Maigret
Maigret et la princesse
Maigret a kňažná
Scénář:
Pierre Granier-DeferreKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Laurent PetitgirardHrají:
Bruno Cremer, Guillaume Gallienne, Jean-Paul Bonnaire, Pierre Diot, Colette Renard, Micheline BoudetObsahy(2)
Maigret vyšetřuje smrt starého hraběte de Saint-Hilaire, kterého jeho dlouholetá hospodyně Jacotte našla zastřeleného v pracovně. Maigret se brzy dozvídá, že elegantní donchuán Saint-Hilaire, bývalý diplomat, měl sice v životě nepřeberné množství žen, miloval ale jen jedinou, kněžnu Wissembergovou. Byla to jeho láska z mládí, která si však na naléhání rodičů vzala bohatšího a rodově výše postaveného knížete Huberta Wissemberga. Podivnou shodou okolností kníže před nedávnem zemřel po pádu z koně. Hrabě a kněžna Wissembergová si celý život dopisovali, přestože bydleli téměř vedle sebe. Za to, že kníže souhlasil s tím, že jejich manželství nebude nikdy naplněno, slíbila kněžna, že se s hrabětem už nikdy nesetká. Kněžna ale musela porodit manželovi syna, aby byl zachován starý rod. Hrabě de Saint-Hilaire svou lásku už nikdy nevyhledal a spokojil se jen s milostnou korespondencí. Tímto způsobem naplnila platonická láska celý život obou osamělých lidí. Teprve nyní se naskytla reálná naděje, že spolu konečně budou moci žít. Mezi lidmi, kteří se kolem hraběte vyskytovali, pátrá Maigret marně po motivu podivné vraždy. (Česká televize)
(více)Recenze (5)
Děje detektivek s Maigretem plynou vždy pomalu jako med, příběh se zvolna rozplétá, až nakonec Maigret dovede vyšetřování k celkem překvapivému rozuzlení. Toto schéma zůstalo zachováno, ale příběh byl tentokrát poněkud méně propracovaný a zamotaný, což obecně Maigretovkám nesvědčí. ()
Začíná to vypadat, že tyhle novější verze Maigreta jsou co do kvality nakonec lepší než ty z minulého století, zatím se to potvrzuje. O tomhle díle můžu naprosto v klidu říct, že to platí. Bruno Cremer je opět zcela výjimečný a famózní, to snad není potřeba připomínat, a také všechno ostatní, co má správný Maigret mít, bylo opět dodáno. Poctivá a krásně natočená detektivka se zajímavou zápletkou. 85%. ()
Maigretovky s Cremerem natočené v druhé půli devadesátých let a po roce 2000 postrádají, marná sláva, kouzlo Simenonových románů, to napětí mezi všednodenností a tajemstvím, nad nímž stojí vnímavý kriminalista s úžasným postřehem a šarmem, ten neklid utvářející neopakovatelnou atmosféru. Cremer sice hraje skvěle, ale naneštěstí je často obklopen zcela anachronickými herci a prostředím, po nichž dojem doby, v níž se příběhy odehrávají, jen tak ledabyle stéká. To, co se podařilo u prvních (deseti dvaceti) filmů této série, u těch pozdějších desítek povětšinou chybí. Maigret a kněžna je toho smutným dokladem. ()
Maigret tentokrát řeší vraždu muže, který prožil velkou platonickou lásku. Z tohoto dílu čpí spíše smutek, než romantika. ()
Příběh, který dával divákovi možnost najít řešení dříve, než je prozradí Maigret. Nicméně, hlavní půvab tohoto dílu pro mne spočíval v obsazení jednotlivých rolí. Hospodyně byla hospodyní, kněžna se chová jako kněžna, abbe byl abbe. Tohle se nestává příliš často, a možná jde jen o subjektivní vnímání. ()
Reklama