La Dernière Femme
L'ultima donna
Posledná žena
The Last Woman
Režie:
Marco FerreriKamera:
Luciano TovoliHudba:
Philippe SardeHrají:
Gérard Depardieu, Ornella Muti, Renato Salvatori, Michel Piccoli, Zouzou, Nathalie Baye, Daniela Silverio, Vittorio Fanfoni, Giuliana CalandraObsahy(1)
Marco Ferreri, nejkontroverznější italský režisér druhé poloviny 20. století, by tento týden oslavil 80 let. Jeho téměř čtyřicetiletá režijní, scenáristická a herecká práce se zapsala do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi mužem a ženou v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly ostré reakce již v době svého vzniku. Rodák z Milána natočil své první filmy v zemi Buňuela a Dalího, ve Španělsku a po problémech svých filmů v Itálii našel tvůrčí azyl ve Francii. U nás jsme z jeho kolekce více než třiceti filmů mohli dosud zhlédnout docela reprezentativní ukázku jeho tvorby. Filmy Včelí královna (1962), Harém (1967) a především Velká žranice (1973), či Maso (1991), jsou dostatečnou ukázkou jeho kontroverzní, ale osobně zaujaté tvorby. Film Poslední žena z roku 1976 spadá do jeho "francouzského období", v němž o tři roky dříve natočil jeden ze svých nejzatracovanějších, nejdiskutovanějších a také nejobdivovanějších snímků Velká žranice. Pro Poslední ženu oslovil mladého Gérarda Depardieura, jenž měl dny své největší slávy ještě před sebou, a mladinkou Ornellu Muti, která už měla za sebou poměrně bohatou filmovou historii. Oba herci působí v rolích mladé dvojice nesmírně přirozeně a díky ničím nespoutané Ferreriho režii vytvářejí na plátně nejen působivé drama milostného vztahu, ale působí zároveň jako prototypy chování i přemýšlení mladé generace oné konkrétní doby, 70. let minulého století. Zdánlivě všední život mladé dvojice probíhá v několika plánech, od sexu v jeho nejfyzičtější podobě až k principům ženství a mužství obecně a jejich rolí v rodině i společnosti. A jako u Ferreriho vždy, projeví se tyto vnitřní úvahy nakonec zcela otevřeně, zpodobeny fyzicky, v šokujícím finále, které není radno prozrazovat předem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (56)
"Jsi jediný chlap, co chodí do jeslí pro dítě. Musíš být něžný." To Ornella Muti řekla moc hezky. Něžně. Dál nevím, jak se k tomu postavit. Postavit... Celé je to o postavení... Muže... Ženy... Ve vztahu... V posteli. Ježíši, jak mám napsat komentář k filmu, kde jsou furt hlavní představitelé nahatý, souloží, nebo se o tom aspoň baví a když se o tom nebaví, nebo to nedělají, tak se baví na téma jak z letního speciálu časopisu Žena a Život. Ty jo. Takže radši zpět k Ornelle. Byla tady nádherná. A taky nahá. Depardieu taky. Skoro pořád. A radši už nic. Tímto žádám veřejně jednoho ze svých Oblíbených, který tomu dal 4*, ať mi vysvětlí ZA CO??? Protože tohle nebylo kontroverzní, ale úplně BLBÝ! ()
Všechno co jste kdy nechtěli vědět o cizím penisu a Ornella Muti vám odmítla ukázat. Gérard Depardieu v postavě magora hraje skutečně do úplného roztrhání těla (předmět v této větě má být jinak). Ještě nikdy nebyla erotika ve filmu tak maskulinní, tak nechutná. Hodně se tu pindá, dost pindí, trochu pedofilní. Ty lepší filmy s Ornellou buďto předcházely, anebo ještě měly přijít, a to přesto, že v paneláku francouzského sídliště je hambatá až až. Svým způsobem hodně nechutný, každopádně neuchopitelný a smutný film. Docela mě potěšilo, že kolega anderson si vzpomněl na případ z 90´s a jmenuje tu dvojici Johna a Loreny Bobbittových, už tehdy jsem se při čtení agenturních zpráv cítil podivně (nebylo to ztopoření). ()
Francúzi boli vždy úchylní čudáci. Tento film je toho dalším dôkazom. Chápem, že tvorcovia chceli ukázať obraz sveta, v ktorom ľudia majú problém rozprávať sa a že všetko riešia iba telesne, ale na film mi to príde akosi málo. Depardieu je v snímku viac nahý ako oblečený, oveľa viac ako krásna Muti, že by to niečo hovorilo o režisérových chúťkach a orientácii? Ktovie. A ešte do toho zaťahujú batoľa, ktoré netuší, že sa s jeho prckom hrá jeho filmový otec. Odporné a v dnešnej dobe plnej pedofílie asi ani nemožné. A ten záver môže výjsť iba z pera a kamery chorého človeka. Pozitívom je iba to, že ma celkovo nenudilo, aj keď príbeh viacmenej stojí na mieste. ()
Hlavní hrdina je typický muž = hrubián, sexuálně závislý, paličatý a chovající se jako dítě. Když to nemá, tak trucuje. Jeho bývalá manželka se stala feministkou a on se začíná cítit ohroženě jako muž. Jeho role už není tak dominantní jako dříve a není pánem vztahu. Jeho nová milenka už je stejně nakažená. On nic nechápe a je sobecký. Ona to cítí jinak a on se nedokáže naladit na stejnou vlnu. Jejich rozhovory, milování, hádky - to vše se točí kolem toho, kdo je vůdcem v páru. Ona chce sdílet a starat se o dítě a nechce být jen sexuální objekt. On chce všechno a hned a moc a nekonečně. Oba herci se převážně po bytě procházejí nazí. Všudypřítomná nahota dodává filmu nevšední zážitek, protože je vše tak přirozené. Je to impulsivní film plný lidské zvířeckosti a na konci jsem trpěl s ním. Brrr. Depardieu i Ornella Mutti skvostní a působící zcela lidsky a normálně. ()
Áno, FERRERI aj BRASS sú prasatá. Napriek tomu ich filmy sú vraj akousi výpoveďou o stave západnej civilizácie (HA - HA). Pre mňa ale stále nahý DEPARDIEU predstavoval dokonalý recept na zvracanie, a úbohá ORNELLA, hoci nahá, nedokázala tento pocit zvrátiť. No a aj keď sa omnoho rokov neskôr krvavou pointou inšpirovala žena istého chlapíka menom BOBBITT, ja ako chlap Vás môžem uistiť, že niečo podobné by urobil snáď len nejaký pošahaný transexuál, a nie človek čo obrába ORNELLU. Apropo celkom by ma zaujímalo či existuje nejaký MAKING OF tohto "skvostu". (11.6.2008) ()
Reklama