Padlé ženy

Poměrně výživný snímek, který sice vůbec není dokonalý, ale rozhodně zaujme. Pár až příliš okatých "agitek" (mazlení se s penězi, posmívání ve sprchách,..) versus vcelku umné brnkání na divákovu trpělivost, se kterou musí vydržet bezmocně přihlížet zvěrstvům, která se kdysi nejspíš tu a tam vážně děla (mimochodem: Bernadette a její "netrpěla dost" styl přežívání v tom pekle je sympatický - jen mi k ní moc nesedělo, že by tam vydržela tak dlouho). Pokud se chce divák-masochista nervově odrovnat ještě více, doporučuji zhlédnout společně s tímto. (3,5*) (10.03.2009)

"Za žádný ze smrtelných hříchů si nezasloužíme být tady," říká jedna z trojice hlavních hrdinek, které v polovině 60.let uvíznou v irském katolickém převýchovném ústavu. Ve dvacáté minutě projekce jí dojde, že jsou v maléru, o deset minut později je jasné, že (řečeno s A.Lustigem) útěk bude jediným možným řešením. Kombinace Přeletu nad kukaččím hnízdem, Spáčů a vůbec všech filmů, v nichž je individualita drcena všemocnou (navíc zvrhlou) institucí, je působivým snímkem...až tak působivým, že jen málokdo se zřejmě odhodlá k opakovanému zhlédnutí. (09.09.2008)

Nemíním se tu pouštět do polemiky s odmítavými komentáři některých uživatelů - chápu, že mnozí katolíci se "Padlými ženami" mohou cítit zaskočeni či uraženi. Tento snímek se dle mého názoru snaží především prolomit zeď mlčení spojenou s pokrytectvím, zahalujícím fenomén magdalénských domovů - ostudné instituce, jež patří k nejtemnějším stránkám poválečné irské historie. Bouřlivá diskuze na toto téma probíhá v Irské republice již řadu let a jedním z jejích produktů je kromě "Padlých žen" třeba i snímek "Hříšnice" z téhož roku a s podobným hereckým obsazením. (01.09.2008)

Vlastně je to příšerný film. Irky měly smůlu, že žijí v katolické zemi, kde se dost úspěšně držely středověké praktiky. To, že podobné ústavy fungovaly až do roku 1996, mi fakt hlava nebere. Ale tohle nahlédnutí do pekla pro hříšnice (které občas ani nestihly nějaký ten hřích spáchat, ale byly tu čistě z prevence!) je napsáno, natočeno i zahráno bravurně. Je to depka a také potřebné zamyšlení nad tím, kde je vlastně „civilizovaný“ svět. (08.12.2008)

Tak tenhle irsko-britský film mě dostal tak, že mi ještě dlouho potom naskakovala husí kůže, když se mi znovu a znovu vybavovaly některé momenty a jeho atmosféra… Možná o to víc, že film byl natočen podle skutečných událostí. Katolické Irsko šedesátých let a klášterní polepšovna, či spíš něco jako pracovní koncentrák pro ženy, které (třeba ne vlastní vinou) nevyhověly dobové představě o čistotě a počestnosti. Zvrácený Islám – „hadra“. Tady ovšem v „príma křesťanském balení“ – speciální evropská verze úchylného pojetí morálky… Přiznám se, že jsem u něj místy i brečela a místy přepínala televizní kanály, když už to šlapání po lidské důstojnosti přesahovalo pro mne snesitelnou mez. Na druhou stranu jsem byla zase hrozně zvědavá, jak to všechno dopadne… Je to jeden z filmů, kde děj rozhodně není předvídatelný. Navíc se některé pasáže snažily krutou skutečnost natolik zjemnit a snad jenom naznačovat, že mi pár věcí docházelo vlastně až zpětně. Pointa celého filmu se podle mě docela shoduje s výsledky jednoho psychologického experimentu (kde skupina univerzitních studentů měla na pár dní "hrát" na odsouzené a bachaře - lidé s absolutní mocí po čase natolik zbrutálněli, že byl pokus předčasně ukončen)… (25.03.2009)