Teletubbies

Ne díky, ale to že tam není žádný ostrý roh pro mě znamená, že tynky vinky ani lala nemůžou upadnout a rozrazit si lebku. To je obrovská škoda, někdo by dětem měl ukázat, že ne všechny hrany jsou zakulacené a že si o ně nelze ublížit ;-) to je mystifikace podobná panu Stonovi, podle mnohých jeho kritků, jeho zvláštních pohledů na jistá témata. (03.02.2005)

Vždycky se jednou začas nechám ukecat a dobrovolně „mučit“ nějakou tou pitchovinou, jo sázka je sázka. Někdy to odnesu nějakým tím romanťákem, jindy přijde na řadu kokotina určená děckám, nebo nějaká céčková komedie a tohle byla vážně neskutečná sračka…Ve své době jsem tohle míjel bez povšimnutí (pamatuju si jen tu parodii v Tele Tele), nicméně mí vykutálení přátelé měli pár dílů nahraných pro děcka a tak jsem při společně tráveném víkendu kývl, že to risknu – no vydržel jsem tupě zírat asi na tři-čtyři a půl dílu a nechápu, jak tohle může vůbec někdo pouštět dětem a nebýt za ten výplach mozku soudně stíhán. Ty vole ty čtyři kreatury, otřesná melodie – čistý masochismus – musel jsem to spláchnout pár pivkama a rumíkem, abych z toho neměl doživotní následky… (15.08.2021)

Teletubbies nepovažujem za rozprávku. Je to skôr vzdelávací program. Je to však určené pre tie najmenšie dvoj- až troj-ročné deti. Takže je samozrejmé, že to nie je pre dospelých a tí by to (až na výnimky) ani nepozerali. Ako väčšina vecí, pod ktorými je podpísaná BBC sú Teletubbies urobené účelne a na úrovni. Tentoraz je tá úroveň určená pre malé deti. A účelné je teda aj poskakovanie a opakovanie. To je totiž to, čo je pre malé deti prirodzené. Tvorbe postavičiek predchádzali 2-ročné prípravy a sledovanie správania detí a toho ako sa učia. Tomu je prispôsobené všetko od farieb a hudby až po slovný a pohybový prejav. A malo by to byť o tom, čo deti zaujíma. Tvorcovia podľa vlastných slov pri výrobe pozorovali reakcie detí, ktoré sledovali Teletubbies, aby sa uistili, či to urobili dobre. Svojim spôsobom boli deti spolutvorcami Teletubbies a zrejme preto sú medzi nimi také populárne. Otázkou zostáva, či lokalizované verzie (slovenská a česká) dabingové firmy nejakým spôsobom konzultovali s logopédmi. Isté je však to, že práve opakovanie jednoduchých, pre nás dospelých prihlúplych, fráz je to čo deti ovplyvňuje. Ako ste sa učili rozprávať vy? Opakovaním! Samozrejme, že vychovávať majú v prvom rade rodičia, a nie TV ako "odkladací priestor", ale napríklad farby sa dajú učiť aj na "barevních pitomcích". Hodnotenie 5 si to možno nezaslúži, ale nedávam ho za seba, ale za svoju dcéru, ktorej sa to veľmi páči a trochu tým vyrovnávam nepriazeň dospelých. Apropo aj vďaka Teletubbies sa moja dcéra naučila vyslovovať jednu z najťažších hlások - L. Vďaka Ti Lála. Už nevie povedať len asi najťažšie - R. Takže ak niekde dávajú TeRetubbies, v ktorom vystupuje Rára, dajte mi vedieť. PS: Ja považujem Pokémonov za ďaleko škodlivejších a "kartóny" typu Tom a Jerry, kde je jediným zmyslom rozbiť druhému hlavu kladivom by som dieťaťu nikdy nedovolil pozerať. Nech žijú staré dobré rozprávky. (09.10.2003)

Kdy už konečně všichni pochopí, pro jakou věkovou skupinu je seriál určen a že české dabingové studio nezjistilo, že na chlup dvě stejné scénky mají být ve dvou různých jazycích? Malí předškoláci a předmateřinkáči mají tak ve světě možnost pochytit základy druhého jazyka stejně rychle jako toho mateřského. Nic víc, nic míň. Takže se buďto vžijte do role vychovatele, který používá "Teleblbíky" na zvládnutí výslovnosti jednotlivých hlásek a barev, například, nebo zapřemýšlejte o tom, jak ideální by bylo, kdyby se jeden panák jmenoval třeba Rára a společně si servírovali rohlíky. Lokalizace se podceňovat nemá. (01.03.2009)

Direktní zlo. Epizody Houbičky, Baterky a Louže: Cílová skupina, pro niž má být tento pořad vedle kojení a spánku hlavní pravidelností každodenního rytmu, se u televize má učit např. broukat - to je kromě tulení jediná dovednost, v níž Po funguje jako přímý vzor. Jinak "Telkobaculáčci" s ničím nezačnou sami, vše se učí definovat ze své matrix. Žijí v prázdné krajině, jíž dominuje stožár s magickým větrníkem a ve všem se řídí pokyny všudypřítomných sluchátek. Na bříšku mají obrazovky. Ninadel má bohužel nejspíš pravdu. Zbývá dodat, že potenciál tohoto přelomového globálního výchovného nástroje velmi dobře pochopila slovenská "Jojka", v jejíž verzi Telebaculáčci zdraví zásadně "ajój". (01.06.2013)