Fotografování obyvatel domu

Vtipné, dojemné i kousavé. Jeden neví, co je zde přirozené a co hrané. Komentované rodinné album s fotografiemi svateb, pohřbů, křtin... i s tou dávkou přirozené trapnosti, která při takových akcích leze na povrch. A možná, že ta pointa je trochu násilná a zbytečná. (10.02.2015)

,,AJ DEDKO ZOMRELI. VEĎ TAK TO NA TOM SVETE CHODÍ. UŽ TO INÉ ANI NEBUDE..." __ Je tu viditeľná snaha o výpoveď a autentickosť, zábery z pohrebov však musia u kriticky uvažujúceho diváka pôsobiť zinscenovane (možno ani nik nezomrel). Sám Trančík opisuje svoj absolventský film ako hraný dokument s politickým nábojom, napokon záver s cynicky podanou kritikou socializmu si ani inokedy dovoliť nemohol. Snáď ešte treba oceniť fakt, že študentský film z daného obdobia bol nakrútený na (drahší) farebný materiál. (92. hodnotenie, 5. komentár k filmu) (31.12.2018)

Tvaroslovně mimořádně originální koncept poněkud oslabují závěrečné sekvence, které sice dokonale ironizují fráze o socialistickém budování, ale celou tu předcházející dojemnou i úsměvnou výpověď ponižují na pouhou předehru ostré pointy, již by šlo ostatně vyjádřit i jinak, organičtěji. (11.03.2024)

„Tak to je fotka, to sme postavili dom … Na tej fotke sme všeci zdraví …“ A pak už koloběh života pokračuje – pohreb starej mamy, svatba najstaršej dcéry Viktorky, dedko zomreli … „A furt to ide dokola. Mení sa to jako počasie. Viktorka už má chlapčiska a kúpili sme si nový televizor …“ Příběh jedné rodiny, zachycený jedním pohledem na jednom místě. A se zajímavým zakončením … Velmi netradičně pojatý dokument. (27.02.2015)

Tady musím začít odzadu. Od dokumentárně vypadající pointy, díky které tenhle filmeček skončil na 21 let v trezoru. Absurdní óda na vymoženost socialismu a jeho přínos pro vesnickou romskou rodinu se do té doby tváří jako fotoalbum jedné rodiny snímané před jejich domem. (07.02.2015)