Pan Novák

Agitační komedie na podporu náborové akce 70. tisíc z administrativy do výroby, tudíž ve své době svinstvo, dnes těžko pochopitelné, ale na škodu by to občas zopakovat nebylo:-) Jedinou světlejší stránkou filmu je snad jen obsazení J. Plachty do hlavní role úředníka pojišťovny, přeřazeného do továrny ke stroji, kde si musí zvykat jednak na nové prostředí, nové lidi, ale i na nový duch doby. Téma ve svém principu není nikterak vtipné, bohužel, jen poplatné tehdejší politické situaci. Plachtův výkon ovšem film zlidšťuje a uhlazuje jinak dost ostré ideologické hrany. Plachta byl tehdy velice žádaná a skutečně velmi populární filmová hvězda, která zajistila v té době alespoň vysokou návštěvu když už nic jiného, ale film byl nejspíš ve své době i povinností. Určitě stojí za připomenutí všechny ty Plachtovy komické výstupy (nemotornost, komické drama šedivého kancelářského dříče, maloměšťácký strach z hlomozu a rytmu továrny, strach z drsných rukou dělníků), které ve mně vyvolávaly obrovské salvy smíchu, a to určitě nejen u mě. To všechno zde Plachta vylíčil přímo mistrovsky, svými velmi úspornými pohyby, lakonickými větami, nepatrným zachvěním v obličeji s dlouhým nosem, lehkým mrknutím dobráckého oka, i když poněkud často vyděšeným z nového prostředí, atd atd. Scény, kdy jeho značně vychrtlé tělo prohlíží doktor u komise a on mu říká, že je naprosto zdráv, což musela být v té době obrovská provokace, anebo kdy se ho dělníci v továrně ptají, u čeho pracuje, a on jim odpovídá jednoznačně a dobrácky, že u lisu, a oni na něj: "Tak na něj dávej pozor, abys ten lis nezchvátil!", jsou vesměs tragikomické. Nebo když si jen tak odložil nohu na jeden z těch obrovských strojů, který se náhle spustí, a on skáče po jedné, to jsou vše výborné gagy podobné Chaplinovým z filmu "Moderní doba". Dávám za 3*, a to jen díky Plachtovi kterého mám rád a který po následujících dvou filmech za pouhé dva roky zemřel.. (05.06.2006)

Československý komediální film odehrávající se v únoru 1948 a popisující společenské změny z pohledu dlouholetého úředníka Josefa Nováka, kterého ztvárnil J. Plachta. Tento zodpovědný úředník, jenž díky svému přesvědčení nemíchat se do politiky, odmítne nabídku stát se ředitelem pojišťovny, v níž pracoval. V souladu podle komunistického záměru snížit přebytečnou byrokracii a navýšit výrobu těžkého průmyslu dostane nabídku odejít pracovat do továrny či do penze. Pan Novák propadne zoufalství a snaží se simulovat nemoc, aby nemusel jít pracovat rukama, nakonec však podlehne všeobecnému nadšení z nového třídního rozdělení a přijme dělnickou pozici. V práci je zařazen do skupiny nových pracovníků, kteří vzešli z nedělnických profesí a ti jsou zpočátku pod dohledem a jsou přehlížení pro svou slabou kvalifikaci a výkonnost. Panu Novákovi se nové zaměstnání prudce zalíbí, v novém kolektivu je spokojen a díky svému nadšení je povýšen na místo se samostatnou činností. Pan Plachta dokázal toto budovatelské dílo osvěžit svým komediálním herectvím, které se vyznačovalo Novákovou roztržitostí, civilními dialogy s manželkou M. Valentovou a nakonec i předstíraným pracovním nadšením a díky němu film B. Zemana nepůsobí tak beznadějně propagandisticky s černobílou optikou, jak tomu bylo u filmů z této doby zvykem. V dalších rolích se ukázala Novákova dcera L. Fraňková, naivní prokurista F. Kreuzmann zatčený za protistátní činnost, řidič tramvaje a nesympatický ideologický vůdce mládeže J. Pehr, který naváděl mladé lidi k četbě Leninových spisů a zpěvu nepříliš duchaplných budovatelských písní. V rolích Novákových spolupracovníků se objevili M. Horníček, V. Trégl či J. Hlinomaz. Velkou zásluhu na snesitelnosti snímku a jeho politickému odlehčení má právě pan Plachta a režisér B. Zeman. Vzhledem k tomu, že mě Plachtův výkon bavil a dokonce mě nejednou rozesmál, dovolím si hodnotit tento film popisující vynucené změny v novém společenském uspořádání s humorným nadhledem průměrně. (23.02.2020)

Pan Novák je budovateľský film, je to agitačný film, je to strašný film. Nie je strašný svojím námetom, lebo vtedy sa to vyžadovalo, ale je hrozný v tom , že herci, ktorí si za prvej republiky zahrali rôzne postavy, tak tu hrali úderníkov a propagovali budovanie lepšej doby. Do filmu politika nepatrí, tak sa zameriam na herecké výkony. J.Plachta exeloval, bol nemotorný, bol smiešny, bol najlepší. Medzi hercami som zaregistroval aj mladého M.Horníčka či K.Effu. Film hodnotím iba 35%. (22.06.2014)

Sledování tohoto "filmu" pro mně bylo skoro fyzické utrpení. Jako by mi někdo trhal zuby bez anestezie, když jsem sledoval p. Plachtu, s jakým nadšením a jak skvěle hraje v této agitce. Plachtův výkon je to jediné, kvůli čemu stojí za to tento film vidět. A ještě snad mladí Hlinomaz a Horníček. Ale upřímně řečeno, pokud se tomuto filmu vyhnete, uděláte asi lépe. (20.12.2010)

Hnusná a nechutná agitka oslavující Únor 48. Mám rád herectví Jindřicha Plachty, ale tady předvedl takovej blivajz, že mě byla za něj hanba. Všichni úředníci jsou po Únoru posláni do fabrik (nesmí chybět poznámka, že na Západě by jim ani žádnou činnost nenabídli) a tam přijdou na chuť práci u soustruhů. Po krátkém čase jsou radostí bez sebe a když je mezi svá křídla vezmou normální úderníci a dohromady udělají pořádný pracovní kolektiv, to by i prase blilo. Plachta sice do své postavy Nováka dal určitou komiku, ale v tomhle zpracování to působilo vyloženě trapně. Fuj, odporná oslava komunismu, ideologický blábol, nic jiného v tom nevidím. Následné filmy Bořivoje Zemana o Andělovi jsou sice taky agitační, ale neopěvují tak okatě bolševickou propagandu. (30.04.2021)