Chci domů

Já tento film prostě miluju, a žádná záporná recenze mě nepřesvědčí, abych si to rozmyslel. Asi problém s "Chci domů" je, že je to takový bizarní křízenec postmoderního "art filmu" a crazy komedie. Mně tato kombinace vyhovuje dokonale, protože nakonec je výsledek komedie, u které se směju každou chvilku a zároveň je tam nad čím se zamyslet. Především tu jde o otázku, jak se máme stavět k animákům a komiksům. Na jednu stranu mají různé silné klady, které Gauthier a jeho intelektuální přátelé vychvalují, ale zároveň jsou lehkovážné a spíš pro děti, což dává těmto intelektuálům záminku, aby sami byli dětinský a hráli si jako děti. A k tomu Joey se částečně oprávněně potom kouká na ně jako na blázny a "chce jít domů", i když je přece jen vidět, že jeho problémy spočívají především v jeho neúspěšném životě v USA. Potom je tu též řešený problém toho, jak si mají američani a francouzi a zároveň "intelektuálové" a "obyčejný lidi" k sobě hledat cestu. Nakonec se zdá, že řešení se nabízí v toleranci a hravosti a v ignorování intelektuálního snobismu, i když se také nakonec nabízí i odkaz na Willa Eisnera, který je velmi uznávaný tvůrce inteligentnějších komiksů. A tato interpretace ani zdaleka nevyčerpává další možné interpretace. Také bych mohl dodat, že Depardieu zde hraje mimořádně výborně, i když v jeho dalších filmech mi byl spíš lhostejný. (10.01.2008)

Nevtipná nudná komedia, která by byla dobrá možná ke klidnému spaní nebýt bouřlivého dialogu osob, které jsou v konečném důsledku úplně o ničem. Film je vyprávěn křečovitě, děj je chabý a nudný bez většího zvratu a jediný světlý okamžik je možná Gérard Depardie a již zmiňované "srovnávání bankovek". Nedivím se, že tento film ve výprodeji v levných knihách stál 19 Kč. (22.01.2008)

OMG, co to bylo? Trapná taškařice se zubatým hrdinou a párečkem kreslených potvor? Fuj, už nikdy. Začátek ani nebyl tak špatný, prvotní konfrontace kultur a nevrlost zubáče celkem ušla a třeba při srovnávání bankovek jsem se opravdu i pousmál, ale dívat se na tuhle podprůměrnou estrádu celých sto minut? Ježiš, to fakt ne. Jméno Alain Resnais mi upřímně nic neříká, ale jestli jsou i jeho ostatní snímky takovéhle frašky, tak to potěš pánbůh. Nedaří se mu v podstatě nic, co by takový slušný režisér komedií měl zvládat. Chybí vypointovaný humor dotáhnutý dokonce, místo toho se většinou dočkáme až krutě přestřelených scén, které trvají asi třikrát déle než by bylo třeba, chybí trefné ironické poznámky, i když ne zcela, ale snímek podobného ražení by jich měl obsahovat mnohem více, atd. Ještě že v dalších dnech nám Public TV nabízí o poznání lákavější snímky. (27.10.2007)

Tak tohle byla teda poradna sracka. Hlavni hrdina je vecne nespokojenej neskutecne nesympatickej debilni dedek se zubama, s kterejma by moh otvirat konzervy. A na jeho dceru se da sice aspon koukat, ale i ta je silne nesympaticka. Tudiz me jejich problemy absolutne nezajimaly, obzvlast, kdyz pribeh je vicemene o nicem. Trosku to zachranuje Depardieu, ale ani ten neni nak moc extra. A do toho vseho jeste otravny kresleny potvory, ktery vzdy neco placnou, coz melo bejt zrejme vtipny, ale nebylo. U filmu jsem se zasmal asi jen jednou, pri reseni penez. Proste debilni film. (02.02.2008)

Ten chlapík jak hrál hlavního hrdinu byl až famozně ošklivej. S těma zubama by mohl ohryzávat snad i naše paneláky. Zcela fascinovaně jsem sledoval jak může bejt někdo tak hnunsej a ještě s tím chodit na veřejnost. No, alespoň už se necítím tak sám. Samotný film zřejmě daleko více ocení milovník komiksů, mezi které se svojí znalostí čtyřlístku - Piňdi, Myšpulína, Fifinky a Bobíka, ročníku 1980 až 1984 a francouzskýho vydání Pif Paf nejspíše nemůžu počítat. Občas mě pobavily narážky na rozdílnost myšlení, chování a zvyků amíků a frantíků. Celkově však převladá spíše zklámání z toho, že Gérard Depardieu zde nemá tak velký prostor jak jsem očekával a že už nejsem nejhnusnější člověk na světě, protože před ošklivostí Adolpha Greena se klaním a uznale tleskám. (27.01.2008)