Reklama

Reklama

Hvězdy

První německý film vůbec, který otevřeně tematizoval (a tím i přiznal) nacistické vyhlazování Židů, vznikl jako východoněmecko-bulharská koprodukce s mistrovskou černobílou kamerou. Klasika, ne ta oscarová, ale o to víc prověřená časem. Silná, bolestná, živá. (NFA)

Recenze (8)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Njedříve díky rarohovi***** za cennou informaci o bundistovi Mordechaji Gebirtigovi (*1942 v Krakovském ghettu), jehož písnička "Es Brent" (Es brennt - hoří): "unser städtl brent" je opravdu varovná. Že je zpívaná v jidiš (židovsky), které/á (německy střední rod, česky nevím) je v jazykové pospolitosti filmu cizí, vůbec nevadí, dnes se taky nechávají texty písní v jazyce, ve kterém byly složeny (jak to bylo tenkrát, by bylo rovněž zajímavé vědět). Také ladino (nebo ladinsky) jsem slyšel poprvé, dá se mu skoro lépe rozumět než jidiš.... Často si stěžuji na novější německé filmy, že přepisují dějiny (opakuji: i Němci vyhráli válku, protože porazili fašisty). Tento film, přestože reflektuje lásku (víc než sympatie) německého poddůstojníka (Herr Unter, jak ho tam jeden Bulhar oslovuje) k Židovce, tak vůbec nepůsobí. Je to jedinec, jeden člověk, a víme, že jeden se chová principiálně jinak než masa. Jeden, to je spíš NIKDO než KAŽDÝ.... ()

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Aj východná socialistická Európa neostalo bokom od zobrazovania protižidovského prenasledovania. K tejto otázke sa pripojilo aj Nemecko, ale len východné (bývala NDR) v koprodukcii s Bulharskom. Išlo o ich prvý spoločný film a hneď veľmi úspešný. Tento film sa v západnom svete takmer vôbec nepremietal. Ide v ňom o zobrazovanie historickej udalosti, ktorá sa stala a ktorej svedkom bol bulharský spisovateľ Žid Anzhel Wagenstein, ktorý bol nasadený na nútené práce pri stavbe železnice v Pirinskej Macedónii (Bulharsko) a bol svedkom židovských transportov zo severného Grécka do Poľského Osvienčimu (Auschwitz). Opisuje príbeh o nemožnej láske medzi nemeckým poddôstojníkom (unteroffizierom) a gréckou židovkou. Tá bola zadržaná spoločne s ďalšími Židmi v Bulharmi okupovanej Západnej Tracii v bulharskom zajateckom tábore, kde čakajú na prevoz do poľského koncentračného tábora. Úžasné je, že vo filme celé utrpenie Židov v záchytnom tábore je primárne zobrazované v jedinej ženskej postave židovskej učiteľke Ruth. Celkovo ma film tri hlavné postavy. Walter, maliar, vo vojne sa stal nemeckým poddôstojníkom. Kurt, jeho veliteľ a priateľ, kapitán, predstavuje sebeckého a bezcitného nemeckého fašistu a nakoniec Ruth. Film je výrazne antifašistický a Walter v tomto celom procese prechádza transformáciou a keď jeho pokus o záchranu Ruth stroskotá, ponúka svoje služby bulharskému partizánskemu hnutiu. (Len pre zaujímavosť v roku 1943 nacisti deportovali z Grécka do vyhladzovacích táborov v Poľsku 58 585 Židov, ktorí si museli kúpiť lístky na vlak do Osvienčimu a účet, ktorý Gréci za týchto Židov zaplatili presiahol sumu 2 milióny ríšskych mariek, v prepočte je to 25 miliónov eur). Veľmi pekný film. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Noc je pohltila, aby je už nikdy nevrátila na denní světlo...“  Trvalo to sice Nemcům 15 let, než po ukončení 2. světové války dokázali natočit svůj první otevřený film s tématem holokaustu a výsledek v záplavě jiných filmů možná zpětně nepatří k tomu úplně nejlepšímu na dané téma, ale rozhodně se povedlo zanechat silný odkaz. Filmařská stránka s černobílou kamerou je tu naprosto precizní a Konrad Wolf navíc coby režisér využívá ve více scénách i pozoruhodné montáže s prolínáním více záběrů – zvláště ta, kdy židovka Ruth sleduje malé, radostně plačící dítě, které se narodilo do obtížné doby a během jejího pohledu očí se zároveň v obrazu prolínají poetické záběry luk, hor a lesů, na mě hodně zapůsobila. Po temném sugestivním úvodu se záběry na roboticky organizovaný transport (přičemž až později jsem si uvědomil, že vše po něm se pak odehrává v retrospektivě) vyprávění v atmosféře povoluje, dokonce mě až překvapilo v kontrastu s tíživým tématem, jak naprosto „obyčejně“ a uvolněně většinu postav uprostřed války vykřesluje a třeba sekvence se společné pijatiky nacisty, partyzána a Židovek mi připadala až zbytečně zdlouhavá. Ale poslední, hodné temná třetina s vyvrcholením tragické romance, i s působivým zpěvem židovských písní, s důrazným mementem vše vynahradila a dostatečně mě uzemnila. [75%] ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Třebaže snímek zobrazuje příběh řeckých židů (kteří jidiš vůbec neznali, hovořili hlavně středověkou španělštinou zvanou ladino - a to také slyšíme (vedle řečtiny), když spolu ve filmu hovoří), že je rámován jidiš písní krakovského bundisty Mordechaje Gebirtiga Brent. Tento renonc je ospraveditelný, jednak fascinující syrovou interpretací písně (která by dnes takto stroze do žádného filmu nikým dána nebyla), tak blízkostí jidiš a němčiny (ve východoněmecké produkci film vznikal). ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Prvy nemecky film o holokauste - zivy, bolestivy. len co ma serie, je ze zas Romsky holokauste tu nejestvuje, ani slovo o sovietskych vojnovych zajatcoch , politickych odporcoch rezimu ....... takto ked je v popredi len 1 holokaust -- ktory nijak nespochybnujem, len tvrdim, ze ich bolo viac - tak mmusim dat slaby sivy, sedivy priemer : 60 % ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama