Kámoš

Vcelku povedená komedie s prvky dramatu. Bavil jsem se, i když v druhé polovině je tu několik zbytečných momentů a hluchých míst a ten závěr byl na mě až příliš... Nápad ovšem dobrý, příběh taktéž (až na zmíněné) celkem fajn a stejně tak herci sympatičtí, své role nekazící. Celkově má ovšem Morten Tyldum povedenější filmy. 55% (01.08.2015)

Už jsem to psal jednou, v jednoduchosti je síla. O čem větším chcete točit filmy než o přátelství a lásce? Nemusejí se konat žádné heroické epizody, žádné zázračné záchrany, cesty kolem světa nebo oběti na životech...stačí prostě přátelství/lásku vidět, cítit, a to že se nejedná o americkou/anglickou produkci, jde cítit z každého záběru a dialogu...Málokterý film ve vás zanechá po shlédnutí takový pocit tepla jako tento, mít u sebe teď teploměr tak mě prohlásí za klinicky mrtvého, neb víc než 41° to bude určitě =) jo a rádoby epos o stejných věcech jako vypráví Buddy zobrazený v 3D Avataru-ŽP, je jako Grapes of Wrath od Johna Steinbecka vs. leporelo o dieselových lokomotivách. 5***** když ne tu, tak už nikde. (05.02.2007)

7/10 Jsou filmy dobré, špatné, vyloženě špatné, geniální a potom musím zavést novou škatulku a to filmy, které mají od každého trochu. Teď tedy jen záleží, co u vás převáží. Víte, tady tak často zmiňovaná sentimentalita má taky něco do sebe. Ale ubrat ji a nepřekombinovat tak strašně děj, mohlo to být ještě lepší. (09.01.2007)

Nenápadný filmík přinášející veliké překvapení. Neznámí herci excelují v ne zrovna lehkých rolích v komediálním dramatu v pravém smyslu toho slova. Od počátečních fórků až po závěrečné dojetí si příběh udržuje příjemné napětí, posouvá se jako by sám od sebe, přirozeně, aniž by na to autoři měli zdálnivě nějaký vliv. Oslava přátelství a nepatetické upřímnosti, jako by člověka po celou dobu hladila po srsti. (19.11.2011)

Ačkoli se to z mého hodnocení nemusí zdát, Kámoš není vyloženě špatný film. Možná je průhledný, ale to bych mu odpustil. To, co mne ovšem na Kámoši mrzí je plytkost. Naprosto ploché charaktery, jejichž vnitřní komplexnost se vytrácí někde ve třetí minutě po jejich objevení. Scénář našroubovaný tak kodrcavým způsobem, že by to drncalo i v tanku. Naproti to mu má ovšem krásnou "malou" atmosféru, příjemné herecké výkony a nadprůměrného Aksela Hennieho. Jenže právě kvůli neduhům to celé působí jako tak nějak divně poskládané a bez nápadu. A to u skandinávského filmu zamrzí o to víc, protože to pak působí, jako strašně klišoidní kaňka v sešitě plném vynikajících filmů ze severu. (22.04.2012)