Bacheha-Ye aseman
Božie deti
Children of Heaven
Obsahy(1)
Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý po jednom páru bot. Zahřiny střevíce byly už tak sešlapané, že musely k ševci. Ali sestřiny botky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Uvědomit si dosah takové ztráty pro dvě chudé íránské děti je pro nás, zhýčkané Středoevropany, velmi těžké. Do školy musí oba v něčem chodit a ve škole dokonce sportovat. Otec peníze na nové nemá a maminka je nemocná. Přiznat se ke ztrátě rodičům by nikam nevedlo. Co si počnou? Spásný nápad dělit se o Aliho kecky se sice zdá jako momentální řešení, ale jen na chvíli. A Ali to ví. Musí se o svou sestru postarat. Ale jak? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (246)
Názorný příklad toho, že na dobrý film není potřeba dech beroucí námět nebo senzační příběh napěchovaný dramatickými zvraty a nečekanými odhaleními. Vyzdvihnout je v tomto případě potřeba perfektní výkony dětských herců. Obyčejný, ale přitom okouzlující film o obětavosti, skromnosti, vynalézavosti a porozumění. ()
Veru, nech ma hotcikto z nas sebevacsie problemy, urcite nema ani zdaleka tak tazky zivot, ako hrdinovia tohto filmu. Popravde, ani nahodou po takomto zivote netuzim, no zaroven, trochu som tym ludom zavidel. Zavidel som im schopnost radovat sa z jednoduchych veci, zavidel som im ich dobrotu, ich uprimnu lasku jedneho k druhemu. Jasne, je to iba film. Ale aj tak. Ak existuje takato bieda, a ze ano, tak existuju aj takito ludia. Prial by som si ich par poznat. Ps.: Krasny zaver. (10/10) ()
Moc pekný film. Milý, príjemný, asi preto sa ho nejaký dobrák rozhodol ovenčiť titulom komédia. Trochu divné, ale nevadí. Aj cez fakt že ústredný chlapec furt plače, som nepostrehol nejaké výraznejšie útoky na city, takže namiesto očakávaného vydierania, som len tak trochu na duši pohladený. Snáď to nevyznie moc pateticky... Ps: Žiť by som tam teda nechcel. Nehovorím teraz o politike, náboženstve, chudobe, ani teroristoch, iba tam skrátka musí byť strašná nuda. ()
Tyhle íránské filmy pro děti a mládež mě snad neomrzí. Božské děti jsou naplněné emocemi a silnou empatií dvou sourozenců. Přestože Majidi několikrát zaměří detail záběru na plačící dítě, až tím jemně balancuje na hraně citového vydírání, naštěstí tu hranu nikdy nepřekročí a s realismem této tvorbě vlastním se pokaždé citlivě vrátí do atmosféry každodenního chodu malého íránského městečka. V protikladu ke spřízněným filmům od Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) mě tu zaujalo právě i nahlédnutí do odlišných reálií a oproti vesnici zde do městského prostředí, v němž lze i mezi dvěma od pohledu téměř zaměnitelnými žačkami vnímat výrazné sociálné rozdíly. Nesmírně zajímavé jsou vedlejší postavy dospělých, ať už tatínek-zahradník, obuvník nebo učitel se školníkem... každá z nich je tu totiž součástí alespoň jedné dobře vymyšlené příhody s pointou. A přestože jsem chvílemi vnímal Božské děti sice jako skvělý, ale současně možná lehce zaměnitelný dětský film z Íránu, od rozjezdu běžeckého závodu a následného vyvrcholení s výsledkem dvojího protichodného významu jsem o výjimečnosti právě viděného v žádném případě nepochyboval. Jo, takhle vypadají a fungují silné filmové zážitky. [90%] ()
Majid Majidi nám síce ukazuje neutešenú sociálnu situáciu na predmestí Teheránu a výrazné kontrasty so štvrťami bohatých, ale skôr mu išlo o to, aby bol divák po jeho filme dojatý, aby si odvážal optimistický dojem. Je zvláštne, že sociálna dráma pôsobí milo a jej hrdinovia sú na zožratie, je to ale príjemná zmena oproti európskym depkám z podobných sociálnych vrstiev. Pekne využitá kamera, teplé farby, napätie pri naháňaní topánky a záverečnom behu, takže Božie deti sú svojim spôsobom aj akčným športovým filmom. Len to športové oblečenie a oblečenie všeobecne bolo na celom svete, čiže aj v Iráne príšerné. Všimnite si tie saká pri záverečnom fotení no a o šušťákoch radšej ani nehovoriť. ()
Reklama