Ai qing wan sui
Vive L'Amour
Obsahy(1)
May Lin je realitná agentka a do bytu NA PREDAJ si chodí užívať milostné romániky so svojim milencom Ah-jungom, ktorého spoznala v kaviarni. Avšak byt už má svojho tajomného nájomníka, ktorý ho potom, čo ukradol kľúče, používa ako dočasné útočisko. Stretnú sa tam všetci traja naraz? (sochoking)
Videa (1)
Recenze (12)
První film ve kterém Tsai Ming-liang našel svůj originální rukopis. Zatímco Rebelové neonového boha jsou ještě dramatickým filmem plným zápletek (haha), tady už panuje bressonovský minimalismus a hlavně akermanovská zkušenost reálného času, tudíž dlouhé nekonečné záběry ze kterých lopaty jako verbal zešílí. Ti kdo však skutečně prahnou láskou k pohyblivému obrazu se od nich nebudou moct odtrhnout a budou je hltat se vší nenasytností. Film čítá dohromady asi tak pět minut dialogů, je totiž tak čistý, že je nepotřebuje. Vše co chce, řekne skrz obraz v prostoru a času. Není tedy třeba být smutný z toho, že jsou k dispozici například titulky jen ve slovenštině, které jsou možná netřeba a film se tak dá sledovat neotitulkován záměrně jako Tsaiův poslední film Dny. ()
Ak žijete na Taiwane a ste uťahaní po práci, kľudne si môžte dať fajnovú vírivku v byte, ktorý je NA PREDAJ. Potom si spokojne uvarte výdatnú večeru, ľahnite si a dobre sa vyspite. Alebo si užite milostnú aférku následujúci deň s pôvabnou holkou. No problem. Stačí, ak nájdete zabudnuté kľúče vo dverách . Asi tam povalím. ()
Možno nie také bezchybné ako Rebelovia neónového Boha, ale účinok na moje zmysli je skoro rovnaký. Ming- Liang Tsai je majster ticha. To čím bolo pre Kim-Ki Duka Jar, leto , jeseň, zima a jar, je prítomne v autorskom rukopise tohto tvorcu neustále. Jeho postavy nerozprávajú a predsa vám o seba povedia veľa. V centre príbehu je vždy samota, odlúčenie, hľadanie porozumenia, ktoré hrdinovia aj napriek snaženiu nikdy nedosiahnu. Banálna zápletka by si vystačila na krátkometrážny film, ale emócie ako ich rozvíja Tsai by sa vytratili. Takto má film dve hodiny, kde sa skoro nič významné neudeje a predsa to odráža zmätenosť moderného človeka v spoločnosti. Dlhé zábery, scény, ktoré udávajú rytmus a herci hrajúci veľmi prirodzene. Pre mňa rozhodne jeden z tých malých veľkých filmov. A aj napriek pomalému tempu je stále na čo pozerať. ()
Přestože jsem se zatím u všech filmů Ming-liang Tsaie, dokázal s dobrým pocitem přizpůsobit do jeho časového rytmu, nyní se mi to moc nedařilo. Je to s podivem: čím je člověk víc unavenější, tím víc je při něm nervóznější. A navíc nejsem zcela ochoten přiznat, že vina leží jenom na mě. Naopak se mi líbilo dvojí uspořádání prostoru - v bytě a mimo byt - a - pod postelí a na posteli. Mladý Hsiao-ang touží být uvnitř a nahoře. Nakonec se mu to podaří, zatímco May Lin pláče v parku. ()
Po geniálním opusu Rebelové neonového boha přišel režisér Tsai s filmem ještě komornějším, pomalejším a introvertnějším. Celý scénář by se dal shrnout několika větami, film naprosto postrádá jakoukoliv akci, je témeř bez dialogů, většinu času sledujeme jen scény ze života několika málo (tří) postav, které se navíc spoustu času všelijak míjejí, ale i když jsou spolu, nemají si stejně co říct a jsou každý sám... To se mi většinou líbí a tak to mám rád, podobné filmy mají na mou psýchu blahodárně sedativní účinky... ale musím přiznat, že tohle už bylo trochu za hranou mého zájmu, a navíc některé scény na mě působily vyloženě nechutně nebo nudně. Řekl bych, že oproti předchozím Rebelům je tohle hodně slabý odvar s výrazným poklesem jakékoliv výpovědní hodnoty. Jako experimentální film nějaké evropské nové vlny z padesátých šedesátých let by to bylo dobré, ale v dnešní době mi podobný film přijde už zastaralý, i když možná zajímavý. A pro zajímavost - sami Tchajwanci prý podobné filmy vůbec rádi nemají, považují je za divné a nudné a nechápou, co se nám zápaďákům na nich může líbit. A když podobný kousek sebere cenu na nějakém západním filmovém festivalu, je to prý pro něj u tamních diváků ta nejhorší možná reklama. V tomhle případě bych to docela chápal. ()
Reklama