Loulou

Okázale neokázalé nahlédnutí do života mladých Francouzů na konci sedmdesátých let minulého století. Sociální / třídně uvědomělý podtext a řešení otázky, zda je pro post-moderní ženu lepší (nelidsky chlupatý) neurotický intelektuál, či (nelidsky chlupatý) něžný barbar, který neztrácí dobrou letoru (a chuť na pivo) ani když ho pobodají nožem v krajině břišní, zanikly v otázce, co jsem udělal špatně, že nežiji jako Depardieuův marný Loulou (a třeba ještě jeho kamarád Lulu): Nechat se vydržovat emancipovanou kulturní pracovnící, šukat ji a přilepšovat si příležitostnými krádežemi elektroniky. Mimo jiné dokument nepochopitelně zdařilé konzervace Isabelle Huppert. (Když se napříč 50 let trvající filmografií tváříte stále stejně, vrásky se nemnoží.) (10.09.2021)

Mladý Gérard Depardieu jako Loulou nemá co hrát, jakákoliv snaha o drsňáka přichází vniveč, a tak člověku nezbývá než se zamýšlet nad tím, co vlastně Nelly Isabelle Huppert donutí odejít od Andrého Guye Marchanda, co ji táhne k takové nule, jako je Loulou, co ji táhne k chlapovi, který odmítá jakoukoliv zodpovědnost, práce mu smrdí a nejlépe ze všeho mu sedí ožírat se a povalovat se svými kamarády v bytě, který by si nemohli dovolit bez Nellyných peněz, nebo se povalovat s Nelly.. Dokonale uvěřitelný příběh ze života, který však v této podobě neskutečně nudí, většina, pomineme-li Andrého, postav není schopna diváka zvlášť zaujmout.. Alespoň mě určitě žádná nezaujala, ani ta hlavní, jedna z nejzoufaleji napsaných postav, v jaké jsem Gérarda viděl.. (14.07.2013)

Jako by nestačilo, že Loulou je doslova ničemný film. Mizerně zahraný, mizerně natočený, a hlavně mizerně napsaný, děj nevede nikam, postavy jsou lemplové, co se poflakují před kamerou a ani snad nevědí, co mají dělat. To není žádná hluboká sonda ani pokračování Cinema verité, to je bída. Jako by to nestačilo, je to ještě horší. Český dabing vzniklý podle všeho krátce po revoluci ve firmě Smrček production může směle kandidovat na jeden z nejhorších dabingových počinů všech dob. Osm herců dabuje veškeré postavy, takže zase stejný hlas patřící jedné postavě střídá scéna, ve kterém stejným hlasem mluví někdo jiný, a na večeři u jedné staré paní se všichni potkají. Zvuková režie je otřesná, stopa je mizerně nalepená na původní zvuk, ale to všechno není nic proti smysluplnosti dialogů. Nevěřím, že by v originále zaznělo tohle, co vůbec neleze z pusy Čechům. (26.03.2014)

Film, který je tak usilovně autentický a tak urputně nezaujímá stanoviska, až ho od naprosté netečnosti zachraňuje jenom ruční kamera, nervní skoky v toku minimalistického příběhu, bezprostřednost mladinké Isabelly Huppert (po všech těch vnitřně nalomených rolích z pozdějších let je zvláštní vidět její tvář tak často rozesmátou) a Depardieův bezelstný chuligánský frňák. (23.07.2018)

Sociální drama ovlivněné filmařskými postupy "cinema verité". Sociologický aspekt filmu promlouvá i bez naturalistických dialogů, pouze z chování postav. Je to do značné míry řeč těla, která vypráví příběh. Mimika, gesta, proxemika jsou zabírané ruční „dokumentární“ kamerou, to vše dodává pocit autenticity. Tento filmový vztah -Huppert a Depardieu- určitě nebude nejběžnější romantika co jste kdy mohli vidět. To je ale jen plus. Nebude to asi ani nejhlubší sonda do sociální propasti mezi proletářem a příslušnicí střední vrstvy. Filmu se ale i tak povedlo zachytit kus pravdy. 👍 Produkce: Gaumont (26.01.2017)