Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Filmový příběh nám vypráví osudy lidí z roku 1945, těsně po osvobození Francie. Kvete černý trh a šmelináři bohatnou ještě více než za okupace. Udavači se chlubí tím, kolik lidí zachránili, aby zachránili sami sebe, arogantní komunisté vyhrožují převratem. Jedinou obětí poměrů je vlastně nevinný hospodský Léopold (Depardieu)... (MVanis)

(více)

Recenze (35)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Jsou filmy, o kterých se těžko píše, protože vystihnout jejich podstatu a hodnotu v několika větách je takřka nemožné. Málo známý snímek Claude Berriho k nim patří. Už jeho zařazení do určitého žánru je zapeklitý oříšek. Je to psychologické drama, politický film, tragikomedie s milostnou zápletkou, v tomhle filmovém kousku se dá vystopovat řada prvků z různých žánrů. Kdybych měl najít nejvhodnější přívlastek, pak pro Uranus platí, že je to překvapivý a provokativní snímek, který nutí k zamyšlení a rozbíjí zažité stereotypy. Berri přivádí na plátno řadu neobyčejně zajímavých postav a snaží se zachytit celou složitost doby bezprostředně po válce, kdy v lidech byla obrovská flustrace z válečného strádání, pocit vlastní viny, účinně vytěsňovaný snaživým pronásledováním těch, co mají (zdánlivě) větší máslo na hlavě. Film nemá jednoho hrdinu, Berri představuje celou skupinu rovnocenných postav a konfrontuje jejich postoje. Francouzský fašista, kterému hrozí poprava se ukryje v rodině středostavovského liberála, který trpí pocitem viny, že proti okupaci a fašizmu ze strachu před následky nehnul prstem. Se svým selháním se vyrovnává jednak cynismem, jednak se snaží vykoupit tím, že chrání před smrtí svého odpůrce. Místní komunistická organizace zahrnuje jednak prospěcháře, radikální zahořklé fanatiky ale i idealisty. Ve městě se pochopitelně najdou větší i menší kolaboranti, šmelináři, profesionální udavači a obecně "lidé malých duší". Policie má strach zasáhnout proti těm, co drží či mohou držet politickou moc, je vydíratelná, vždyť ti policajti sloužili už za Petaina...Někteří "hrdinové" v sobě nesou prvky sebeparodie, což je jedním z problematických prvků filmu - linie mezi komikou a dramatem je někdy nezřetelná, tu vyváženost komiky a tragiky, jakou známe například ze Skřivánků na niti, Uranus přece jen postrádá. Hostinský Leopold, výborně zahraný Gérardem Depardieu, je postava, která jakoby unikla z Hrabalových knížek, takový ten pábitelský fanfarón s velkým komediálním potenciálem. Právě s touhle postavou se divák asi nejvíc ztotožní a režisér mu v rozporu s divákovým očekáváním připraví trpký úděl. Některé postavy a motivy jsou nevyužité, typické je to v případě učitele zahraného Philippe Noiretem. Suma sumárum, poctivé čtyři hvězdičky a konstatování, že podobný film bychom si zasloužili i u nás. Celkový dojem: 80 %. Skvělá je závěrečná konfrontace, kdy se komunistický odbojář rozhoduje, zda udá fašistu, který by pravděpodobně za okupace svého politického soka neprozradil...Žádná postava není černobílá, ani ten Noiretův pohodář, všichni jsou zbarveni do různých odstínů šedi. A postava známého komika M. Galabru je možná ta vůbec nejodpudivější, jakou si kdy ve své kariéře zahrál... ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Nemůžu si pomoct, ale v tomhle filmu jsem necejtil tu klasickou přívětivou francouzskou náladu, se kterou mě každý jejich film dokáže potěšit a příjemně zabavit. Tady těch 100 minut utíkalo hrozně vlekle a i když jsem v něm měl plno Francouzů, které ve filmu mám neskutečně rád, tady mi přišli hrozně obyčejní a nudní, nic na nich nebylo, a stejně na tom je i samotný film, není na něm vlastně vůbec nic. Všecko hezké, co mě má těšit, mě vlastně zklame, válečná atmosféra, herci samotní a fakt, že tohle se trošičku vymiká té klasice, nebo mně to alespoň příjde. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Svým způsobem trauma, které představují minimálně pro významnou část české společnosti události jara a léta 1945, je těmito nostalgiky povyšováno na nadčasově osudovou část dějin naší národní i státní existence; v tomto podání se mění v démonicky tajemný znak, v příčinu. která nás znovu a znovu jako msta osudu za naši malost strhává zpět v okamžiku, kde je důvodná naděje na vydatný dějinný vzestup naší země. Že i tady tito Češi splácejí jinak pojmenovanou daň národní malosti, dosvědčuje toto anticky založené ideové dílo Clauda Berriho. Příběh z francouzského maloměsta, v němž si každý s každým navzájem vidí až do talíře, přezíravý vztah k muži, který znovuzaložil slušnou státní a národní existenci své země, premiéru de Gaullovi, vypovídá o mnohém. Malost se tu plynule propojuje a střídá s pábitelstvím, skutečnou básnickostí i zbabělostí a malostí, které jsou mnohdy bezradné ze svých bezvýrazností. Přesně je zachycen i líně plynoucí čas maloměsta: jeho kalendář, provoz v místním bistru, ozvláštňovaný dočasnou nouzovou proměnou na jednu z gymnasiálních tříd, která poblázní majitele, skvěle hraného Depardieuem, až k jeho hořkému mučednickému konci, doplněného dalšími postavičkami, které dotvářejí kolorit sídla, i stále doznívající válku. Rozdíl mezi slušností a idealismem i zbabělostí a podlostí splývá jak na pravici, tak na levici tamějších vznikajících "elit". Jako bychom četli stránky Škvoreckého ZBABĚLCŮ. Noiretova postava, jakýsi nosník díla, jinak nijak zvlášť nevynikající z galerie předložených figur, právem ztělesňuje kontinuitu a faktickounadčasovou nenarušenost lidství, které zůstává stejné, i když dějiny pádí - často průjmovým krokem jako v tomto případě - dál. Film, po jehož zhlédnutí určitě nevzplaneme bezelstným nadšením, nutí k hlubokému zamyšlení. A nejen k němu. ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

