Příběh z Bronxu

Robert De Niro režíroval film z prostředí, kde ho jako herce nejvíc miluju - Mafie. A třeba dodat,že režíroval opravdu výborně. Příběh o chlapci,který který se rozhoduje,jestli je jeho vzor milující otec,nebo místní zločinecký boss. Příběh dojemný a dramatický. Herecké výkony jsou u všech výborné,ale přeci jen mezi nimi musím vyzvednout Chazze Palminteriho,jehož skvěle zahraný mafiánský šéf je na jednu stranu nekompromisní a krutý zločinec a na druhou stranu rovný a rozumný chlap. Skvělý film a bravo mistře De Niro. (05.02.2006)

Ukázka toho, že žánr nostalgického vzpomínání na dávno uplynulá léta zlatého dětství i "bezstarostné" puberty lze obměňovat doslova donekonečna a předmětem tohoto vzpomínání se může stát i zdánlivě nazáviděníhodné postavení chudého dítěte z gangsterské čtvrti (viz Leoneho freska Tenkrát v Americe). Tentokrát je tu však patrný vliv rodinného prostředí, především morálně silného otce, jenž se snaží distancovat od obvyklých způsobů svého prostředí a založit bezpečnou existenci sebe a hlavně své rodiny pouze na poctivé práci, což je samozřejmě pro jeho syna málo atraktivní a spíše útrpná pozice, kvůli čemuž se opírá i autoritu jimou, o silného a pragmatického místního bosse. Paralelně se nám tak vyvíjejí dva odlišné vztahy, oba v rovině otec-syn, oba však vycházející z jiného přesvědčení a jiných životních zkušeností. Konečné řešení je asi neočekávaně idylické a až nestravitelně optimistické, ale je tomu snad, proto aby byl zachován nostalgicky jemný vzpomínkový příběh. Myslím si, že De Niro ve své režijní prvotině trochu neodhadl míru a do svého snímku zakomponoval až příliš mnoho problémů a otázek, z čehož vyplývá, že ne vše tu působí úplně přirozeně a příhodně. Za naprostý krok špatným směrem pak považuji onu variaci na montecko-capuletské téma, dokonce v úplně nevkusném "růžovém" ladění! (06.12.2004)

De Nirova prvotina předčila myslím očekávání všech fanoušků tvorby Martina Scorseseho. De Niro mistrovi jistě často hleděl pod prsty a tudíž se Příběh z Bronxu nese v již vyšlápnutých kolejích. Není to ale myšleno v negativním smyslu. Pan De Niro rozehrál vynikající partii, ve které se setkáváme se spoustou vyjímečných postaviček, nechybí oblíbená představovačka Kdo je Kdo. Hudba potěší, stejně jako rolička Joe Pesciho. Pro mě se Příběh z Bronxu řadí jen o něco málo níž než nepřekonatelní Mafiáni. Geniálního žolíka pro svět filmu představuje objevení Chazze Palminteriho. (12.10.2007)

Taliánský příběh ze 60's Bronxu. Je to tak trochu bomba, mající při vší jednoduchosti velmi neočekávaný průběh, který se namísto načrtlého otcovského souboje vyvine v něco mnohem, mnohem většího. Nemá smysl ztrácet čas nad seznamem pozitiv... Rozhodně nejsem tím, kdo by vpálil maximum každý druhý klasice, ale tady prostě nejde nedat nic než pět. Vidím v tom zakódovaný celý můj morální kód. Tak honem běžte dívat, btw takhle se musí na smradlavej motorkářskej gang! (26.01.2013)

Kdybych neznal jméno režiséra, tak bych zkusil tipnout Scorseseho v lehkém módu. Určitý vliv je tam cítit. Na nejlepší mistrovi filmy to sice nemá, ale De Niro ukázal, že umí i za kamerou. Jeho filmový syn mu je tak neskutečně podobný, až se nechce věřit, že nejsou příbuzní. Snad v žádném jiném snímku není k vidění tolik scén s couváním autem. (26.02.2020)