat s filmovou adaptací, ale celkově příběh výborně funguje, je i dobře nasnímán a za jediné úskalí lze považovat delší stopáž. Na závěr bych ještě rád pochválil filmovou hudbu, která se Franzi Waxmanovi velmi povedla. (21.01.2019)