Obsahy(1)
Celý tento televizní film či pásmo je spjatý s tématem vojenského převratu v Řecku v roce 1967. Ten mimo jiné způsobil obrovskou vlnu emigrace Řeků do západní Evropy. Nausikaá je v mytologii dcera krále národu Fajáků, princezna, která se zasadila o Odysseovo pohodlí. Podobně přijímá v první rovině filmu dívka Agnes (France Dougnac) ve svém bytě řeckého levicového novináře a přenechává mu svůj pokojík coby azyl. V dokumentární rovině pořadu se režisérka Agnès Varda vyptává uprchlíků na jejich osudy. V třetí rovině filmu pak inscenuje parodické divadýlko o našich stereotypech v pohledu na Řecko a Řeky. Vše doplňují písně proslulého filmového skladatele Mikise Theodorakise a lidová řecká hudba. (garmon)
(více)Recenze (2)
Hlavní potíž angažovaného umění je, že se lety vytratí aktuálnost a uměleckost; nezbývá pak často nic než dokument doby a konkrétního problému. Služebnost. V Česku dnes je velká vlna dokumentaristů, jsou úspěšní a umí se sdružit i ocenit navzájem. To riziko ale zůstává. Jasně: jsme součástí politického celku, film je médium, které umí taky informovat, objevují se problémy, které mohou docela dobře nadobro zatočit s tématy, kterými se zabývá „vysoké“ umění. Uvědomil jsem si to už u Vardové filmů z Íránu – dneska jsme od téhle země odříznuti, jak kdyby byla z 1000 a jedné noci. Ale na druhém konci světa není. Nejsem úplně doku-typ, neviděl jsem Vardové proslulé dokumenty o Kubě, ani o Černých panterech (a ani se nechystám). Každopádně v Nausice zestárly nejvíc právě strategie klasického dokumentu – mluvící hlavy, proklamativnost jak z Godardovy Číňanky, voiceovery. Z inscenované roviny nepůsobily ale úplně dobře ani drobná kabaretní čísla, které si Varda zjevně přinesla z předešlého opusu Lions Love. Asi proto, že byly velmi ad hoc: „řecký pastýř sedí na kopci nad mořem, drží okolo ramen ovečku, okolo jde turista, pastýř mu se záběrem na ostrovy (posléze se vyjeví jako pouhé plátno) ukazuje, kde a jak tam chovají lidi v internačních táborech a turista to vždy navleče na řeckou mytologii – protiklad politiky a turismu. Nakonec okolo poskakující dívenku kousne had a pastýř jí vysaje ránu a odnáší ji jako ovečku“ – atp. A k tomu občas řecká písnička – zpívá Martha a Tena. Úplně záživná dnes ale není ani rovina fikční (nicméně dobrá kratičká scénka s hnusáckým vagabundem Depardieuem – byl hajzlík od pohledu). To by byl ale asi film té doby: angažovaný, civilní, cinéma vérité, velmi lidský, trošku obyčejný, šedivý. Každopádně jsem to celé rád viděl, je to další střípek k poznání téhle baby. ()
Politická agitka s výpověďmi řeckých exulantů odlehčená záběry z pařížského prostředí.(50%) ()