Vepři a válečné lodě

Piaty Imamurov film je spoločenskou kritikou na pozadí stretu západu a východu. Chudobné Japonsko a hlavne jeho mládež sa uchyľuje k prostitúcií alebo sa stáva členmi jakuzy. Takto sledujeme aj osudy dvojice hrdinov Kinta a Haruko, ktorý sa snažia nájsť svoje šťastie ale aj cestu k svojej úprimnej láske v časoch, kedy bláznivá naivnosť - žily sme šťastne dokým sme nepomreli, je pasé a ustupuje pragmatizmu a praktickosti. Imamura krásne rozvíja niekoľko motívov. Tie sa prepletajú, dopĺňajú a smerujú k skvelému finále prestrelky a úteku prasiat ulicami vychýrenej štvrti. Je to aj tragické, aj úsmevné, dokonca je v tom štipka nádeje. Natočené je to perfektne. Hlavne scény v daždi a v noci sú tak silno atmosférické, že som mal chvíľu dojem, že sa v obraze strácam( v tom dobrom slova zmysle). Doba, ktorá nebola príjemná, ale ktorú film značne romantizuje aj demistifikuje a zostáva po ňom dobrý pocit. Rezonuje to. (02.01.2020)

Vepři a válečné lodě je satirický film o poválečné společnosti Japonska s černějším humorem a stopami frašky (byť to je spíše výrazem kabuki než vlastní fraškou). Děj příběhu je zasazen do počátku padesátých let, tónina vyprávění je značně jízlivá k poválečnému společenskému vývoji, k vojenské přítomnosti Spokojených států a k bezhlavému přebírání a obdivu západního kulturního imperialismu, ke ztrátě, nebo přesněji k odmítnutí hodnot a základních lidských ctností. Svět zločinu je lákavějším pokušením před dřinou v bídě, americký mocenský dohled sebou přináší nespočet negativních aspektů s kořistnicky ekonomickými, ale i morálními dopady. Mužským hrdinou satirického příběhu jakuzy z přístavního města Jokosuky je Kinta (zajímavý Hirojuki Nagato), mladík, okouzlený lehkostí výdělků mafie i neurvalým přístupem k životu, byť nedokáže nic předem domýšlet se všemi následky. Hrdinkou příběhu je Haruko (pozoruhodná Džicuko Jošimura), mladá žena a Kintova milenka. Věkem je sice mladá a občas rebelující, přesto je psychicky nejodolnější a nenechává si vnutit obvyklou úlohu chudých japonských žen. Z dalších rolí: Kintův přímý mafiánský šéf, přesvědčený o brzké smrti rakovinou Tecudži (Tecuró Tanba), přezíraví druzi Kinty v novém vepřovém byznysu - prohnaný Hošino (Širô Ôsaka), svérázný Ohači (Takeši Katô) a Gundži (Šóiči Ozawa), zmařením obchodu rozjitřený větší šéf jakuzy Himori (Masao Mišima), Tecudžiho žíňka Kacujo (Jóko Minamida), Tecudžiho poctivý bratr Kikuo (Hideo Sato), lstivý obchodní kontakt s americkou armádou Sakijama (Akira Jamanouči), sestra Haruky s pragmatičtějším přístupem Hiromi (Sanae Nakahara), k rozumu nezdárné dítko přivádějící matka Haruky (Kin Sugai), Kintův bezradný otec (Eidžiró Tóno), či obezřetný velký mafiánský šéf Čen (Taidži Tonojama). Film Vepři a válečné lodě je zábavnou satirou, která rozdává štiplavější polibky černého humoru a Šóhei Imamura srozumitelně otevírá svůj pohár hořkosti ze společenského vývoje Japonců po konci druhé světové války pod moudrým dozorem Spokojených států. Je to nezbedná poezie z okraje společnosti! (26.08.2021)