Tak ja nevim no. Na jednu stranu je to celkem zajimavy, povalecny francouzsky mestecko, vsude litaj komunisti a hledaj kolaboranty a do toho skvela herecka sestava. Na druhou stranu, neni tu zadnej vyraznejsi dej, kolikrat se tady keca o naprostejch blbostech a je to takova divna smes mezi komedii a drama, ze jsem kolikrat nevedel, jestli to, cemu se smeju, melo bejt skutecne k smichu a to, cemu ne, jestli to nahodou nemel bejt vtip. Nicmene jak uz sem psal, dost to zachranujou herci. Depardieu je jako vecne nasranej hospodskej naprosto ultimatni a s nim jsou vlastne ty nejlepsi sceny. Z ostatnich stoji za zminku Galabru v asi jediny zaporny roli, v ktery jsem ho kdy videl a pak Noiret v roli dobrackyho ucitele. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Ty jsi moje věrná kopie. Moje zrcadlo... Podívám se na tebe a chce se mi zvracet...“ Úpřimně v oné scéně v dramatické konfrontaci s vlastním synem se mi z postavy bezcitně jednajícího městského politika Manglata, propluvšího s korupčními taktiky z režimu do režimu, málem chtělo zvracet také. To byla zcela nejodpudivější figurka v tomhle „zcradlu doby“ a Michel Galabru jí vlastně ztvárnil skvělým způsobem, když vyvolával ve mě to, co vyvolával. Nezklamala ani většina dalších známích francouzských herců, mezi nimiž jsem si asi nejvíc užíval Philippa Noireta v roli svérázného lidového požitkáře, který jakoby v mnoha rysích trochu kopíroval hercovu slavnou postavou Šťastného Alexandra (včetně té radosti ze smrti vlastní ženy → znamenající osvobození), jen přesunutého do úplně odlišného prostředí, doby i žánru. Marcel Aymé se jako autor předlohy úplně nezapře a jeho až nebývale pestrý pohled na osudy a projevené postoje lidí po osvobození v roce 1945 nepostrádá občas jistý nadhled či komický podtón, ale stejně mě překvapilo, že za podobným dílem stojí tento slavný humorista. Film nemá hlavní postavu a vlastně ani jednoho čistě kladného hrdinu, námět života a lidí ve městě, které je po ukončení války plné doznívajících sporů, vyřizování si účtů od přímočárého násilí až po sofistikovanější udávání, a osudů poznamenaných způsobenými křivdy (ať už v rolích jejich aktérů či obětí), by šlo klidně rozpracovat i na celou mini-sérii. Claude Berri si však jako režisér zaslouží uznání už jen za to, kolik plnokrevně představených a ztvárněných postav (bez černobílých charakterů), vzájemných vztahů a dalších motivů se mu podařilo rozehrát během nedlouhých 100 minut! Paradoxně i jediná postava velké oběti doby (hostinský Léopold, vášnivě posedlý poezií a alkoholem) patřila pro mě k těm nejvíce nesympatickým a trochu jsem s jejím až groteskně teatrálním pojetím měl občas problém... těžko říct, zda za to více můžou ty neustálé Lépoldovy proslovy v improvizovaných verších nebo i pro mě zde těžko ztrávitelné herectví Gérarda Depardieu (nejspíš obojí). Nicméně jako celek určitě hutný zážitek, po němž při epilogu Noiretovy postavy nezbývá, než přitakat (ať už po tom všem i s jistou dávkou ironie), že „Člověk je přesto nádherná bytost.“ a že „Jsou lesy a sloni. Je urán. A taky jsou komunisti...“ a člověk má v sobě svobodnou vůli rozhodnout se, kam se zařadí. Jen někdy vážně nemusí tušit, jak by se v dané situaci a době v rámci nesnadného dilematu zachoval právě on, což je zde asi úplně nejbolestnější, a v čemž bych asi viděl hlavní poselství tohoto Berriho filmu. [85%] ()

Galerie (11)

Zajímavosti (1)

  • Cca v čase 01:20:15, kdy je střelen výčepní bistra Leopold (Gérard Depardieu), je vidět v několika záběrech, jak Leopoldovi vychází z pravé nohavice kabel pro odpálení pyrotechnických kapes s krví. Místy lze zaregistrovat i spojku kabelu, umožňující potažením za kabel, rozpojit linku. To se také stane a po druhém výstřelu se již Leopold smrtelně raněn klátí bistrem bez tohoto zajímavého doplňku. (Gmisiycs)

Reklama

Reklama