Pavilon žen

Navonok to síce vyzerá, že láska je zakázaná medzi dvoma cudzincami, ale pravda je taká, že ide o zakázanú lásku medzi MUŽOM A ŽENOU. Muž, ktorého sprevádza viera, a Žena, ktorú sprevádza tradícia. Syn, ktorého sprevádza túžba i hnev, a mladá nevesta, ktorú sprevádza smútok i strach. Pearl S. Buck sa preslávila svojimi románmi o čínskej komunite a ich spôsobe života. To, čo sa nám zdá neprimerané, považujú Číňania za úplne normálne (a samozrejme naopak). Ak si uvedomíme rozdielnosť charakterov postáv a odlišnosti prostredia, môžeme pochopiť i dopad na ich myslenie a nevyhnutnú deštrukciu, ku ktorej po celý čas smerovali. (22.11.2008)

I když je Dafoe spíš můj oblíbený herec, ani za něj si tu hvězdičku nevyslouží. Film je strašně nudný, prvoplánový, všechny postavy jsou nesympatické, a má to příšerný scénář a hudbu. Nějak už od začátku je tam naprosto jasné co se komu stane, a jak to dopadne. Navíc na to, jak se tam pořád mluví o tragických koncích, tady ten konec není tragický, ale spíš takový nadšeně optimistický, že? (28.04.2012)

Čekala jsem daleko více. Začátek byl slibný, ty rozdíly asijské a americké mentality byly zajímavé, zbytek byl kýčovitý a sladkobolný. Zejména ta milostná scéna, kterou započal déšť, jež je vděčným tématem pro filmové tvůrce. To byla hrůza, stejně jako stupidní konec. Ani vynikající Willem Dafoe nedokázal přidat filmu na alespoň průměrné kvalitě. (11.07.2009)

Film, ktorý končí japonským vpádom do Číny je dramatickým príbehom o čínskych tradíciách a zakázanej láske. V roku 1937 Japonsko podniklo rozsiahlu inváziu do Číny, čo prinútilo obe znepriatelené strany Kuomintanga a komunistov aby sa stali nedobrovoľnými spojencami. Aj tak to nepomohlo a lepšie vybavené japonské vojská zaútočili na čínske mestá, vrátane Tiencinu, Pekingu, Šanghaja. Japonci zmasakrovali v Nankingu vyše 200 000 Číňanov a aj napriek veľkému čínskemu odporu ovládli väčšinu východnej Číny. Medzičasom Mao Ce-tungovi komunisti ešte vždy ovládali veľkú časť severozápadnej Číny. Keď sa Japonci roku 1938 pokúsili postúpiť na západ zastavila ich sovietska armáda. Čínsko- japonská vojna trvala do roku 1945, keď sa Japonsko na konci 2. svetovej vojny vzdalo (13.09.2015)

Aniž bych chtěl PAVILÓN přeceňovat, přece jen bych si dovolil se tohoto filmu zastat. Pearl S. Bucková netvořila je z vlastní sladkobolné virtuální reality, ale také - a především - ze způsobu, jakým byla našimi předky láska vyznávána a skutečně prožívána. Prolnutí dvou odlišných civilizací je zdařilé, ve filmu přesvědčivě zachycené a psychologické propracování má i postupně propukající láska Evropana a Číňanky. Wu má velmi daleko do tuctové čínské ženy; lze ji považovat za symbol sunjatsenovské probudilosti (vůbec otcem moderní Číny je vedle a přes Maa právě tento muž, jehož trvalým odkazem zůstává a zůstane tchaiwanská Čína). Způsob, jakým cit prolamoval korzet konvenční morálky v generacích našich předků, býval právě takový. Podceňovat nemůžeme ani Evropanovo celibátní kněžství, tvořící další významnou bariéru brzdící propuknutí citu. Ano, idylizující prvky ve filmu jsou a popírat je by nemělo smysl. Závěr PAVILONU jimi přímo hýří (rok 1941 je spolu s následujícím 1942 vyvrcholením japonské agrese nejen v Číně, ale i v celé východní Ázii; vlastní válka v Číně ovšem začíná již v roce 1937). Ale - mám-li si vybrat mezi akční a idylizující tendenčností, rád a z přesvědčení volím tu druhou. Stejně jako kdysi Dumas či Karl May nebo Verne. Ušlechtilosti a slušnosti není totiž v životě i v pohádce nikdy dost. (29.04.2011)