Japonského režiséra Imamuru, začínam mať čoraz vo väčšej obľube, i keď zväčša zobrazuje ničím a nikým neprikrášlené prostredia, z ktorých mi mimochodom nenormálne zviera žalúdok, podobne ako zrovna i práve teraz, keď som akurát dosledoval toto mimoriadne špinavé & skazené dianie, a to hneď okolo mladého gangstra Kintu a ďalších členov jeho podsvetia, ktorí si vôbec nerobia ťažkú hlavu zo všetkých prebiehajúcich udalostí, z ktorých bude mať minimálne divák veľmi zvláštny, až by som normálne povedal, že miestami čudesný pocit, nakoľko si tento režisér, znovu nekladol servítku pred ústa, čím je v podstate naprosto povestný, že sa pozerá na svet reálnou optikou, v tomto prípade - vskutku, drsnou, čiernobielou, kompozíciou obrazu, ktorou ma doslova vtiahol rovno do「bodu epicentra」, skrátka to vyzeralo, ako priam vystrihnuté z dobových dokumentárnych denníkoch, vďaka čomu snímok dosahuje čo najvernejšieho rozmeru, ktorý podtrhuje i záverečná sekvencia, ako vystrihnutá z nejakej, japonskej verzie so Jumanji & Francúzskej novej vlny, čo je spoločnou kombináciou tohto kinematografického dielka z roku 1961. • Obsadenie bolo skutočne vydarené, keďže Džicuko Jošimurová, ktorá najprv stelesnila komplikovanú postavu menom Haruko v Buta to gunkan, tak čochvíľa kompletne vyhodí vyhýbku smerom na prelomovú Onibabu, ktorá je snáď ešte oveľa komplikovanejšou, než bolo tomu predtým, pričom si je vari možné následne všimnúť i to, že tam mala predsa namierené už na konci tohto príbehu, počas ktorého sa udiali najrôznejšie veci... Dalo by sa tiež podotknúť, že dokonca tak trochu zatienila i svojho priateľa - protagonistu Kintu, ktorý rovnako začal intenzívne uvažovať nad tým, že by mohol zmeniť svoj život, pokým je na to osudom ukotvený čas, čiže, konečne zavesiť túto pochybnú kariéru na klinec? • Tieto postavy sa väčšinou vzájomne dopĺňali, ak to tak môžem nazvať, pritom sa postupne pridávali i mnohé ďalšie, medzi inými napríklad i taký gangster Tetsuji, ktorý má zrejme všetky svoje dni dávno spočítané..., alebo si to len namýšľa? • Pozrite sa na týchto nešťastníkov v nešťastnom prostredí, a potom nakoniec sami uvidíte, či pre nich jestvuje kúsok nádeje. Pre niektorých určite áno, ak si avšak dajú povedať... (08.04.2023)

Relativně odlehčený Imamura, neuvěřitelně svěží a byť částečně postrádá pozdější syrovou intenzitu, v určitých ohledech je mi tento snímek snad ze všech nejmilejší. Artranovo srovnání s Kuroi Kawa je velmi na místě, a to nejen kvůli tématu, nýbrž i pro své pojetí, "váhovou třídu" a absurdní humor. Vynikající je obsazení (kromě zmíněných třeba Tetsuro Tamba nebo Taiji Tonoyama), určité rezervy má naopak střih (se kterým u Nikkatsu Imamuru vůbec nepotěšili). Mmch nejsem si jist, zda v Japonsku v době uvedení lidem docházelo, že název Pigs & Battleships je metaforou pro Japonce a Američany.. (31.07.2009)

Imamurův film je vedle Kobajašiho Černé řeky další kritickou analýzou dopadu rozmístění amerických základen v Japonsku. Mafie, prostituce a obchod s prasaty jako zástěrka černého trhu. Imamura tu sice ještě není tak vyhraněně jízlivý vůči animální podstatě člověka jako v jeho pozdějších filmech, ale i tak se tu už objevují jeho typické motivy. Záběr, ve kterém se míchají prasečí a lidské tváře je příznačný. Strhlo mě to - dávám 5. (17.06.2008)