Aladinova lampa

Sovětská verze známé arabské pohádky mě hned v úvodní scéně příjemně překvapila na svou dobu kvalitními vizuálními efekty a užitím širokoúhlého formátu, který dal naplno vyznít velkolepým (avšak zároveň i poněkud strohým) kulisám. Samotný příběh Aladinovy kouzelné lampy je však vcelku prostý a některé konflikty mi v něm přišly vyloženě odbyté – např. hlavní záporná postava, která se mi zdála být tou nejpoutavější, velmi záhy z děje zmizela, aby do něho opět zasáhla až v samotném závěru. Další sovětské spotřební zboží bez větších ambic. (09.01.2011)

Ve městě, které je orientální přesně tím způsobem, který se mi líbí - vyskytují se tam velbloudi - si chodí čaroděj a hledá Aladina, protože ten je podle hlasu hvězd ten pravý k naplnění jeho cílů. Najde ho ne úplně nejšťastnějším způsobem, zrovna z příkazu carevny Budur pohlédl do její královské tváře, za kterýžto hřích mu mají srazit hlavu. Inu, nebyl by to čaroděj, aby neuměl takovou patálii vyřešit. Carevna Budur má zvláštního domácího mazlíčka, po pokoji jí běhá srnka, český divák nezvyklý takovým nápadům u princezen přemýšlí, kam asi tak srnka chodila na záchod. Bobky se zametou, ale jinak? A proč je džin v tak nelogické nádobě? Proč je džin v lampě? Záhady je třeba řešit a někdy se to i vyřešit podaří. (28.02.2011)

Poměrně svěží pohádka, kde si herci užívají svých rolí. Příběh o lásce mezi chudým Aladinem (Boris Bystrov) a princeznou, zde zvanou carevna, Budhur (Dodo Čogovadze). Aladin je velmi naivní a důvěřivý mladík, který má ale štěstí a stává se majitelem kouzelné lampy s Džinem (hrůzostrašný Sarry Karryjev). S džinem se skamarádil a ten pro něj neváhal dezertovat a usadit se v lahvi. Budhur je typisky dospívající dívka, velmi rozmazlená, která svého otce sultána (Otar Koberidze) přivádí k šílenství ze svých požadavků a vrtochů. Navíc se nerada umývá. Krásnou postavou je Magribinets (Andrej Fajt), čaroděj toužící po moci a po všech požitcích, které s tím souvisí. A který se stává hlavním spouštěčem všech událostí. Je to i vtipné a takové radostné. (15.01.2011)

Tohle dostala moje sestra jako špunt od otce, kdysi dávno (tzn. v první pol. 90tek, checht) na orig. VHS. Povinně jsme se na to všichni koukli a on byl zklamán, že se to hl. jí, moc nelíbilo. Ono to totiž fakt není pro malé děti v tom věku 5-10 let. Dnes už to po shlédnutí stovek a stovek filmů, včetně ruských, vidím poněkud jinak, ale v té době kdy mi bylo asi 15 a sestře 8, jsme z toho prostě moc odvaření nebyli. Hl. problém byl, že jsme se nudili. I přes tu stopáž. Krom otce, který prostě nepochopil, že dítě, které se narodilo v ´87 (jako Predator:) a Alladina zná pouze kresleného z Disney verze, neocení ruskou (a ne moc pro děti) hranou verzi. Stejně jsem ho podezříval, že si to koupil vlastně sám pro sebe.;-) Ovšem již tenkráte, jsem ocenil aspoň toho démonického Andreje Fajta, který mě i v tom věku bavil a občas (když se zadařilo) i trochu děsil. Tudíž ze zpětného pohledu, bych to popsal, jako zajímavý Ruský experiment se slušnou pouštně halucinační atmosférou. To sucho a vedro z toho přímo sálá. Připomíná mi to několikatýdenní pobyt v Maroku, konkrétně v ´´Bogartově´´ Casablance. Byť bez toho Alladina a spol.;-) (26.12.2021)

Cca prvních 30 minut jsem se snažil vzpomenout si, kdože mi to kdysi říkal, že Rusáci pohádky fakt uměli. Chtěl jsem si to s ním patřičně vyřídit. Pak následovalo 18 minut nějakého normálně se tvářícího a uceleného děje s výhledem na napravení reputace i hodnocení... Aby nastoupilo dalších 30 minut zmatku a chaosu. Některé hlášky se staly hláškami nejspíš nechtěně, některé kulisy krásné, jiné trochu příliš plytké, a vůbec je to celé jako taková houpačka. Všechna čest těm, kteří z ní nespadnou během té první půl hodiny... (21.12.2009)