Herci

Velmi originální projekt. Povinný pro všechny milovníky francouzské kinematografie. Nicméně pokud člověk není Francouz nebo nemá obrovský přehled o francouzské kultuře či nemá hodně, ale opravdu hodně nakoukáné "Francie" není možný si tento skutečně jedinečný a zábavný film vychutnat až na dřeň a pochopit všechny odkazy, narážky a dialogy. Pokud by tomu tak bylo u mě, neváhal bych s pěti hvězdičkama ani na okamžik. Nicméně i já, pouhý milovník, nikoli znalec francouzské kinematografie a kultury vůbec, si dovolím zde zvěčnit jednu scénu z tohoto filmu. Záběr na prázdné herecké židličky na jejichž opěradlech jsou napsána jména Lino Ventura a Jean Gabin v tom přichází na natáčení "Herců" Alain Delon a říká s hrdostí v hlase "Já jsem s nima hrál," a pak se otočí směrem na režiséra a praví "Tak co, umíte ještě držet krok s američany? A kde je židlička s mým jménem ? A kde jsou židličky se jmény / tady si dovolím počet jmen rozšířit / Bourvil, Louis de Funès, Gérard Oury, Claude Zidi, Michel Galabru, Annie Girardot, Claude Gensac, Catherine Deneuve, Jean-Pierre Melville, Philippe de Broca, Philippe Noiret, Henri Verneuil, Pierre Richard, Michel Serrault, Jean Paul Belmondo, José Giovanni, Yves Robert, Jean Rochefort a Gérard Depardieu ? Já chci totiž sedět mezi svými." Tahle scéna mě stačila na to, abych si vybavil dobu kdy francouzská kinematografie nejen držela krok s "američany" , ale dokázala je i válcovat. Tahle scéna mě stačila na to, abych pochopil, že nikdo si nezaslouží mít svůj film víc než francouzští herci jedné až neuvěřitelně taletnované generace. (27.01.2008)

Nápad bol dobrý, ak by sa do natáčania pridalo viacej hercov a väčšina scén nevyznela, ako výkrik do neznáma. Poniektorí boli na plátne takmer celý čas, zatiaľ čo Delon sa mihol na pár minút v jednej smutnej scéne. Nehovoriac o Belmondovi s jeho divadelnou etudou. A Michel Galabru? Desať sekúnd hral pantomímu do kamery... Myslím, že francúzskych hercov trošičku poznám, ale ako komédia mi to neprišlo, narážky na veci o ktorých každých vie nie sú až tak vtipné. Scéna s Depardieu bola asi jediná zábavná... Proste jeden veľký kŕč a mrhanie talentmi, časom, energiou a peniazmi. (05.05.2009)

"A kde je vlastně Blier?" "Točí další film." Sen každého milovníka francouzské kinematografie: film, kde hrají skoro úplně VŠICHNI (o těch zaneprázdněných a mrtvých se aspoň mluví), ba co víc: hrají sami sebe. Nelekejte se, není to žádný polodokument, ale velmi absurdní komedie, která jako by vycházela ze známé teze, že herců je víc než diváků. Takže herci potkávají další herce, jiné míjejí na ulici nebo je pomlouvají atd. Hned v první scéně si okoralý Jean-Pierre Mareille v restauraci objednává vodu a protože ho číšník přeslechl, nabude paranoidního dojmu, že svou "repliku" nepronesl dost naléhavě a že už není tak dobrý herec jako dřív. Vedle sedící Dusollier ho utěšuje, Francois napomíná, Villeret popichuje atd. Jsou prostě všude. :-) Film je sice velmi stylizovaný, ale letmo se dotýká reality. Mluví se o homosexualitě Jeana-Clauda Brialyho, alkoholismu Jacquesa Villereta nebo o tom, že André Dussollier je nahraditelný kýmkoli (proto ho chvílemi hraje Josiane Balasková). Takže všichni herci slouží jako nástroje velké mystifikační hry (podobně jako hudebníci v Roku ďábla) a já se jen obávám, že k plnému pochopení Herců je třeba být Francouz, sledovat tamější televizi, číst noviny a orientovat se v tom, o kom se co šušká. I tak ale 80% (12.08.2005)

Neuvěřitelně absurdní záležitost, ve které si štěknul snad každý žijící francouzský důchodce, který se v posledních padesáti letech úspěšně zakřenil do kamery. Jako celek to sice nemá nijak zvláštní hlavu a o nalezení paty nemůže být ani řeč, ale v jednotlivých výstupech je báječný. Zejména první půlka mi natrhávala bránici, ale uznávám, že jako světoběžník a filmožrout mám k Francii asi bližší vztah, než většina zdejších uživatelů. Mne totiž odkojil Belmondo, Delon, Picolli, Brasseur, Galabru, Depardieu, Francois, Brialy, Villeret a mnoho jejich kolegů, jimž by pro jejich neživost roli v tomto snímku nikdo řádně neproplatil. (05.11.2011)

Francouzský režisér Bertrand Blier je znám svým ne příliš ortodoxním přístupem k filmovému vyprávění. Přesto jeho bláznivé až skoro surrealistické vtípky mají mnohdy dodnes své kouzlo. Tentokrát sezval nejvýznačnější žijící francouzské herce (ti zemřelí mají alepoň poctu v podobě hereckých židliček), s nimiž natočil opět absurdní komedii, v níž se prolínají různé příběhy a osudy a hlavně dialogy. Nic není dané. Někteří herci si stěžují na stále stejné typové obsazování do rolí, jiný na to, že nedostal šálek teplé vody. Gérard Depardieu je zas opilý a po bouračce na motorce hlavou v reklamním panelu. Alain Delon oddeklamuje text a odejde. Jiní herci zkoušejí, zda mohou být nahraditelní - třeba ženskou herečkou. Další přepadnou kolegu a jeho ženu v bytě, odkud se odmítají hnout. Podobných absurdních scének najdeme ve filmu spousty, záleží jen na nás, nakolik se jimi necháme bavit. (31.03.2012)