Hilary a Jackie

K životpisnému filmu o Jacqueline Du Pré a její sestře (a několika bezvýznamných zaměnitelných mužských) mě zlákal Slavoj Žižek. Ve svém objevné studii "Kant and Sade: The Ideal Couple", píše: "Smutný osud Jacqueline du Pré nás staví před ženskou verzi rozkolu mezi bezpodnímečným příkazem jeho opakem, kterým je sériová univerzálnost bezvýznamných empirických objektů, které je třeba obětovat na cestě za jediným Posláním. (Je neobyčejně zajímavé a přínosné číst její životní příběh ne jako "skutečný příběh," ale jako mýtické vyprávění, na němž je překvapivé především to, jak přesně sleduje předurčené obrysy rodinného mýtu - podobně jako je tomu v příběhu Kaspara Hausera, v němž individuální události tajemným způsobem reprodukují rodinné rysy starobylých mýtů.)..." Takto a podobně (dále v knize "Lacrimae rerum") dovede Slavoj Žižek upozornit člověka na film, který má zřejmě větší cenu pro filosofa než pro filmového diváka. Neboť filmu samému chybí koncepce (narozdíl od Žižka), je povrchní a příliš tlačí na pilu, když nás chce ořezat do tvaru soucítícího s nešťastnou Jackie. Navíc (a to je hlavně můj problém) nemám rád mozartovsko-dvořákovská "preludia", a z cellistek mám proto raději Švýcarku Catherinu Tunnelovou (i když ne tak fešnou jako Emily Watsonová), ale hraje skladby našeho zesnulého kamaráda Horația Rădulescua. Pozn. 1: Ocenil bych titulky s názvy skladeb. Pozn. 2: Některé pasáže byl obzvlášť silné, bylo jich však málo a byly propojeny mrtvým repetitivním materiálem. Zobrazování pokročilého stádia roztroušené sklerózy je sice skvělou, ale zbytečnou příležitostí blýsknout se režijním a hereckým uměním. (24.08.2017)

Úvodních čtyřicet minut je znamenitých. Ve chvíli, kdy však Jackie osloví svou sestru s těžko představitelným přáním u ní na venkově, jsem začal na snímek pohlížet úplně jinak. Vrtá mi hlavou, jestli to byl záměr (trochu asi určitě), ale Emily Watson jsem od té chvíle upřímně nenáviděl (nehledě na to, že žádná racionálně uvažující osoba jako Hilary by na Jackiin návrh nikdy nepřistoupila: aneb jak můžete nenávidět někoho, koho musíte milovat?). "Jacks" a její značně pohnutý životní osud mi byl po zbytek stopáže jaksi lhostejný, snímku se již poté nepovedlo probudit ve mě jakékoliv emoce. Cello chraň - herecky je to na výši, ale já celou dobu čekal na ten poslední záběr, ve kterém se z blonďaté sestřičky stane vypočítavá mrcha, která vše jen předstírala... A konec samotný? Nezastírám, že jsem to tak docela nepochopil, podobné filmy potřebují živou debatu :-). Z mého pohledu to bylo pravé oldschoolové zakončení hodné mistrovských děl sci-fi. Jinak ale bezvadné: začátek parádně navnadil, něco tak roztomile nevinného beze stop patosu jsem nečekal. Hudba pochopitelně okouzlující... Kdyby bylo po mém, nechal bych pouze příběh Hilary, ten rozvedl, a napařil pět hvězd. 70% Special thanx to Majda. (02.10.2010)

Veľmi príjemné prekvapenie. Moc som od toho nečakal, ale nakoniec sa s toho vyklula veľmi slušná dráma so skvelími hereckými výkonmi v podaní Emily Watson a ďalší boli tiež fain. Je to fakt velmi pekný príbeh dvoch sestier, ktoré od malička hrajú na svoj hudobný nástroj. Hudba je tu naozaj veľmi dobrá. Odporúčam všetkým ktorí nevideli. 85% (11.07.2007)

Nerozlučné sestry Hilary a Jackie, společně pod dohledem matky, rozvíjejí svůj hudební talent. Žijí jedna pro druhou. Jenže velká kariéra se rýsuje pouze před Hilary, která hraje na flétnu. A Jackie (začínající violoncellistka) je tak vychovávána ve stínu své úspěšnější sestry, která je pro ni nedostižný vzor. A najednou se role vyměnily.. „ jeden den jsem si jen tak hrála a druhý jsem už byla zamluvena na dva roky“ a tím se i jejich cesty rozešly. Jackie se vydává za potleskem publika a Hilary za obyčejným životem. Nádherný film o hledání štěstí, životních cílů, rivalitě, ambicích, žárlivosti, odcizení, ale i lásce podle knihy "A Genius in the Family" .. „Když máš někoho ráda. Zjistíš, že jejich obrazy jsou pořád s tebou ve tvém srdci. Obrazy toho, jak na ně myslíš, když na ně myslíš. Když myslíš, že jsi někoho ztratila, vybavíš si obraz a pak ho najdeš “ (29.05.2006)

Silný príbeh, no i napriek tomu mám z toho zmiešané pocity. Nebavilo ma to tak, ako som podľa ohlasov čakal. Je tu až príliš veľa hluchých miest a nezáživných scén. Okrem samotného hrania a hudby oboch sestier ma to vlastne začalo baviť až pri konci, kedy konečne prišlo aj na drámu a emócie. Výraznejšie ma zaujala iba koncepcia skladby príbehu. Na druhú stranu ale sú tu fantastické herecké výkony, hlavne v podaní E. Watson a priam nadpozemská hudba. Slabší nadpriemer. 70/100 (25.01.2018)