Jean od Floretty

Film o odvrátených, temných stránkach ľudskej povahy - chamtivosti, závisti, neochote druhým pomáhať... Snímok si síce plynie pomerne pomalým tempom celý čas, a sú tu scénky, ktoré mi prišli ako zbytočné, prípadne ako menej zaujímavé, ale to hlavné čo mi film ponúkol bol neskonale smutný pocit nad nešťastným osudom neboráka hrbáča a jeho rodinky. A to ja moc rád. Pomalé, postupné rúcanie jeho elánu a nadšenia ohľadom budovania ich nového domova až do totálneho zúfalstva a chytania sa aj poslednej slamky tu už nemohlo byť ukázané lepšie. Výsledok bol zničujúci a depresívny, presne ako v knihe, len smútok, plač a obrovský pocit krivdy. Milovník poctivej drámy si príde na svoje. 80/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (09.09.2015)

Kritický realismus může kvést i v naší době. Básník Provence Marcel Pagnol (1895-1974), který stojí v pozadí této filmové série, má svými pohledy do zřejmě meziválečné (?) jihovýchodní Francie, i Francie svého dětství, co nabídnout. Vrstevník např. našeho Jaroslava Havlíčka nebo výrazného představitele ruralistické generace Františka Křeliny či Švéda Moberga konfrontuje sluncem zalitou krajinu gaugoinovských či goghovských obrazů s nejpřízemnějšími pudy tamějších nejchamtivějších sedláků a statkářů. Dnes vyhynulý lidský typ je schopen všeho - i zničení slušného člověka. Trio Depardieu-Montand-Auteil v tomto tématu doslova exceluje; zvlášť silně působí Auteilova kreace sice přiboudlého, ale jinak stejně bezohledného jedince jako jeho neblahý strýc. Přidáme-li k tomuto triu čtvrté jméno, jméno slavného režiséra Clauda Berriho, jistota až geniální filmové kvality je takřka jistě zaručena. A s ní i nevšední divácký zážitek. (24.12.2010)

Režisér Claude Berri mě nejprve uchvátil svým filmem, abych poté mohla poznat i knižní předlohu Marcela Pagnola a toto setkání se pro mě stalo osudovým. Poetickou výrazovost románu, kterou jsem si tak zamilovala dokázal režisér převést do živých obrazů okouzlujícího kraje Provence přesně jak ji vytvořil sám autor. Krásný a zároveň drsný kout země, kde pro člověka, který se zde nenarodil je všechno mnohem těžší. Obdivuji Jeanovo odhodlání bojovat s přírodou i nepřízní osudu. Gérard Depardieu tady bezesporu podal jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů a ani Yves Montand a Daniel Auteuil nezaostávají. Právě proto je tento snímek tak niterný a bolestný. Lidská chamtivost, závist a nepřejícnost má navrch před touhou žít s otevřeným srdcem, pracovitostí a dobrotou a věřit, že ostatní vám oplatí stejně. A nakonec ho zklamal i Bůh, který mu neseslal tolik potřebný déšť a zoufalý Jean volal k nebesům: „Já jsem hrbatý, copak to nevíš? Už jsem dost poznamenaný!“  (02.11.2023)

Zatím mám za sebou první část, a smekám nad vším, co Claude Berri dokázal. Atmosféra, prostředí, kamera, herci, a samozřejmě Pagnolův silný příběh, to vše na výbornou. Pochvala míří i do dabingového studia České televize, protože pánové Munzar, Donutil a Novotný rozhodně nezklamali. Kdo z nás by nechtěl žít v Provence a chovat králíky! Gerard asi nikdy nezažil víc fandění. (27.07.2014)

Musím sa priznať, že ma tento film o zatajenej vode nejako zvlášť nezaujal. Napriek hereckým výkonom, kamere, výprave a všetkému ďalšiemu o čom sa tu píše. Príbeh príliš jednoduchý a okrem toho nemám rád, keď sa niekto za niečím pachtí aj keď je všetko proti nemu. To sa mu potom buď nepodarí a je z toho smutná nuda alebo podarí a je z toho Hollywood. Ale otrocké vláčenie vody a zúfalá túžba po daždi ma dostali. Boli až živočíšne. Pomaly som sa za dážď modlil spoločne s Depardieuom. (07.09.2009)