Loupežnická pohádka

Československá televizní pohádka natočená podle předlohy K. Čapka. Známý příběh vypráví o tom, jak študovaný Lotrando mladší převzal po smrti svého otce jeho loupežnické řemeslo. Neobyčejná úsměvnost snímku je založena na výkonu loupežnické bandy, v níž se nacházely takové osoby jako P. Čepek, V. Sloup či J. Faltýnek. Nejvíce zasloužené pozornosti však na sebe trhával vůdce lupičů Lotrando, v jehož postavě dokázal neuvěřitelný V. Menšík uplatnit všechny své komediální schopnosti. Nerad bych ale zapomněl na jeho loupežnického učeného synka, oblékaného do šatů s volány, jehož velmi sympaticky zahrál M. Stehlík a jeho téměř životní výkon byl taktéž obdivuhodný. Krátké, ale nesmírně vtipné, zejména první půle v loupežnické skrýši byla skvělá, dílo známé pohádkové režisérky L. Koutné si dle mého názoru zaslouží plný počet hvězd. (05.01.2015)

Je třeba přebrat "živnost" a tradici po velkém loupežníku Lotrandovi. A kdo jiný by měl v rodinném řemesle pokračovat než jeho syn Lotrando mladší. Všechno by pokračovalo dál jak má, jen kdyby jeho potomek nebyl takový ňouma, přetrhdílo a budižkničemu v jednom. Převýchova na správného a obávaného loupežníka bude zdlouhavá a pořádně pracná. Studiovou pohádku, která už něco pamatuje, natočila zkušená specialistka na pohádkový žánr Libuše Koutná a do role Lotranda obsadila tehdejšího miláčka národa Vladimíra Menšíka. Pozornost však není po celou dobu soustředěna až tak přímo na něho jako spíše na Lotranda juniora, kterého výborně ztvárnil nedoceněný Milan Stehlík, jehož nadabovaný Vilík ze Včelky Máji byl známější než on sám a jeho herecký um. Cením si, že pohádka nesklouzla do očekávaného konce, udržela si nadhled a v závěru měla jen takové malé morální poslání či spíše postesknutí si z úst profesora zahraného neméně skvělým Josefem Vinklářem. Jedná se o úsměvnou pohádku, která mladší ročníky zřejmě neoslní, má však perfektní herecké výkony a netradiční až originální pojetí v neroztahané stopáži. Mé hodnocení: 80% (24.11.2013)

Pohádka / "nepohádka" ... Jak se to vezme. Ano, je to pohádka. Jsou zde loupežníci, dobro a zlo. Nicméně bych se přikláněla spíše k té "nepohádce". Přece jen, má velice dobrou reálnou aktuální a nadčasovou pointu. Jen nevím, jak z toho budou chytré malé děti, které budou zklamány špatným a smutným koncem. Pamatuji si, že tyto pohádky se mi jako menší nelíbily, ale nyní v nich vidím jisté Čapkovo kouzlo. Kulisy jsou příšerné, jak zde již někdo zmiňoval a ubírám tedy tomu jednu hvězdičku. (12.04.2013)

Menšík zde předvádí jedinečný artikulační výkon. Takový, že i profesor Nedbal by zaplesal. A nejlépe mu to jde při vyslovování snad nejhorší kletby. Úsloví Mon Dieu je nenápadně pozměněno, kdy místo Mon je použito slovo mord. A milovaný idol Menšíček si dává velice záležet, aby mu tato ohavnost šla pěkně od plic. Jednu rudou pěticípou hvězdu - pentagram - pro filmaře satanisty jako memento. (27.09.2020)

Na přelomu 70. a 80. let Libuše Koutná začala natáčet slavné Čapkovy pohádky. Vedle desítek průměrných až podprůměrných televizních studiových pohádek, určených pro nedělní odpoledne, vypadají jako naprosté skvosty televizní pohádkové tvorby. A že také těmi skvosty jsou. Jedním z nich je právě tato Loupežnická pohádka, která je podle mě i tou nejlepší. Milan Stehlík coby syn obávaného loupežníka Lotranda vypadá naprosto směšně. Je to naprostý trotl, neználek a jeho role mu naprosto sedí. Coby loupežnický synek nosí volánky, nechá si štupovat ponožky, učí se stolování a valčíku a při přepadávání prosí okradené o lup. Stejně tak sedí role i loupežníkům, v čele s Vladimírem Menšíkem. To celé je podložené geniálním scénářem, který vznikl na motivy slavné Čapkovy povídky. To již ukazuje hned tato věta ze samotného začátku pohádky: "Kdo to kdy slyšel, aby loupežník pral spoďáry s volánkama nebo aby loupežnický syn smrkal do kapesníku a chodil do školy v lakýrkách." [1069. hodnocení, 21. komentář, 72%] (21.09.2019)