V kruhu koruny

Henry IV. zdařile kombinuje vtip i dojemnost. Je to vpodstatě klasický příběh floutka, který se dokáže vzchopit, jakmile dojde na lámání oceli. Snímek má dvě přidané hodnoty. Jednou z nich je Tom Hiddleston, který si další ze svých rolí nevýslovně užívá. Nejlepší část pro mě byla scéna, ve které Hal hraje svého otce. Vzhledem k tomu, že jsem s Jeremy Ironsem strávila mnoho hodin u Borgias, znám jeho dikci, pohyby, gesta, byl pro mě jeden z nejvtipnějších momentů sledovat, jak ho Tom dokonale vystihl. V téhle a dalších scénách je navíc pěkně ukázáno, jak stačí jediný výraz a vhodný výběr hudby k naprosté změně nálady. Na čistých a plnokrevných pět to vytáhla závěrečná bitva, která je řádně středověce špinavá a krvavá. Díky dobrému střihu vůbec nevadí, že komparz nebyl kdovíjak obří a stejně jsem se ve výsledku nejvíc soustředila na souboj Hala a Percyho. (09.08.2013)

Po ve všech stránkách takřka dokonalé a svěží jedničce přichází vyčpělé pokračování, ve kterém se důležité události vejdou ani ne do třiceti minut. Hodina a čtvrt uvrhne do letargie, ze které vytrhne scéna, v níž se princ Hal promenáduje pouze v ručníku. Pokud mě v shakespearovské adaptaci v takto dlouhém časovém intervalu zaujme jenom polonahý chlap, je asi něco špatně. Bohudík v poslední půlhodině má Hiddleston šanci se předvést i po stránce herecké a Jeremy Irons zrovna tak. Během několika málo minut předvedou oba pánové emocemi nabitý herecký koncert. Většina filmu se zcela zbytečně zaměřuje na Falstaffa, který už jenom nudí a nemá co nabídnout. Nepřipadá mi to ani příliš logické vzhledem k tomu, že největším vývojem má projít princ Hal. Dělení na dva filmy prostě nebylo nejlepším nápadem. (02.10.2013)