Laura, Shadows of a Summer
Režie:
David HamiltonKamera:
Bernard DaillencourtHrají:
Maud Adams, Dawn Dunlap, Thierry Redler, Anja Schüte, Bernard Daillencourt, Maureen Kerwin, Louise Vincent, Pierre Londiche, William MiliéObsahy(1)
Okouzlen půvabem neznámé dívky při hodině baletu, věhlasný sochař Paul Wyler seznává, že náctiletá Laura je dcerou jeho dávné lásky. Sarah ovšem dobře zná umělcovu slabost pro poupata rozvíjející se v růže, a dovolí svému bývalému milenci modelovat sochu Laury jen podle fotografií. Laura, od prvního očního kontaktu zamilovaná, ale touží Paulovi pózovat. Matčinou úpornou žárlivostí je však nejpečlivěji střeženou perlou. Pak během Paulovy vernisáži dojde k nehodě... (dopitak)
(více)Recenze (4)
Tentokrát jsem nevnímala tolik dějovou linii, ale spíš jakési obrazové básně Edgara Degase, ve kterých nám jemně a citlivě předložil toužící a rozechvělé tělo mladé Laury. Nebylo třeba mnoha slov k vyjádření jejich citů. ()
Laura je krásná, dospívající dívka, která vzplane velkými city k bývalému milenci své matky. Ona jej zajímá také. Jen z toho se dalo vystavit výborné romantické drama. Bohužel snímek mě nedokázal příliš zaujmout. Disponuje skvělou atmosférou letního období a mladých lásek. Ale celou dobu se v něm vlastně nic neděje. Laura se se sochařem Paulem vlastně pořádně za celý film ani nesetká, krom scény z tréninku baletu, kde se poprvé střetnou pohledy. Mezitím všichni pořád někam chodí, něco dělají, ale nějaký vystavěný příběh chybí. Spousta scén, v nichž se konečně může začít něco odehrávat, skončí dřív, než vůbec začnou. Tak podivně sestříhané pasáže jsem ve filmu dlouho neviděla. Asi deset minut před koncem snímku dojde k první a jediné milostné scéně mezi Laurou a Paulem. Ta je tak jemná, téměř až poetická. Pokud Vás snímek neuspí do této doby, tento moment by Vás mohl ještě na chvíli udržet v pozornosti. Laura mohla být nádherně zpracovaným snímkem o mladé, nevinné, opravdové lásce. Pro mě vše zůstalo jen u té atmosféry a půvabů Dawn Dunlap. ()
Nepočetnou tvorbu Davida Hamiltona dost dobře charakterizuje závěrečný titulkový záběr v tomto filmu - nedoostřené (smooth) zelené kopce, volně a precizně snímané kamerou. Naštěstí se DH až zase tak moc nezaměřoval na krajinky, ale na mnohem lepší tvary - mladé ženy. On sám je tím Paulem Wylerem, a každý záběr, dopředu pečlivě promyšlený, je nejstylizovanější fotografií. Krásnou ilustrací předešlé věty je třeba moment, kdy se Laura krátce před koncem filmu v místnosti před matkou obléká, to není obyčejný úkon, ale ve zlatých úsečkách naporcovaný záběr či lépe obraz. Děj je tentokrát za dvě, ale kamera a mnoho hudebních motivů (klavír a basa!) za jasných pět. Nikdy jsem nepil vodu v hezčích lázních! Umělecký skvost, panna a netvor po riviérsku. ()
Artový film s přesahem ke klasickému francouzskému erotickému filmu i k těm nejvzácnějším malířským dílům z Louvreu. Krása dívčích těl a oko umělce - tvůrce, co takovou krásu dokáže zachytit. A nejen umělce, ale každého, kdo má smysl pro smyslnost a krásu života jako takového. Zkrátka ve Francii se umí žít... ()