Děkuju, pane profesore

Příliš je vidět, že paní scénáristka je jen pohádkářka, která se v tomto žánru zrovna nevyzná. To že se režie chopil pan Filip a angažoval kvalitní herce, z tohoto dílka udělalo naštěstí docela slušný filmek. Kdyby tomu ale bylo jinak, bylo by všechno jinak. Scénář je při bližším pohledu hodně slabý a nedává ani prostor pro nějaký výraznější počin. Takže to vlastně zase celé leží na hercích. Zejména samozřejmě na Edovi, z jehož úst ten spletenec citátů a mouder, v nichž autorka zjevně našla zalíbení, a které ne vždy dávají smysl, působí docela snesitelně a uvěřitelně. Škoda, že tento dobrý námět a taková herecká sestava nebyla lépe ošéfovaná. (12.10.2022)

"Nechtějte na lidech, aby byli dokonalí, to by bylo popření lidství..." Tahle televizní hra z počátku 80. let pojednávající o období 50. let na venkově spojeném s kolektivizací (a rozoráváním remízků) určitě dokonalá není. Hlavně proto, že v ní místy zaznívají tak vznešené myšlenky (ze strany profesora Blahynky - excelentní Eduard Cupák), že se pomalu nechce ani věřit, že by je mohl někdo v tomto období takto prezentovat (viz třeba "Lidé se musí naučit říkat názory otevřeně, veřejně, aby se o nich přemýšlelo, diskutovalo ale třeba i do krve hádal... “). Taky je zde místy na můj vkus až moc patosu (opět zejména v dialozích profesora Blahynka). Přesto na svou dobu šlo o velmi odvážně zpracované téma. A když k tomu přidám výborné herecké výkony (vedle Cupáka třeba i Sklenčka coby učitel dějepisu nebo Pleskot coby ředitel školy) a krásnou hudbu Maláska s Bažantem, ty čtyři hvězdičky si tento televizní film podle mě zaslouží. Cenné je i připomenutí jinak známe pravdy že  "být hrdinou, když vám tleskají, je ohromně jednoduché, ale vydržet, když vás berou klackem, je mnohem těžší."   (31.08.2021)

Výborný snímek o lidské slušnosti, vzájemné úctě a především o tom, že svět není černobílý. S filmem Škola základ života tento snímek nemá nic - kromě motivu stíhání studenta za jeho názor - společného, takové srovnání je jen mladickým projevem nepochopení tématu. Život totiž není černobilý a ne vždy lze jít hlavou proti zdi. O tomto je příběh, ve kterém se učitel snaž svému studentovi vysvětlit, že člověk má právo na svůj názor, ale vyjádřit jej v pravou chvíli často vyžaduje i ohleduplnost vůči ostatním. Člověk prostě není vždy zodpovědný jen za sebe. (27.03.2007)

Ve své době nadprůměrné dílo dnes nemusí působit tak přesvědčivě jako při svém prvním uvedení. Spíše může uspět jako neformálně míněný a nekonvenčně založený dokument, dost přesně vypovídající o tom, že padesátá léta nebyla jen černá občanská rezignace a čas bezuzdných justičních zločinů všeho představitelného druhu. Přežívání noblesy První republiky, schopnost uvažovat v rovině sofrosyne-uměřenosti, klidně a vyváženě, psychologická věrohodnost podaných portrétů, zralá režisérská Filipova ruka jsou určitě pozitiva, nad kterými se nedá jen tak jednoduše mávnout rukou.  Prvorepublikovost, masarykovský humanismus, vyšší princip mravní, se tu střetává se stalinistickou šablonující manýrou; je nabíledni, kdo a co zvítězí. A to i v případě, že jde o samozřejmě plně legitimní názor více zvýrazňující poetiku a čistotu žánru. Zhruba tak bych popsal tuto televizní inscenaci-dobový mezník. (23.09.2007)

Zajímavé téma - zejména vzhledem k tomu, že film byl natočen v roce 1982. Je však zpracované příliš "vznešeně" - patosu je ke konci až moc. V programu byl film označen jako televizní hra a bohužel obsahuje hlavní negativum hrozící z tohoto žánru - hodně se tu mluví, všichni se strašně vážně tváří a je to nuda. I přesto, že tu hrají uznávaní čeští herci Eduard Cupák a Jiří Adamíra. (06.03.2007)