Hořící sníh

Najskôr to vyzerá na celkom nudnú konverzačku, avšak po čase sa Horiaci sneh slušne rozbehne a čaká nás doslova hodinová akčná vojnová scéna v špinavom prostredí s kvalitne nakrútenými scénami. Bohužiaľ je k dispozícii verzia s pomerom strán 4:3 a so značne vyblednutými farbami, čo výrazne znížilo zážitok z filmu. Ak by sa premietala nejaká pôvodná (ak vôbec existuje) širokouhlá verzia s reštaurovaným obrazom, pokojne by som si Horiaci sneh zopakoval napríklad v kine Lumiere. Sčasti ako úvod Ciest slávy od Kubricka, ale tu je to presne naopak, reči predchádzajú akcii, i keď samozrejme ide o nižšiu umeleckú ligu. (30.10.2020)

Mám mnohé sovětské válečné filmy rád, a to především pro jejich ochotu nahlédnout do duše vojáka hlouběji, ne pouze jako na hrdinu, geroje, který někoho miluje a doma na něj čeká rodina. Snad bezprostřednější zkušenost ruská národa s válkou napomáhá přesvědčivějšímu zobrazení, než se povětšinou děje na druhé straně Atlantiku (z ní raději nějaký ten Vietnam). Hořící sníh však proti těmto mým očekáváním plně rozhodně neobstál a nepřirozenému patosu se poddal. Což si opravdu filmaři myslí, že hrdinu filmový divák dokáže zahlédnout jen v tom, kdo je v každé situaci s hlavou vztyčenou na smrt, kdo předsmrtně blouzní po nábojích a medaile pro něj pramálo znamená, kdo vše koná bez jediného náznaku obav ve tváři, spíše s výrazem "jsem odhodlán"? Tito asi ano. A dále... Myslí si i to, že pochopení, jak je ta válka hrozná nám nejlépe zprostředkují tak, že vojáci v zákopech budou mudrovat o kráse mírových časů, že na to mají chuť a náladu po dvou letech prožitých bojů? A k tomu ještě ta scéna s Mužem a Ženou, kteří, posíleni láskou k sobě (a nevyslovené Straně), společně střílí z protitankového děla. Slabé ***. (01.08.2009)

Veľká vlastenecká bitka a jej krajné okolnosti súvisiace s ňou sú rozpracované v tisícok stránok dokumentov, desiatok filmov, či stovkami kníh a vždy sa k nej dá vzhliadať rozdielnym prístupom. Ale vždy pod odľudštenou záštitou sociálneho realizmu je krajne tendenčný, čo sa do surového pekla, akým bol Stalingrad, príliš nehodí. Inokedy naopak, práve niektoré vznešené, dobre koncipované dialógy sú myšlienkovo pestré, bez hudobného podkladu ich navyše počuť veľmi hlasito. Troška ubrať servility, viacej narábať s obrazom či s nepríjemnými zvukovými efektami, ktoré umne dotvárali priestorovú paniku a bolo by to super. Potenciál rozhodne veliký! Stalingrad z roku 1993 je o čosi kvalitnejší, tiež ale mohol lepšie zapracovať štrukturovaním vizuálu ako nástrojom formálneho rozprávania. Tam však rozhodli viaceré iné faktory, ako napríklad box office a centrálne neprehľadná os priamo zúčastnených postáv, ktoré mali byť hnacou silou vnútorného zbližovania sa s divákom. (15.05.2015)

Velmi dobře natočený snímek z bitvy o Stalingrad, která předzamenala obrat ve válce a přivodila Němcům po pořážce u Moskvy další krutou porážku, ze které se už ale nevzpamatovali. U Stalingradu Němci přišli, díky paranoidnímu Hitlerovi, který viděl ve všech snahách neměckých generálů o ústup pouze zradu, o celou šestou armádu, téměř čtvrt milionů můžů, z nichž více než polovina zahynula krutou smrtí a konce války se v zajetí dočkala jen malá část. O bitvě o Stalingrad byla natočena spousta snímků, ale tento patří k nejlepším. (14.04.2012)

Reziser Gavriil Yegiazarov natocil len dalsi dostatocne nudny vojnovy sovietsky film. Namiesto krasnej bitky o cele jedno mesto tu mame len svojrazny pribeh vojakov istej delostreleckej baterie, ktora v roku 1942 brani postupu nemeckych vojsk dalej. Dialogy su miestami az teatralne a prilis vela tu je patosu. Minutaz 105 minut az tak nevadi, ale film rozhodne nepatri k tomu najlepsiemu, co sa v byvalom ZSSR natocilo a na velikanov /Michalkov, Tarkovskij/ kvalitativne stale nema. 37 % (16.05.2015)