Metoda Markovič: Hojer

Nova produkuje nekonečné množství škváru, ale když se jí něco povede, tak to vážně stojí za to. No a Metoda Markovič: Hojer je možná to nejlepší, co kdy vyslala do světa a ke špičce to patří i v rámci celé porevoluční tvorby. Nebudu vypisovat přednosti. To už tady udělali a jistě udělají jiní. Ale zastavil bych se u detailů. Strašně mě baví, když si tvůrci dají práci s tím, aby i ta nejnitěrnější blbost odpovídala dobovému zasazení. A tady jsem si toho uži do sytosti. Za všechno bych jmenoval plastový talířek, který jsme za totáče měli snad všichni a opomenout nelze ani neoholené podpaždí Sarah Hlaváčové. Tyhle věci se tu mihly snad na vteřinu, ale o to víc si jich cením (jo, u toho podpaždí to zní divně, já vim). A nejde nezmínit herce. Lněnička na mě tady půsubil jako tuzemská verze Neila Maskella a toho můžu a Petr Uhlík by asi neměl chvilku vylézat na ulici, přičemž s holkama by mohl mít nějakou dobu docela problém. Za mě pecka a doufám, že s Markovičem se ještě setkáme. Třeb při pátrání po spartakiádním vrahovi. 100% (02.03.2024)

To nejlepší, co Nova vyprodukovala od svého vzniku v žánru krimi (mini) série! Roubal byl dobrej, ale toto je o level výš. I snahou vizuálně docílit dobu - extetiérově i interióvě to šlape tvrdě na paty Devadesátkám od ČT. Doufám, že představitel Hojera, Petr Uhlík si příští rok půjde pro Lva. Teď už se jen těšit na další - na Straku (spartakiádní vrah). (10.03.2024)

No panečku, to bylo něco tedy. Asi nemám slov, od hereckých výkonů, po režii, AM ignoruji a golfistovi dejte ban. :-) Lněnička, Uhlík, Neužil, Kotek, Heriban, Hlaváčová, Isteník... I ta drobná rolička Skameneho, všechno do sebe neskutečně zapadlo a měl jsem mráz po zádech po každém díle, po závěrečném obzvlášť... Velmi sugestivní záležitost. (05.03.2024)

Ačkoli jsem už několik let předplatitelkou platformy Voyo, nestíhám sledovat všechny původní projekty z její produkce a na tyto seriály se dívám se značným zpožděním. Díky vysoce nadprůměrným ohlasům jsem ale udělala výjimku a na tuto kriminální minisérii jsem se podívala už několik týdnů po jejím odvysílání. A s nadšenými recenzemi musím rozhodně souhlasit. Minisérie stojí a padá na představitelích titulních rolí – Petra Lněničku znám jako slušného dabéra, ale jeho výkon v roli Markoviče mi vyrazil dech. Samostatnou kapitolou je pak pětadvacetiletý Petr Uhlík, který za ztvárnění podprůměrně inteligentního, přesto velmi brutálního a sadistického „Ládi“ pravděpodobně příští rok získá minimálně nominace na herecké ceny. Chválit bych mohla ale i herce ve vedlejších rolích (zejména Vojtu Kotka nebo Michala Isteníka), technické zpracování, skvělou retro atmosféru a samozřejmě scénář čerpající ze skutečných případů. Hlavní linku totiž v každé epizodě „ředí“ další Markovičův případ. A nutno podotknout, že mě vedlejší zápletky někdy zasáhly víc než samotné odkrývání Hojerových zločinů. Jeden příklad za všechny? Čtvrtá epizoda a výslech holčičky, jejíž tatínek umlátil tchyni kladivem do hlavy a holčičku s bráškou pobodal, aby se pomstil manželce – jedině o tomto vrahovi skutečný Jiří Markovič prohlásil, že si trest smrti skutečně zasloužil. Kdybyste si měli Voyo zaplatit jenom na měsíc, udělejte to. Tohle vážně stojí za vidění. (12.05.2024)

Řemeslně je to velmi dobře odvedená práce, vlastně nadprůměr, morálně zatím moc nevím, jak se k tomu postavit. Že seriál, resp. Markovič upozornil na nesmyslnost trestů smrti kvituju; že poukázal na dobovou tragickou psychiatrii a že je potřeba podrobného zkoumání, než se vyřkne ortel, to taky kvituju. Taková byla doba (a taky se asi fakt hodně kouřilo). Ale tak nějak pořád nevím, jak se popasovat s postavou Hojera. Rozhodně parádní výkon, Petr Uhlík jistě bude oceněn, ale o to nejde. To, že Markovič měl velmi osobní vyšetřovací techniku a že Hojer k němu velmi přilnul (ze zřejmých důvodů), není tajemstvím; jen tomu bylo možno dáno až příliš prostoru. Anotace filmu, distribuce se hned v úvodu ptá: Co se stane, když zlu nastavíte lidskou tvář? Já se ale po zhlédnutí spíš ptám: Co se stane, když zlu nasadíte lidskou tvář? Protože to se stalo. Tak nějak mi to zavání kultem vraha a s tím mám problém (podobně jako u Předčítače, ale tam šlo o její hrdost, tady je vrah slaboduchý, na hranici retardace a určitě měl další diagnózy). // Asi spíš ocením skandinávské způsoby zachycení skutečných zločinů, kdy není prostor věnován vrahům, ale spíše vyšetřování (Breivik, Madsen). Tady chápu proč, zachytit techniku/vztah Markoviče bez pachatele by nešlo, nebo by to bylo přinejmenším velmi náročné, na druhou stranu tahle lačnost po true crime mi taky přijde jako jistá diagnóza. // Ale znova: perfektní výkony, skvělá kamera, nadprůměrný český krimi seriál. Příště by to chtělo ještě zapracovat na těch výsleších žen, a možná i víc upozornění na to, jak brutální techniky identifikace pachatele to pro oběti byly (jedna plačtivá scéna je málo, vzhledem k tomu, kolik - fakt kolik! - prostoru dostal vrah). (29.04.2024)