Kdo to štěká?

Tento film je jedním slovem divný. Příběh o ženě, která se jednoho krásného dne začne chovat jak pes, možná může ukazovat na bláznivou komedii, ale není tomu tak. Všechny ty podivnosti, které můžou být na první pohled směšné, jsou v kontextu filmu spíše vážné a nutí vás přemýšlet. To, co je ovšem na tomto filmu komické, jsou další postavy, které se ve filmu objeví a chovají se ještě střeleněj než štěkající hlavní postava. Ač je dle mého názoru tento snímek zatím tím nejhorším, co pro nás ČT2 v ANL připravila, stále určitě stojí za zhlédnutí. (26.07.2005)

Vlastně jedinou předností tohohle filmu je ujetost a vědomí, že kdyby scénárista s něčím podobným přišel do velkého studia, s kopancem by vyletěl ven, udělal dva přemety a šel si foukat bolístky někam do kavárny. Jako dočasný únik a vybočení z mainstreamu je to dobré, ale nic hlubšího se v tom hledat nedá. Je to prostě jenom bizarní hříčka s několika slušnými herci a pár fungujícími dialogy. Celkový dojem: 50 %. (29.12.2007)

Stěkající blondýna mě má rozesmát? Ani náhodou. Všichni jsou zde více či méně pošahaní, a nebo - varianta druhá - všichni jsou naprosto normální a pošuk jsem já. Varianta třetí - měl jsem se před filmem něčím sjet nebo aspoň opít, třeba bych šel s hodnocením výš. S jasnou hlavou je to odpad jak vyšitej. Haf, haf! (29.04.2013)

Absurdní nápad mi přišel dobrý jen pro nějakou střelenou komedii, ale Kasia Adamik ho vzala vážně (tím chci říci, že nejsem přesvědčen o tom, že by to byla komedie), a dobře udělala. Ač na sebe největší pozornost strhává autorka scénáře Heather Morgan v roli „psa“, středem zájmu autorů zůstává, jak na nenadálou duševní poruchu reaguje její okolí. Kdyby mi některé vedlejší postavy nepřipadaly až zbytečně moc trhlé, byl by to úplně dokonalý nezávislý film. (25.07.2005)

Filosofické poselství o tom, že století Markéty Samsové skončilo. Poznal bych to i sám, ale pro ty méně nápadité to dává film najevo výklady o Kafkově Proměně. Vůbec se to všechno trochu otočilo - středověkou obětavou pannu, respektive pozitivně sobeckou Markétu nahradil mužský, který nakonec dochází k závěru, že ta láska k bližním se dá docela dobře kombinovat s vlastní zábavou (no, tady se tomu říká asi život) a že vlastně nic není tak tragické a bezvýchodné, jak se zdá. Neříkám, že bych byl úplný pesimista, ale takhle jednoduchá cesta z dnešní doby nepovede! (28.07.2005)