Privarzaniat balon
Tied Up Balloon, The
Obsahy(1)
Obyvatelé malé bulharské vesnice zažili v bouřlivých dnech druhé světové války neobyčejnou příhodu. Nad střechami jejich domků se objevil balón. A už se srocuje rozčilený hlouček, který v duchu plánuje, jak si rozdělí hedvábí z jeho potahu. Balón pluje pomalu vzduchem k horám a za ním se ženou rozdychtění venkované. Jenže po několika metrech narážejí na jiný, neméně rozčilený a dychtivý hlouček obyvatel ze sousední vesnice. Obě skupiny se nejprve škorpí o své právo na balón, ale brzy se šarvátka změní v zavilou bitvu... Jenže balón se bez ohledu na tvrdě řešený spor klidně nese k blízkým horám. Tam se snese tak nízko, že se pronásledovatelům podaří polapit ho. Rozhodnou se neničit ho, ale připoutat na své návsi jako zvláštní kuriozitu. Než však vyřeší svůj spor, objeví se skupina strážníků, kteří balón rozstřílí a ihned zorganizují nad pronásledovateli přísný soud. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
Bulharský trezorový snímek jakožto alegorie hašteřivosti, ješitnosti, přízemnosti a řevnivosti bulharských vesničanů. Nezanedbatelná je komická linka, která skrývá často satirický podtón, jenž je hlavním prvkem kritického vyznění filmu, ovšem na druhou stranu si neupře i čistě humorné vložky. Jako komedie velmi dobré, trochu násilně pak bohužel působí vážná složka filmu - postava prchající partyzánky, jež má evokovat zřejmě to, že kromě roztomilých malicherností existují i skutečně vážné starosti. A jaksi navíc, i když to nepůsobí nikterak rušivě, jen se mi to nezdá příliš konsistentní, tu pak je samotný pohádkový balon, který má zřejmě představovat mravní a rozumovou autoritu. Zajímavé, podle mě ale ne úplně nejlépe propojené. ()
(KB - B) Někdy pověst, která předchází osobě režiséra (v tomto případě režisérky), může být nakonec naškodu. Jako v případě PŘIPOUTANÉHO BALÓNU, který natočila "bulharská Věra Chytilová". Na základě daného označení - přirovnání by se dalo tušit, že půjde o dílo divácky nevstřícné, formálně experimentující, v prosazování svého pohledu rázné. Divák tak čeká: první, cirka půlhodinový akt - a nic, u druhého se nic nemění, u třetího jsou veškeré naděje pryč... a pak film skončí. Na místo "bulharské Věry Chytilové" viděl náš divák spíše "bulharského Vojtěcha Jasného", čímž se míní značně vyčpělá alegorická satira, která je přijatelná pro všechny a která na místo provokace chce bavit a udivovat nádhernými obrazovými kompozicemi, které při zhlédnutí ve správném - horizontálně "orientovaném" formátu - díky použití černobílého materiálu berou dech. Několik nadčasových satirických "šlehů" (doslova - celý "vypráskaný" závěr) se najde a tříštění vyprávění prostřednictvím titulků citujících slavné osobnosti vytváří odstup od jinak velmi poeticky laděného snímku, ale když holt divák očekává Chytilovou a dostane Jasného, zklamání se neubrání. ()
Pro současného českého diváka je Připoutaný balón poměrně nejednoznačnou alegorií, která navíc po většinu stopáže unavuje zjednodušeným karikováním postav. Nezávisle na politickém podtextu si nakonec dokážu představit onen balón jako libovolný objekt zájmu, který je doslova „nafouknoutou bublinou“, za níž se z nejasného důvodu všichni ženou (snad proto, že se za ní ženou všichni ostatní). Jako další výklad se nabízí vnímat balón jako cosi nedosažitelného – snad morálku nebo právě schopnost kriticky uvažovat a nestávat se obětí davu. Během sledování se nicméně vkrádá neodbytný pocit, že tu schází buď znalost dobových realií nebo kulturních specifik, což nakonec z části zachraňují opakovaně se objevující citáty slavných, které jakožto text vždy zastavují obraz. Tato nadvláda textu nad obrazem se nakonec dá číst i ve vztahu k primitivnímu chování zhypnotizovaných lidiček ve filmu, kteří – pokud by četli – možná by se chovali moudřeji. Citáty ale číst nemohou, ty jsou tu nediegetické. ()
Ze začátku mě film moc nebavil, ale od střetnutí znepřátelených skupin jsem snímku začal přicházet na chuť. Nechyběl humor, ale hlavně byl můj zájem zaměřen na to tajemno kolem balónu. Film je satirou a nabízí alegorii; vyvstanou však pak otázky, které jsem si pomocí viděného bohužel nedokázal úplně přesně zodpovědět, což mi hlavně v případě prchající dívky docela i vadilo (možná můj problém, ale stejně :-) ). Lepší 3*, ke zdárnějšímu pochopení tohoto velmi zvláštního a zajímavého díla bych asi potřeboval další vodítka/souvislosti. ()
