Režie:
Jaromil JirešKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Vadim PetrovHrají:
Ilona Svobodová, Vladimír Dlouhý, Jiří Bartoška, Ota Sklenčka, Hana Maciuchová, Jiřina Jirásková, Vlastimil Brodský, Radovan LukavskýObsahy(1)
Z touhy po moci promění zlá královna – mladá macecha – prince v labuť. Vysvobodit ho může jen dívka, která by si ho zamilovala i v této podobě. Když osud svede zakletého prince království Luny s princeznou ze Slunečního království dohromady, zdá se, že nebude dlouho trvat a princovo prokletí skončí. Oba zamilované však ještě čekají těžké zkoušky, a obstát v nich se jim podaří jen díky velké lásce a odvaze... Poetickou pohádku podle Boženy Němcové natočil režisér Jaromil Jireš. Do hlavních rolí obsadil Vladimíra Dlouhého, Ilonu Svobodovou, Hanu Maciuchovou a Jiřího Bartošku. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Nechci děti podceňovat, ale tohle není pro ně. Snový, lyrikou protkaný mýtus, který by se bez hudebního podkresu Vadima Petrova zhroutil. Takhle se hrdě tyčí nad klasickými formami studiových pohádek a ten fatalismus stejně jako oboustranné masky gardy knížete z Království Luny vám nedají vydechnout. Mimochodem, Jirka Bartoška je tu neuvěřitelný pussy hunter.. ()
Já ani nevím, jak jinak to nazvat, ale tyto abstrakní, psychedelické pohádky fakt nesnáším. Navíc ani nejsou pro děti určené. Jednak předpokládám, že by se děti mohly unudit k smrti, ovšem za předpokladu, že by nebyly k smrti spíš vyděšené. Hlavně kostýmy, které připomínaly řeckou tragédii. Tanec zakletého prince a princezny zase odkazoval na balet. Zaujalo mě jen zobrazení moře a jezera na pozadí hradeb a Slunečného království. Zajímavostí také je, že v naprosto stejných rolích se Vladimír Dlouhý a Hana Maciuchová potkali o osm let později v pohádce Princezna Slonbidlo, kde H. M. hrála tu zlou a V. D. prince. ()
Poetická pohádka Boženy Němcové se dočkala velmi neobvyklého zpracování kombinujícího takřka divadelní pojetí s velmi jednoduchými, přesto však místy dost účinnými triky. Tedy alespoň pokud je divák ochoten na chvíli odložit rozmazlenost soudobými technologiemi a zapojí fantazii, což je v dnešní době skoro nežádoucí. ()
„Podivný večer, luna září, jako by noc už umírala. Labutě jiskří, jak zlověstný sníh a vprostřed jedna jediná, tak sama. Podívej krouží po jezeře a kreslí křídou křídel bludný kruh a vzlétá přímo k luně." Tahle Jirešova pohádka je slovem i obrazem krásně poetická. Vizuálně úžasně barvitá a imaginativní. "Už nikdy procitnout, už nikdy se probudit," přeji si spolu s princeznou, která ve snu na hladině jezera zalitého měsíčním svitem tančí s labutím princem. "Labuti má, jak slza stříbrná ses náhle zatřpytila na řasách noci, sám skryty nářek pěn...." Jak krásně poeticky napsané. V kombinaci s dokonalou scénickou hudbou Vadima Petrova, která přesně koresponduje s dějem příběhu, nemohu jinak, než dát dnes již podruhé Jirešovi 5 hvězdiček. ()
Předurčenost věštbou a to dvojí, fatalismus nebo pohádkový motiv? Krásná ukázka toho, že herectví a vykreslení postav se dá předvést i na malé ploše bez velké výpravy. Co to zabíjí, jsou ty, do divadelního pojetí opravdu nevkusně narvané, triky a efekty. Problém mám trochu i s princeznou, která si hraje s míčkem a při tom se osudově zamiluje, to už vůbec neřeším, že do zvířete. Tohle mohlo být řešeno lépe. Jak ta láska tak ten míč. Ostatně zlatých míčů jsou pohádky plné, královské děti na ně mají nějakou fixaci, asi že zlatý míč se dobře odráží a hrát si s ním jde s nenucenou lehkostí, zejména se ztrácí na obloze a ve vodě. Nevím nevím, zda děti ocení verše, motiv z Hippolyta, odkaz na boha dvou tváří Januse nebo třeba sofistikované uštěpačné žertování komořího kolem výstavby věže. Ale pro ty tu je zase hezká princezna, neméně hezký princ, charismatický kníže, krásně zlá královna a přesně ta správná dávka tajemna, která dělá pohádky nezapomenutelnými. ()
Reklama