Zázračné meče

Trochu nastavovaná kaše o mečích, další ženy znalé umění kordu, ale v rámci toho, co je nám často servírováno, je tohle, díky skvělému obsazení, docela vtipným dialogům a hereckým výkonům, vlastně pořád ještě klenot. A poznámka pod čarou, iustitia byl nápis na popravčích mečích. (26.12.2012)

Děj vycucaný z prstu, už není moc o čem hrát, nevystupuje tu až ani Čenský. Poněkud naivní zápletka kolem převzetí moci zlým Meronem - hlavně proto, že byl nový a nikdo jej v radě neznal, zatímco starý král neměl (!) žádné podporovatele a příliš snadno obvinil svou vlastní krev ze zrady. Na mne trochu přitažené za vlasy. Tady už to hodně zachraňuje Preiss (scéna s čarováním je skvělá) a Holišová. Naštěstí nepřišel čtvrtý díl, kde bychom oženili i starého krále. I když poslední díl považuju za nejslabší z celé série, pořád si ještě drží v kontextu tv pohádek slušnou úroveň a do pekel nepatří. (02.01.2016)

Parádní závěr trilogie s úžasným Otónem a Alíkem. Na Preisse bych se vydržela dívat pořád:) Meron jako padouch nic moc, nepropracovaný, bez minulosti, najednou se zjevila bylo ihned jasné, že je to padouch...no prostě slabota. Nebudu dál rozebírat detaily, celkově to bylo fajn, souboje stále bez mečů (!) a jakési nemotorné, ale to pominu, jinak jako celek jsem to viděla moc ráda. (06.01.2018)

Poslední díl trilogie, jejíž kvalita má bohužel sestupnou tendenci. Sympatičtí herci, s šermířskými turnaji se díky bohu také šetří. Jen už léta čekám, až filmařům někdo vysvětlí, že schovat holce vlasy pod klobouk a obléknout ji do neforemných šatů z ní pořád ještě nedělá vizuálně muže. Zvlášť z malé roztomilé dívenky. Těším se, až mě někdo nachytá... (07.08.2011)

V závěrečné části šermířské trilogie budeme sledovat rozuzlení osudů komtesy Alexandry a prince Valentina a jejich přátel i nepřátel. Hodně vody uběhlo od prvního setkání Valentina s Alexandrou, kteří na hradě tvoří ctnostný pár a stali se z nich vladaři, král a královna, a stále se vroucně milují. Intriky však na sebe nenechají dlouho čekat a záludní nepřejícníci z jejich řad usilují o to, aby jejich štěstí a láska netrvaly věčně. Král je záhy otráven, a i když se uzdraví, trpí ztrátou paměti. Alexandřin otec, hrabě Vilém, se taktéž roznemohl, přivítal však zpět svého dávno ztraceného syna, ňoumovitého Alexandra zvaného "Alík", co místo bojů raději vysedává v knížkách, na scénu vstupuje starý čaroděj a jeho mocná a užitečná kouzla, Alexandřina mladší sestra Helena se provdala za hraběte Petra, který je náhle nespravedlivě obviněn z úkladné vraždy krále, a podlý hrabě Meron je strůjcem všech těch intrik na královskou rodinu, protože se chce zmocnit trůnu. Nebývá obvyklé, aby se televizní pohádka dočkala trilogie, a tím také prodělala značný posun směrem k horšímu. Od historického příběhu s dobrodružnými prvky a pohádkovými motivy z jedničky se postupně přešlo k nevyrovnané směsici pohádkové komedie s dramatickým příběhem, což zrovna není nejlepší kombinace. Rozjíždí se hned několik dějových linií a většina z nich je nedodělaných. Původní herecké obsazení zůstalo i do třetice zachováno a přibylo několik dalších, mnohdy zbytečných postav. Jednou z nich je starý čaroděj Oton v podání Viktora Preisse, který vnesl do příběhu to horší a byl až nadbytečný. Zajímavější byli Jiří Langmajer jako proradný intrikán, co měl jisté charisma anebo Jiří Strach, jehož postava se důvtipně pohybovala na komediálně-dramatickém rozhraní. Triky spojené s kouzly byly dost otřesné a v soubojích na kordy, kterých je opět jen hrstka, se nijak markantně nezapracovalo a stále se nedají brát příliš vážně. Příběhová nevyváženost se podepsala na neučesaném ději. Valentin s Alexandrou byli upozaděni, místo nich zbyteční lapkové a stejně tak markytánská vdova s dcerou, šermířské souboje, jakkoliv nepovedené, a sympatický historicko - dobrodružný ráz nahradily fádní kouzla a čáry anebo zvláštní a nehodící se pokusy o komedii, kterých nebylo třeba. Celý děj se motal kolem zázračných mečů spravedlnosti. I tak se pár dobrých nápadů našlo, ale celkově to už nudilo a nestačilo to ani na sympatický (nad)průměr, který si hlavně první díl s přehledem udržel. Michaela Černá přišla s nekonzistentním scénářem, Miroslav Sobota se tomu režijně podvolil a výsledkem je ani ryba ani rak. Ani pohádka a ani historické drama. A to, co je mezitím, vás ze zívačky nevytrhne. 40% (03.01.2014)