Deset malých černoušků

Místo promyšlené hry kočky s myší klade tahle sovětská verze důraz na pocity viny. Psychologický exkurz od thrilleru však ve výsledku ničemu neškodí. Pomalé propadání postav do beznaděje a uvědomování si vlastní nelidskosti dává černouškům příjemně depresivní tvář. Celkově dobrý dojem mi však pokazila přece jen nižší míra rafinovanosti v provedení jednotlivých vražd či spíš jejich provádění, tedy ne jak, to bylo dáno předlohou, ale jak jak, což znamená, zda se to takhle vůbec mohlo odehrát, aniž by byl pachatel odhalen. Do rozborů o jak jak jak už se pouštět nehodlám, to jsem přijal jako fakt. Závěrem bych už jen rád vyzvedl ňadro Taťjany Drubičové, jenž se nějakým nedopatřením, navíc v roce 1987 a v sovětském filmu, odhalilo. Bylo odvážné! (25.01.2017)

Díky vynikajícímu dabingu z ještě téhož roku (Zahajský, Moravec, Sejk, Cupák, Krbová, Županič a další) velmi velmi dobré. Přesto je u mě výš Pollockova adaptace, se známějšími herci a přeci jen zajímavějším koncem (nejsem čtenář A.CH., takže je mi putna, jak moc se filmaři drží nebo nedrží předlohy). (01.12.2012)

Taťjana Drubič je pre mňa herecký zjav tohto filmu na takej úrovni, že sa divím, že nehrala vo viacerých lepších a známejších filmoch. Film ako taký ponúka len málo mysteriozity, viac sa reční o nezmysloch, teda aspoň pre mňa o nezmysloch. Tiež paradoxné, že Sovieti toto neskúsili narozdiel od iných filmov umiestniť do svojho prostredia a kultúry, myslím, že kvôli toľkým vrahom aj poznám odpoveď prečo nie alebo minimálne prečo nad tým ani neuvažovali. Záverečné slová ma nadchli, aj keď neviem, či v dobrom alebo zlom, skrátka šokovali, aj keď toto slovo nerád používam. Avšak tie myšlienky, či reči, už si nepamätám, na záver, ktorými k tomu prišlo v tej rekapitulácii pre divákov, sú pre mňa trochu nepochopiteľné. Hľadanie vraha vo vlaku s Poirotom mi prišlo zaujímavejšie než toto dejovo, motívmi, príbehmi, konverzáciami a podobne, ale zlý film to nie je, avšak iba taká kriminalistická zaujímavosť. (20.03.2015)

Asi jedna z nejrafinovanějších a nejneobvyklejších zápletek od první dámy detektivek. Vzpomínám si, že při četbě jsem se kdysi ve dvanácti třinácti cítil pointou trochu podvedený a v příběhu mi navíc scházela ústřední postava detektiva. Ale s odstupem času naopak na 'černoušcích' tuhle jejich netradičnost a originalitu oceňuju. Komorní sovětské zpracování ze sedmaosmdesátého se mi hodně hodně líbilo. Ruští herci sice možná občas trochu 'divadelně' přehrávají, jak u nich bývalo obvyklé, ale o nějaké grotesce či frašce nemůže být řeči, děj je dostatečně vážný i napínavý. A jestli se vám bude zdát jednání postav (hlavně ke konci) nelogické a nepochopitelné, pak za to nemůže zpracování, ale předloha. Mimochodem dost by mě zajímalo, jak režie zmákla jednu ze závěrečných scén na molu mezi skalisky v divokém mořském příboji. Vypadalo to, že při ní šlo jednomu herci docela o kejhák. (16.04.2017)

Ze všech tří zpracování to nejlepší a nejdepresivnější,až mě přinutilo se zamyslet, zda geniální autorka, jejíž "Poirotovky" tak miluji, byla zcela normální... Zanechalo to ve mě hluboký dojem, ale vzhledem k charakteru díla a postav vůbec ne pozitivní. Buď ti, co to tak nadšeně hodnotí příběh neprožívají tolik jako já, nebo ... (a já vlastně nechám konec otevřený, jinak bych se musela zamyslet, zda jsou divní oni nebo já... ;-)) (24.09.2015)