Eaux d'artifice
Obsahy(1)
Za doprovodu Vivaldiho hudby skotačí ve svitu luny tajemná maskovaná postava mezi nádhernými fontánami v italském Tivoli. Asi nejabstraktnější Angerův film čisté krásy. Natočený na černobílý negativ s použitím modrého filtru. (oficiální text distributora)
Recenze (11)
Dvě hodiny ráno: Kenneth Anger a jeho vize útoku na podvědomí diváka. Magie italských fontán plus maskovaný dwarf. Nevím, jestli jsem byl hypnotizován, nebo se bál, každopádně hodně silný zážitek. ()
Tohle se taky dá hodnotit? :) Vivaldiho hudba a jedna maskovaná ženská postava mezi spoustou fontán, vodopádů a vůbec vodou tekoucí, stříkající, padající či čůrající. ()
Keďže medzi komentármi chýba nejaká subjektívna analýza tohto snímku, pokúsim sa o svoju. Dominantná voda tu teoreticky môže odkazovať na fenomenálnu, determinovanú a prejavenú realitu, teda na ideu, o ktorej budhizmus referuje ako o "prúde" alebo "kolese" (zaujímavá podobnosť s kruh opisujúcou striekajúcou vodou v niektorých scénach) sansáry a hinduizmus ju nazýva "májá", teda ilúzia. Ilúzia preto, lebo v nej nie je nič stále, trvalé, alebo pevné, všetky javy neustále a v každej chvíli vznikajú a zanikajú, pričom princíp a zdroj takejto reality nemôže, podľa týchto a analogických náuk, byť ukrytý v nej samej, ale v niečom aspoň v určitom zmysle od nej odlišnom, oslobodenom od zákonov s neúprosnou nutnosťou vládnucich takejto existencii. V tradičných východných aj západných náukách sa stretávame s ideou "demiurga" (termín používaný najmä starovekými gnostikmi) alebo analogickej entity. V thelémskej ezoterickej náuke, s ktorou bol mimochodom režisér veľmi dobre oboznámený, sú určité demiurgické konotácie pretavené do femínnej podoby, ako bohyňa Babalon, matka ohavností, pričom pojem "ohavnosti" neodkazuje na niečo temné, alebo klifotické, ale na práve na už spomínanú prejavenú a podmienenú realitu, ktorá je ohavná práve preto, lebo je v nedokonalá a v istom zmysle aj iluzórna. Stojí za to podotknúť, že Babalon sa v theléme považuje za personifikáciu kabalistickej sefíry menom Bina (taktiež princíp nadracionálneho chápania, vyššej intuície), ktorá býva často chápaná v súvislosti so symbolom Veľkého Mora, teda s akousi "primordiálnou akvatickosťou" a "totalitou substancie", ktorá predstavuje akoby zdroj vyššie uvedeného vznikania, pričom sama ním však nie je vyčerpaná. A tu sa opäť vraciam k problematike interpretácie nášho snímku, od ktorej som sa zdanlivo odklonil v prospech na prvý pohľad nesúvisiacich úvah. Demiurga tu akoby bol symbolizuje kamenná tvár, z ktorej neustále a každým neuchopiteľným okamihom vyteká (nutné podotknúť, že v tomto filme čarovne vyobrazený) vodný prúd, ktorý symbolizuje neustály vznik a zánik a neukotvenosť fenoménov ("ohavností"). Kamenná, pevná a nepohnutá tvár tak predstavuje antitézu tohto živelného prúdu, pričom ide o očividnú zhodu s vyššie uvedenými náukami, keďže demiurg či analogické entity (prípadne, z odlišného hľadiska, môžeme hovoriť o metafyzických princípoch) sú pánmi tohto prúdu, pričom ním zjavne nie sú a ani nemôžu byť zasiahnutí, keďže predstavujú jeho vládcov, usmerňovateľov a "stvoriteľov". Samozrejme moja interpretácia, ktorú som tu zbežne načrtol, môže byť kompletne mylná. Nemožno vylúčiť možnosť, že režisér do tohto filmu neukryl žiadne symboly, pričom jediným jeho cieľom bolo prezentovať svoje filmárske schopnosti, v lepšom prípade vyvolať okamžité očarenie a fascináciu obrazovými stimulmi. Nech je to ako chce, zámerom môjho komentára bolo uviesť, alebo aspoň pokúsiť sa uviesť Angerov snímok do súvislosti s učeniami a teóriami, s ktorými bol nepochybne oboznámený (jeho silná angažovanosť v Crowleyho theléme je všeobecne známa). Úvahy by bolo možné rozoberať v značnejšej šírke a väčšej hĺbke, no myslím, že to presahuje rámec komentárovej sekcie na tomto webe. () (méně) (více)
NFR 1993 ()
Kenneth Anger přirovnával své filmy k magii, chtěl jimi působit přímo na podvědomí diváka. Ať se mu to u jeho ostatních filmů podařilo jakkoliv, nejpronikavějšího účinku dosáhl u tohoto třináctiminutového díla, které je poněkud málo Angerovské. Chybí tu prvky přítomné ve většině jeho ostatních filmů, se kterými je často spojován - homosexualita, sadismus/masochismus, okultní praktiky. Tento filmeček působí krásou záběrů vody v pohybu propojenými s klasickou hudbou (vybrané pasáže z Vivaldiho "Čtvera ročních dob"). Voda jako symbol zrození a života je zde živá, radostná, proudí a tančí podle tempa skladby. Vivaldiho hudba mě dokáže sama o sobě velmi povzbudit, ale co dělá ve spojení s obrazy z Angerova filmu, je přímo zázračné. Je to nesmírně optimistický zážitek. Uvědomuji si, že pomíjím význam tajemné postavy - na plátně vypadá jako žena, ale ve skutečnosti je to muž-trpaslík, kterého Anger potkal v Itálii - putující celým filmem, na začátku z vody zrozené a v závěru se do ní zase navracející (osobně v tom vidím znázornění koloběhu života - neživé kamenné chrliče navěky chrlí novou a přece stále tutéž vodu). Výklad je ale u tohoto filmu druhořadý, hlavní je mimorozumový estetický a možná až mystický prožitek. Vlastně je tento film naprostou relaxací, u které se nemusíte zatěžovat rozebíráním, co se na plátně děje (ale asi vám to nedá). Zhruba uprostřed filmu se rychlost pohybu vodních krůpějí v detailních záběrech mírně zpomaluje, původní obraz vody jako by přecházel v obraz kosmu, něčeho vyššího. Vzápětí se, na vrcholu skladby, vracíme zpět "na Zemi", do života. Souhlasím s názorem, že je film potřeba vidět na velkém plátně, tehdy krása prostých obrazů plně vynikne. Projekce filmu na festivalu v Karlových Varech byla také jedním z mých vůbec nejsilnějších kino zážitků. Film je krásnou ilustrací Angerovy teze z jeho článku pro "Cahiers du Cinema" z padesátých let (anglicky např. zde), že geniální filmové dílo nejvyšší úrovně může vytvořit jednotlivec díky jednoduchému nápadu a pomocí prostých prostředků. ()
Galerie (1)
Reklama