Lichnoe delo Anny Akhmatovoy
The Anna Achmatova File
Osobný spis Anny Achmatovovej
Obsahy(1)
Namiesto faktografického ilustrovania záplavy chronologicky usporiadaných biograficky intímnych faktov, Aranovič nás cez zábery poetkinho pohrebu, ktoré mu bolo umožnené v roku 1966 nasnímať spoločne s kameramanmi Viktorom Petrovom a Arkadijom Šafranom, postupne vovádza do jej osobne-spoločenského životného priestoru. S odstupom 23 rokov ich pri príležitosti 100. výročia narodenia Achmatovovej pomocou fotografií, dokumentov, dobových záberov, Zápiskov oAnne Achmatovovej Lýdie Čukovskej a dramatického orchestrálneho doprovodu experimentálne štrukturuje (v strihovej spolupráci s Tamarou Gusevov) do dobovo ničiacej, chvíľami mrazivo ironizujúcej, metaforickej a asociatívnej básne. Okrem obrazova záberov s Annou Andrejevnou k nám prehovára i jej hlas. Zoznamuje nás i s jej súputníkmi Vladimírom Majakovským, Michailom Zoščenkom, Marinou Cvetaevovou, Alexandrom Blokom a inými. Týmto v jeho tvorbe typickým spôsobom narušuje dobovo oficiálny, novinovo - dokumentaristický štýl 70-tych a 80-tych rokov. (Seminář ruských filmů)
(více)Recenze (1)
"Pátého května padesátého čtvrtého roku jsme já a Zoščenko byli svoláni do Leningradského Domu spisovatelů. Britská studentská delegace by vás chtěla vidět. Řekla jsem jim: Jsem nemocná. Ne, vy musíte přijít - jinak řeknou, že vás zadávili. Tak za mnou přišli a já jela. Poslali pro mě vůz. Ale jak jsem vyšla na ulici, ucítila jsem, že to skončí katastrofou. Dívala jsem se do jejich tváří, ale nemohla jsem uhádnout kdo by se mohl zeptat. Pak se zeptali Zoščenka na jeho názor na Rozhodnutí čtyřicátého šestého roku. Pověděl, že nejdříve byl překvapen jeho nespravdlivou podstatou, ale poté si uvědomil, že mnoho z toho dokumentu je spravedlivé. Studenti mu zlehka zatleskali. Já čekala až se zeptají mně. Vstala jsem a pronesla: Rozhodnutí soudruha Ždanova a Strany považuji za správné. Mlčení. Michail Michailovič se ukázal naivnější než bych do něho řekla. Asi si pomyslel, že by jim mohl něco vysvětlit. Na takové otázky může přece člověk odpovědět jedině tak, jak jsem odpověděla já! Chudák Míša, pomátl se, nevydržel ani druhé kolo...." ()