Možnost léčby (E01)

Geniální i tak trochu genitální záležitost. Jakmile v příjmení Hujer zaměníte písmenko, tak vznikne Hojer. A je zaděláno na problém. Rázem z Rudé mlhy dob dávno minulých nevyjde komická postavička, ale bezcitný sadistický vrah a kanibal k tomu. A žádná žena před ním není v bezpečí. Na podzim neblahého roku 1981 poprvé udeřil, a to neměl dost ještě čtyřikrát, a případ zavražděné a znásilněné ženy do svých rukou přebírá tehdejší pražský kriminalistický tým pod vedením Jiřího Markoviče. Rozbíhá se kolotoč vyšetřování a výslechů, kdy vyšetřovatelé sice větří stopu, ale definitivní naději jim poskytne až chovanec psychiatrické léčebny, kterému se vrah se svým ohavným činem svěřil. Seriál dostal od počátku velmi temné a znepokojivé pojetí. Petr Lněnička, který na sebe za celou hereckou kariéru dokázal spíše zapůsobit v dabingu, do socialistického ošacení vklouzl náramně zkušeně a jeho Markovič první epizodě vládne. Samotný autor vražd se ale na scéně ještě neobjevil, což by se mělo změnit hned v příští epizodě. Dobové reálie, líčení herců a celková výprava vystihují danou dobu velmi věrohodně. Celé je to poutavě natočeno, ačkoliv tempo není nikterak závratné. Dialogy fungují a překvapivě je i čas na drobné komediální vsuvky. Režisér Pavel Soukup přišel s vrcholným seriálem, kdy divák bude netrpělivě očekávat každou příští epizodu. Jen je škoda, že Nova to nejlepší ukryje na Voyo, nepochlubí se náhlou kvalitou tvorby a místo toho diváky po večerech ohlupuje neskutečnými seriálovými  výtvory v podobě zvratků. 10|10 (01.02.2024)

Kriminalisté chodí po bytě, vnímáme předčítání policejního spisu, podle kterého došlo k hrozivé násobné vraždě. Hrůzu nevidíme, sledujeme jen vyšetřovatele a jejich reakce na to, co vidí. Násilný čin číslo jedna ale brzy „zmizí“ ze scény. Po dvou letech se k němu vrátíme, ale to se už rozbíhá hlavní linie seriálu. Říjen 1981. Stejní kriminalisté a jedna máma, která se nevrátila z večerního koncertu domů. Znásilněná, uškrcená. Startuje hledání pachatele. V centru dění legenda pražské mordparty Jiří Markovič, klidný a bystrý chlapík, který se rád zakousne do chleba se salámem od manželky, rád si zahraje biliár s kamarádem psychiatrem a moc rád by, aby se mladé ucho Adam Mišík naučilo klepat. Civilní dialogy, dávka cynismu, dobová výprava, velmi dobří herci a absolutní reklama na rakovinu plic. (14.05.2024)

No, nevím, nevím...  Nerad něco haním, jen protože to natočila Nova, ale podle toho hodnocení jsem očekával minimálně Případy 1. oddělení - 80. léta. To jsem ale nedostal. Dostal jsem relativně pomalu se táhnoucí díl pro mě trošku podivného seriálu, který jako by nevěděl, co vlastně chce. Jelikož jméno vraha stojí v názvu, chybí tam napětí z hledání, jelikož je to dělané podle skutečnosti v 80. letech v Československu, chybí tam akce, nejsou tam nijak vykresleny metody policejní práce a hlavní hrdina všechno dostane jakoby naservírované talíři. Vyšetřovatel tam vlastně ani s nikým nechce mluvit a všude posílá nesympatického "mladýho" nebo o něco sympatičtějšího "staršího", kteří mu nosí jména, až se jednou jedno jméno sejde dvakrát... Možná to odsuzuji příliš brzy, ale zatím mě to příliš nechytlo, nikdo mi tam nepřijde sympatický a nejlépe na mě zatím kupodivu působil Vojtěch Kotek, z které ho mě jako z psychopata opravdu zamrazilo.  Nezmínit nelze ani snahu o dobovost. Vše sice vypadá krásně ošuntělě (např. oproti Vyprávěj), ale přesto trošku uměle a hlavně je to - stejně jako např. v novácké IVETĚ, kterou nepovažuji vůbec za špatný počin - takové kulisní, kdy je tam dobová vždycky jenom jedna místnost... Kdyby byl dobrý a napínavý příběh, tak by to asi ani nevadilo, ale musím říct, že vzhledem k relativně nezáživnému ději jsem si toho všímal víc, než např. u Devadesátek, kde by se asi taky dalo ledasco vytknout, ale jak měl děj spád, člověku to bylo celkem šumák... Tři hvězdy za to, že se snaží ukázat příběh člověka, který si vybral fakt hnusný a fakt náročný povolání... (30.01.2024)

Vážné zájemce o toto téma odkazuji na čísla 5 a 6 Kriminalistického sborníku z roku 1992, kde najdou podrobné popisy konkrétních případů včetně toho, jenž posloužil jako předloha seriálu. Tento zvláště proslulý případ sexuálního vraha a kanibala Ladislava Hojera byl též připomenut v periodiku NeiREPORT (ročník XVII, číslo z 15. března 2006). Děj první epizody poměrně věrně odpovídá skutečným událostem z počátku 80. let minulého století. V rámci pátrání byla v deníku Večerní Praha otištěna výzva, aby se přihlásily ženy, které byly v okolí místa činu napadeny nebo obtěžovány neznámými muži. Přihlásilo se 26 žen, ale popisy mužů, které ženy poskytly, se navzájem značně lišily. Příslušník VB to ve filmu komentuje: „Zdá se, že k tomu potoku chodí onanovat půlka Prahy.“ Příběh je slušně natočený, postavy huhňají v mezích normy, takže je jim často i rozumět, ale protože nemám trpělivost sledovat seriály, zůstanu asi pouze u této epizody. (26.01.2024)

Estébácké humoresky. Moc jsem si přál českýho Mindhuntera. Moc. Tak moc, že jsem z pilota šokovanej až znechucenej. Jakmile mám u čehokoliv, na co koukám prostor přemýšlet jak bych to udělal jinak, je to ztráta minimálně hvězdičky. V tomto případě si až moc často říkám, proč to kurva natočili, tak jak to natočili. Tady se budou hledat důvody proč jakoukoliv hvězdu udělit.  Herecké výkony a dialogy z naprostého dobového realismu, během scén upadají do parodického plácání a estrádního přehrávání.  Zlatej Pachl. (27.01.2024)