Tažní ptáci

Volné pokračování osudů lidí vyskytujících se kolem Káry, jehož vyobrazovaná situace v protialkoholní léčebně nedostatečně sekunduje prvnímu dílu a kvalita padá výrazně dolů. Dialogy již nejsou tak chytlavé a nové postavy nedodávají ději patřičnou atraktivitu. Bezprostředně nedochází k obratu ani po přenesení hlavní pozornosti na Fendrycha (Vlastimil Brodský). V závěru tedy divák tápe nad pointou, respektive stěžejní myšlence, která špatně podaná. (13.01.2014)

Naozaj o kúsok lepšie ako Ikarův pád. Prostredie jedného bytu s klavírom a nočného baru je nahradené protialkoholickou liečebňou a to je celkom iná káva. Ako sa starší alkoholici musia podriadiť režimu pionierskeho tábora, jemnej buzerácii, rozcvičkám a kontrolám izieb od mladých sestričiek. Do filmu bola obsadená celá mužská časť staršej českej hereckej elity, tak je zbytočné k výkonom niečo písať. Na plný počet to u mňa nestačí pre niektoré zvláštne sceny a obraty, keď som sa zamyslel prečo práve takto, napríklad súdruh príslušník vyvolávajúci zásadný obrat. –––– Opilost není nic jiného než dobrovolné šílenství. –––– Ten pan primář, ten do nás vidí jak do hubený kozy. (19.12.2015)

Ikarův pád je oproti tomuto o triedu horší, neviem čím to je, ale Tažní ptáci sú o niečo autentickejší a ani Hanzlík tu neprehráva tak dramaticky ako to má inokedy vo zvyku. Okrem Menšíka to celé tiahne výborne napísaná a ešte lepšie zahraná postava Fendrycha (Vlastimil Brodský). Človek má pocit, že takéto priamo až archetypické tragické postavičky ako bol Fendrych už určite niekde stretol. (10.02.2024)

Československý televizní film vyprávějící o osudech pianisty Káry v protialkoholní léčebně, volně navazující na úspěšný Ikarův pád. Snímek od osvědčené dvojice scénaristy J. Hubače a režiséra F. Filipa mistrně popisuje průběh léčby, jež se pod vedením primáře R. Lukavského snaží obnovit v pacientech disciplínu a v rámci možností pozvednout ducha. Pan Kára v podání fenomenálního V. Menšíka má nakročeno k úspěšnému dokončení léčebného procesu, avšak jeho návštěva u rodiny jeho snahu a píli zhatí, neboť po návratu se cítí opuštěn a zapomenut, a tak v neobyčejně dojemné scéně u piana opět sáhne po sklence. Vynikajícího Menšíka doplňuje snad ještě herecky lepší V. Brodský v roli zádumčivého alkoholika Adolfa Fendrycha, jenž je v léčebně nedobrovolně a svým nezodpovědným chováním a nenapravitelnou touhou po alkoholu ztrpčuje život ostatním chovancům. Hubačovy dialogy jsou dovedeny k dokonalosti, stejně jako herecké výkony všech postav, tedy nejen pacientů v ústavu, ale i tragicky poznamenané Károvy rodiny, manželky J. Hlaváčové a syna Ondřeje v podání J. Hanzlíka. Mezi léčícími se pijany nejzajímavěji působil tradičně skvělý J. Somr coby despotický necita pan Karlík, dále cynický doktor E. Cupák, mladý notorik P. Zedníček či další oběti alkoholové závislosti V. Krška, O. Lackovič či V. Černý. Název Filipova snímku pramení ve Fendrychově podivné domněnce, že člověk může létat a také k jeho častému obracení zraku k nebi. Není snadné rozhodnout, zda bych hodnotil lépe Ikarův pád či tento televizní skvost, stejně tak jako nelze rozhodnout, kdo z dvojice Menšík – Brodský byl herecky více přesvědčivý, skutečností zůstává, že obě tyto díla patří k nejlepším a nesmrtelným dílům československé televizní tvorby a o herecké genialitě obou hlavních představitelů nemá smysl dlouze hovořit. (17.08.2018)

Z mého pohledu o něco slabší než první díl, který na mě zapůsobil nesmírně silně. Čistě subjektivně jsem měl pocit, že Menšík hraje úplně jiného člověka než v prvním díle a tento nepříjemný pocit mě provázel po celou dobu. Navíc v prvním díle byly scény, z nichž mě mrazilo, zde mě žádná scéna tolik nezasáhla. A chyběl mi oblíbený Vinklář. Přesto souhlasím, že se jedná o nadprůměrný televizní zážitek. (09.03.2017)