Poslední léto

Velmi působivě zachycený střet tradičního venkovského života se světem moderním, civilizovaným. Obyvatelé vesnice jsou kvůli budování přehrady donuceni k přestěhování z rodného kraje do panelových sídlišť. Jediný Ivan Efreytorov spolu se svým slepým otcem a synem odmítá rodnou půdu opustit. Na břehu přehrady žijí v osamělé chatrči obklopeni domácími zvířaty. Jsou soběstační, s okolním světem jsou spojeni pouze díky sporadickým výletům do města, občas je na kole přijede z města navštívit Ivanův švagr. V úvodu snímku jsou použity dokumentární záběry s výpověďmi starců, objevují se též záběry samotné likvidace vesnice a hromadného exodu obyvatel. Poté již sledujeme boj přísného a civilizací opovrhujícího Ivana, který se snaží za každou cenu upoutat k rodnému místu i svého syna Dinka, jehož láká strýček k přestěhování do města. (12.06.2011)

(Viděno na LFM 2011 ve Vsetíně) Originální možná, ale to je tak všechno. Typicky balkánský šedivý, místy neuvěřitelně nudný film se zmatenými rádoby surrealistickými scénami. Je to první film, který jsem z letošního ročníku filmového maratonu viděla a jsem ráda, že jsem se jím nenechala odradit, protože byl ze všech, co jsem viděla, nejhorší. (12.06.2011)

Film začíná rozhovory s autentickými postavami starců a stařenek, kteří na rozdíl od mladých nechtějí opustit vesnici, jež se má stát dnem jezera za novou přehradou. Teprve pak se rozvíjí drama Ivana Efrejtorova, který jediný ze vsi zůstal se slepým dědou a synkem na břehu přehradního jezera. Na XVII. mezinárodním festivalu autorského filmu v San Remu 1974 získal Grigor Vačkov Cenu za mužský herecký výkon. (12.11.2014)

Dle mého názoru nejlepší ze tří filmů Christo Christova promítaných na Letním filmovém maratonu ve Vsetíně. Přemýšlel jsem chvíli i o pěti hvězdách.... (14.06.2011)