Jeden ze zakázaných snímků nonkonformní a kritizující filmařky, natočený podle alegorické povídky „bulharského Kafky“ (či „Hrabala“) Yordana Radichkova, v imaginativním a stylizovaném černobílém pojetí předkládá komediální obraz společnosti jakožto lehce manipulovatelného a klamům a spontánnosti podléhajícího, poněkud animálního kmenu. Náhle připluvší opuštěný, mluvící balon zcela zaměstnává pozornost všední vesničky a vzbuzuje ve stádu mužů touhu přivázat jej a zmocnit se jeho látkového materiálu stůj co stůj. Záhadný balon je tu však tím, kdo symbolicky ovládá, zaslepuje, terorizuje svou přítomností, a marný hon, v němž se projevuje sobeckost, doslova přízemní charakter a řevnivost vesničanů (bitka s vedlejší vsí, pronásledování uprchlé dívky, výmluvy v závěrečné scéně před trestem ranami holí) se proměňuje v ukázku malicherností a mravního debaklu lidí. Směrem za žánrem morality snímek posunuje i několikačetné použití citátů z Beaumarchaise, Tacita, Senecy, Lessinga, Machiavelliho aj., jimiž je roztříštěná dějová linka (poněkud dadaisticky) prokládána a jež vytváří odstup i další ironický podtón (Z Bible: „Bůh stvořil svět a řekl: Je krásný!“). ()
Nejznámější bulharská filmařka Binka Zhelyazkova natočila tento film podle předlohy významného spisovatele Yordana Radichkova. Unikátní je film především tím, že v hlavní roli není herec, nýbrž obrovský balon ve tvaru vzducholodi. Tento nenadále se objevivší balon zcela pohltí skupinu vesničanů a ti se s nepochopitelným fanatismem rozhodnou volně letící a nikomu neškodící balon stůj co stůj zničit. Na pozadí tohoto konfliktu se začnou projevovat satirické a alegorické linky, poukazující prostřednictvím balonu na pomstychtivost, malichernost a krutost zaslepeného davu. Není tedy divu, že byl tento film posléze zamčen do trezoru. ()
Asi mi nakonec uniklo, co se film snažil říct, ale barvité hádky a pošťuchování mezi dvěma vesnickými klany mě většinu času docela dost bavily. Trochu mi to připomnělo i český vesnický folklor. ()
Cizorodý předmět, který se objevil nad vesnicí, vyvolává svojí jinakostí nepřítelství, vyvolané jednak chtivostí (touha po hedvábí), jednak závistí (okukuje naše ženy). Během jeho pronásledování se s ním však spřátelí do té míry, že se stane jejich totemovým zvířetem. "Zvíře" je jim však uloupeno státní autoritou, která jim ho ukradne (totem i následnou hostinu) a zlikviduje. Z féerie složené z uvedného a primitivnosti vesničanů, oduševnění balónu, a především tance, zpěvu a divadla (strašáků do zelí) vyvstávají další přesahy, které jsou typické pro experimentální filmy šedesátých let. ()
Místy velmi vtipná alegorická hříčka. ()
Vypraví se jednou bulharští kocourkovští z kterési Zlámané Lhoty vstříc obzorům a horám za nimi, neboť nad jejich dřevěnicemi zastavil se balón příznívými větry se zahnaný. Vidina nových gatí a košul z jeho jemného hedvábí ušitých žene naše odvážné hrdiny až k mezím sousední vsi, kde si zase zdejší kocourkovští dělají si oprávněný nárok na tento zdroj kvalitního textilu. Během následné řeže, při které se nešetří jadrnými nadávkami a ani střelným prachem, dojde i na sousedskou konverzaci ohledně zdraví příbuzných z obou vesnic. To ale balón hnaný dále vzdušnými proudy vyplaší u řeky skupinu vesničanek zde se cudně oddávajících hygieně, aby následně, to už pronásledovaný urputně společnými silami z obou vesnic, skončil, coby erár, v rukou ozbrojených složek státní správy. Ta našim hrdinům na vysvětlenou nadělí spravedlivě všem po stu ranách holí. Před zákonem jsme si všichni rovni mohou si tak tito říci cestou domů. To vše je doprovázeno citáty myšlenek moudrých velikánů světové literatury a veřejného života. ()
Film má spád a může se pochlubit pěknými záběry. Co mi ale vadí, je skutečnost, že většina dialogů, které měly být vtipné, mi přišly spíš trapné. Dále nechápu, proč balón mluví, a také ty citáty slavných mi přišly nedotažené. V hlavě mi utkvěl jeden – „Sparťané se neptají, kolik je nepřátel, ale kde jsou“ (toto se objeví na plátně při pošťuchovačce mezi obyvateli dvou vesnic… ). Námět je slibný a rozhodně z něho může vzniknout pěkný film, ale v tomto případě se to podle mě tak úplně nepovedlo. Líbila se mi závěrečná scéna – když vesničané balon po celodenním pronásledování konečně chytí, přijede policie. Její šéf se každého vesničana vyptává, co zde pohledává. Každý má jinou výmluvu a každý nakonec stejně dostane trest sto ran holí. Jen jeden začne provolávat slávu panovníkovi, a tak dostane rozkaz jít natrhat pruty… ()