Ve stínu upíra

„Mezi námi není příliš velký rozdíl, herr doktor,“ říká děsivý Dafoeův Orlock Malkovichově postavě, která beze zbytku podléhá svým posedlostem a vášním, jimž kromě vlastní duše neváhá obětovat ani životy a duše svých bližních. Což činí vlastně dobrovolně a o to je svým způsobem děsivější než upír. To vše se odehrává v pohledných kulisách, opatřeno vtipnou zápletkou a provedeno dobrými herci. (04.02.2013)

Než vás úvodní mega dlouhé titulky naprosto odradí, dejte filmu šanci :). Výborné herecké obsazení, Dafoe musel snad použít Stanislawského metodu, byl úžasný, nechutný, slizký, strašidelný, naháněl husí kůži, ošíval se a cenil zuby. Malkovich, Herr Doctor, dokonale ponořen ve své umělecké tvorbě, Udo, pošuk jako vždy. Film je nejen upírskou parodií, ale možná i výtkou pro současné filmaře, kteří již nechtějí přinést oběť pro umění, ale hrají spíš na efekt. Škoda lehce překombinovaného a rychlého konce (celý děj plyne velmi pozvolně), ale na druhou stranu, míra pošahanosti konce a celého filmu k sobě docela dobře pasovala takže 85% (24.09.2008)

Námět fiktivního filmu o natáčení Upíra z Nosferatu zní velmi lákavě. Nalákal i mě a to nejen nabídnutým obsahem, ale také hereckým obsazením. John Malkovich je tradičně v roli ne-až-tak-normálního režiséra perfektní a divák dostává svou dávku kvalitního herectví. Ale co předvedl Willem Dafoe v roli upířího knížete, nad tím zůstává rozum stát. A taky hluboce spadlá čelist. Po právu mu patří nominace na Oskara, jeho výkon je dokonalý. Bohužel o zbytku se toho už tolik nedá říct, scénář nejde do hloubky a fascinující objevení "herce" Maxe (alias upíra) nechává celý filmový štáb emočně chladný a flegmatický. Později ani nikomu nejsou podivně řídnoucí řady personálu, který záhadným způsobem mizí. Nejefektnější je posledních 10 minut, ve kterých dojde na finále jak v natáčeném filmu, tak i v tom druhém. Finále je to epické, dramatické a napínavé, škoda, že takový nemohl být (a myslím si, že na to měl) celý snímek. (10.08.2012)

Pomalé, nudné, nevýrazné tempo filmu je doslova ubíjející. John Malkovich, který to jako jediný snad mohl zachránit zklamal na plné čáře. Willem Dafoe předvádí jednu z nejpodivnějších hereckých kreací za hodně dlouhou dobu. Udo Kier (upírský specialista) skoro není ani vidět a moje oblíbenkyně Catherine McCormack (Statečné Srdce) nepředvádí prakticky nic ze svého hereckého potenciálu a všechny šance utápí pod tunou makeupu. Scénář mě naprosto nezaujal a černobílá kamera mi nepřišla originální ani omylem. Navíc ve filmu není skoro žádná hudba a to taky dvakrát neprospěje. Takže jestli chtěli tvůrci natočil originální snímek, tak takhle fakt ne. (30.12.2004)

Když jsem dostal po letech chuť připomenout si tuhle věc, s potěšením jsem zjistil, že v běhu času zraje jako víno a strašně mě to bavilo od prvního záběru až do konce. Willem Dafoe - změněný k nepoznání - je v roli Schrecka zcela nedostižný, a stejně tak John Malkovich v roli Murnaua. Zvláště finální sekvence od 74. minuty a vše co poté následuje je absolutně bezchybné a fascinující (speciálně mě ohromuje moment, kdy si Greta všimne, že Schreck nemá odraz v zrcadle, ale už je příliš pozdě - jakoby se z něj - do té doby spíše směšné podivínské figurky s přerostlými nehty - stalo až teď děsivé monstrum, která vám usiluje o život - ta scéna mi skutečně nahání hrůzu). Prostřihy s Murnauovou klasikou jsou se zbytkem filmu propojeny v dokonale funkční celek a celkově mi ten metafikční nápad s filmem ve filmu přijde doslova geniální. V tomto ohledu mě zaujalo, že to natočil režisér, který přivedl na svět jen 3 celovečerní filmy a od roku 2004 se odmlčel. I kdyby už ale nikdy nic nenatočil, tak tímto skvělým filmem se navždy zapsal do dějin hororového žánru. (30.08.2022)